Můžou vás zastřelit, nebo roztrhat psi. V nové stolní hře dramaticky utíkáte přes komunistickou železnou oponu
Je to trochu jiná desková hra. Tahle s jmenuje „Přes železnou oponu“ a byla inspirována skutečnými příběhy lidí, kteří se v době totality pokusili dostat přes ostnaté dráty do svobodného světa. Stovky z nich přitom zahynuly – byli zastřeleni, zabiti elektrickým proudem, roztrháni psi. "Pozvěme k té hře své přátele. A přemýšlejme, o co se hraje v této hře a o co se hrálo před takovými třiceti lety ve skutečnosti," říká jeden z tvůrců hry, publicista a spisovatel Luděk Navara, autor Příběhů železné opony.
Jak se ta nová hra hraje? Můžeme si ji představit jako nějakou variantu Člověče, nezlob se?
Herní systém vytvořil mladý polský designér stolních her Karol Madaj, který je v tomto oboru již uznávaným tvůrcem ve své vlasti. Nepřirovnal bych hru k tradičnímu Člověče nezlob se, je to osobitý systém, který byl vytvořen pro toto zadání. Hra trvá asi 45 minut a může se jí zúčastnit až šest hráčů. Velkou roli hraje náhoda, ostatně tak to bylo i na skutečné železné oponě. Hra se dá použít i jako výukový prostředek ve školách, to je důležité. I ti, kteří skutečnou železnou oponu nezažili, si ji tak mohou toto formou připomenout.
Myslíte si, že se 28 let po pádu komunistických režimů zrovna takový motiv deskové hry zaujme? Není na zábavu příliš vážný?
I skutečné útěky přes železnou oponu ale přece často vyžadovaly vtip a nápad. A mnohdy zpětně působí docela humorně. Téma železné opony není jen o obětech, ale také o odvaze, nápadech a touze po svobodě. Tento pohled na železnou oponu je totiž velmi důležitý, ukazuje, že vždycky se našli lidé, kteří dokázali přelstít bariéry a ploty, že touhu po svobodě v žádné etapě existence železné opony nebylo možné potlačit. Je to svým způsobem pozitivní poselství. A domnívám se také, že téma není jen historické. Lidé za svobodou utíkají stále a v různých částech světa. Jen před několika dny média přinesla zprávu o uprchlíkovi ze Severní Koreje, který se rozhodl dramaticky překonat tamní železnou oponu, tedy mimořádně ostře střežené takzvané demilitarizované pásmo a dostat se do svobodnější poloviny své rozdělené vlasti. Podařilo se mu to, i když byl postřelen; riskoval život.
Jak a kde nápad na takovou hru vznikl?
Na vzniku hry má zásadní podíl výkonná ředitelka Platformy evropské paměti a svědomí Neela Winkelmannová. Ta dala dohromady tým. Myslím, že forma hry obecně je výborný způsob, jak nenásilně přiblížit historii mladé generaci a pomoci se vcítit do tehdejší reality - zkusit ji zažít alespoň takto zprostředkovaně jakousi soutěžní formou. Postavy ve hře jsou sice fiktivní, ale inspirovány skutečnými osudy a způsoby útěků. Víte, stále existuje obrovské množství lidí, které na minulou éru nevzpomíná jako na něco úplně špatného a v podobném duchu tito pamětníci vychovali i své děti. Pozvěte je k té hře, ať třeba přemýšlí jen o tom, proč ti lidé vůbec utíkali...
