Reportér Janek Rubeš: Taxikáři jsou v právu, boj s Uberem je neférový a musí se narovnat
„Lovec zlobivých taxikářů“ Janek Rubeš pro svůj pořad na internetové televizi Stream Praha vs. prachy dva roky natáčel gaunery a podvodníky za volantem, některé epizody vidělo na půl milionu lidí. Rozhovor s jedním z prvních youtuberů v zemi si přečtěte v Reflexu č. 39, který kvůli čtvrtečnímu státnímu svátku vychází výjimečně už dnes, ve středu 27. září.
Říkají podle vás samolepky „nelegální transport“, které taxikáři na Ruzyni lepili na neoznačené vozy smluvních dopravců, pravdu?
Jde o naprosto neférový boj, musí se to narovnat. Taxikáři jsou v právu. Uber nesplňuje x bodů ze zákona číslo 111/1994 Sbírky o silniční dopravě – jeho řidiči nemusejí mít taxametr, průkaz taxikáře ani svítící označení taxi, nemusejí každých dvanáct měsíců na technickou kontrolu ani absolvovat zkoušky z právních předpisů a místopisu. Přitom jde v obou případech shodně o služby, které převážejí zákazníka z místa A do místa B. Společnosti Taxi Praha a FIX, které na letiště jezdí, musejí každá zaplatit čtyři miliony korun, aby tam jejich řidiči vůbec mohli stát, a ti pak musejí dennodenně sledovat, jak jim tam bere kšefty neplatící konkurence. To je hrozné a nespravedlivé. Jako byste se postavili před hospodu a prodávali lacinější pivo, aniž byste museli splňovat přísné podmínky, které dodržuje ta restaurace.
Neměly a nemohly ty protesty být přesto kultivovanější? Klidnější?
Pravda nepravda, videa, která jsem viděl z letiště, byla odporná. Nechce se mi stavět se za někoho, kdo páchá násilí a děsí turisty hned v prvních okamžicích po jejich příjezdu do Prahy. A skutečně to trochu připomíná vzpouru ludditů, anglických dělníků, kteří ničili stroje za průmyslové revoluce, protože se báli, že přijdou o práci. Je to, jako kdyby pošťáci brojili proti e-mailům. V jednom videu turista na Ruzyni o taxikářských bojích říká: „Ale to je normální in third world countries.“ Styděl jsem se do morku kostí – opravdu jsme zemí třetího světa? Vážně to nejde co nejdříve ošetřit legislativně nebo vyhláškou?
Je fakt, že taxikáři vás při natáčení pořadu Praha vs. prachy párkrát zbili, polili colou, vozili s sebou v taxících vaše fotky pro případ, že byste jakožto obávaný prudič nastoupil a chtěl se svézt za 800 z Václaváku na Staromák...
Kamarádi se mě tehdy ptali: „Tobě Stream zaplatil reklamu v taxících?“ Ale pozor, tohle nebyli taxikáři, to byli prostě zloději. Netvrdím, že jsem na Ruzyni nepoznal pár tváří z toho gangu, ale většině loupežníků, na které jsem v reportážích upozorňoval, je boj mezi taxislužbami a Uberem ukradený. Oni stojí dál na svých odvěkých pozicích v Pařížské, na Staromáku, v Linhartské, na Malém náměstí, v Dlouhé, na Karlových lázních a na Hlavním nádraží a čekají na svoje tři kavky denně, na kterých si namastí kapsu. Dva roky jsme je naháněli! Je to vopruz práce: čekáte na ně hodiny, devadesát procent natočeného materiálu vyhodíte, nemohl to střihat nikdo jiný než já sám, protože jen já přesně věděl, do jaké složky sáhnout, kde co je…
Existuje v Praze stále svrchu řízená taxikářská mafie? Kde je dnes legendární Pavel Jelínek, který vám vyhrožoval fyzickou likvidací?
Pražský magistrát na tohoto předsedu Odborového svazu Taxi Praha, společnosti, která je dnes paradoxně sama v likvidaci, podal trestní oznámení. Můj štáb jel s panem Jelínkem ze Staroměstského náměstí na Žižkov za osm set korun, načež jsme u něj s kamerou seděli asi tři hodiny v kanceláři a povídali si. Pak se to samozřejmě přesunulo do fyzické roviny, což nemám úplně rád. Když jsem potom pouštěl právníkům nahrávku své potyčky s taxikářem a nebezpečným psychopatem Alešem Ryjáčkem, který dodnes stojí na zákazu zastavení pod oknem magistrátu každý večer v pátek, sobotu a neděli, odmávli to s tím, že je to jen taková strkanice. Zatímco když jsem jim pustil klidný dialog s panem Jelínkem, zpozorněli: „Tak tohle už je na žalobu, vždyť on vám hrozí likvidací!“
A podal jste to trestní oznámení?
Nepodal. Ale během toho, co jsme točili seriál Praha vs. prachy, se do věci vložila kriminální policie, což jsem netušil. Když jsem pak četl stostránkovou obžalobu, bylo to jako číst si deník svého posledního roku – honili ty hajzlíky, co jsme honili my, dost podobným stylem. To jel turista a oni za ním, měli s sebou překladatele, okamžitě zaznamenali, jaké bylo předražení. Taky používali odposlechy, které byly vtipné, protože se taxikáři bavili o mně. A proč akce trvala tak dlouho? Na magistrátu seděl úředník, který za částku kolem pěti set korun na jednoho řidiče práskal, kdy budou magistrátní kontroly. Tenhle člověk sabotoval práci celého jednoho oddělení kontrolorů! Soud probíhá už rok, poslední sezení bylo minulou středu. Ti grázlové si najali skvělé právníky, každý má svého, takže jim ten odborový svaz už nějak nefunguje. Roztomilý byl původem italský taxikář Giovanni Piscicelli, který prohlásil, že není Červený kříž a že přece nebude brát lidi s pouhými dvaceti eury. Na otázku, zda měl v autě nějaké zařízení, které by upravovalo cenu na taxametru, odpověděl, že ano – a že vždycky upravovalo cenu na částku dohodnutou předem se zákazníkem. Oni se to samozřejmě snaží uhrát na to, že zákazník vždycky dopředu znal cenu za jízdu.
Přitom turisty nutili platit extra za kufry. Nebo jim zakrývali černým fixem nebo přelepkou desetinnou čárku na paragonu, aby se reálná cena jízdy zdesetinásobila…
Když pak dojeli na místo, byla cena za jízdu díky tomu posunutí desetinné čárky o jedno místo dozadu desetkrát vyšší, což je dobře patrné v té obžalobě – všechny ceny za jízdy končí nulou, 780, 690… A přitom pravděpodobnost, že se trefíte na nulu, je devět ku jedné. Líbilo by se mi, kdyby všechny ty nakradené peníze vrátili formou pokuty do rozpočtu, aby se za ně naše země propagovala po světě. Tohle je pro mě to nejhorší – že už léta kazí dobré jméno nám všem. Když se turisté vrátí domů, neříkají: Okradli mě v téhle směnárně, podvedl mě tenhle taxikář. Řeknou: Obrali mě v Praze, v České republice. Češi jsou zloději. Východní Evropa. Third world country.
Jenže tyhle věci se dějí všude po světě, a nejen v rozvojových zemích, není to tak?
Jasně, teď zrovna letíme mapovat šméčka do New Yorku. V létě jsem si tam dělal rešerši a je to o dost mírnější než u nás. A nejhorší směnárna je v Trump Tower! Celá ve zlatě, ale za sto eur tam dostanete osmdesát dolarů... Taky tam jsou rikši, co jezdí za pět dolarů na minutu, takže když si dáte dvacetiminutovou jízdu, lítáte v tom za stovku. A ano, občas se vás na letišti JFK pokusí obrat taxikář, ale tak si prostě zavoláte Uber. Jednou jsme dosedli na letišti v gruzínském Tbilisi a já věděl, že má taxi stát maximálně pět set. Chlápci nám nabízeli odvoz za osm devět set, ale nedali jsme se. Policie ty černé taxikáře rozehnala a já najednou vidím Toyotu RAV 4, polepenou samolepkami Official taxi, páni řidiči ve vestičkách před cedulí Official taxi… A na ní stojí 450 do centra. Povídám: Hodíte nás? A oni, že jasně. Za šest set. Takže jsme si půjčili auto.
Netočíte ovšem kriticky jen o těch ze zhruba sedmi tisíc pražských taxikářů, kteří špiní jméno cechu, ale i o dalších dopravních prostředcích určených turistům...
Myslíte tu reportáž o autobusech Hop On Hop Off? Podle mě je pitomina jezdit v ucpaném velkoměstě ve vyhlídkovém autobuse, navíc ony mají od magistrátu povolení zajíždět do pěších zón, třeba na náměstí Republiky. Přitom nejlepší a nejlevnější Hop On Hop Off v Praze je tramvaj! Stojí to čtyři eura na den nebo euro na hodinu a jinak je to úplně to samé, taky můžete vystoupit a nastoupit, kde chcete, a koukat z okýnka. Ptal jsem se holek z těch autobusů, jestli turistům něco živě říkají, a ony že ne, že ti lidé dostanou sluchátka a podle GPS jim to program pouští. Jak já bych chtěl udělat takovouhle aplikaci do mobilu – zadáte linku, kterou jedete, a ono vám to převypráví, co vidíte na trase. Tohle by Praha měla udělat! Byla by prvním městem, které by mohlo na své tramvaje nalepit cedule Hop On Hop Off, wifi zdarma, stáhněte si aplikaci!
Velký rozhovor s Jankem Rubešem si přečtěte v novém tištěném Reflexu, který vyšel 27. září.
