Odborářský šéf Josef Středula: Německo či Rakousko v úrovni platů doženeme až za 80 let
Podle předsedy Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Josefa Středuly by měly soukromé firmy v příštím roce zvýšit platy svým zaměstnancům o 8 až 10 procent. Nejvyšší odborářský šéf v rozhovoru pro Reflex.cz obhajuje zavedení EET, ale i zavření velkých obchodů o vybraných svátcích. „Buďto jsme zemí kulturní a svátky, které jsme si stanovili, mají nějaký důvod, nebo ne. Já si myslím to první, a proto takové opatření považuji za správné,“ říká.
Blíží se Vánoce a během nich budou v některé dny zavřeny obchody s plochou nad 200 metrů čtverečních, což u řady lidí vzbuzuje nevoli. Kritici tohoto opatření například zmiňují i případy zaměstnanců, kteří o těchto svátcích pracovat chtějí a kvůli zavřeným obchodům přicházejí tak i o příplatky, o svobodě podnikání nemluvě. Co vy na to?
V této věci je lepší pro určité srovnání či pochopení podívat se do zahraničí k našim sousedům. Například na Slovensku učinili rozhodnutí, že prodejny zavřeli o všech svátcích. Je to ve shodě se zaměstnanci a zaměstnavateli a nevede se ani žádná diskuse. Jiným příkladem může být Bavorsko či Rakousko, kdy lidé opravdu o svátcích nejedou do nákupních center, ale rozjedou se po své zemi a podpoří tak například domácí cestovní ruch. Já mám vlastní zkušenost z obchodu a vím, co to obnáší. Moc dobře vím, co znamená fungovat od pondělí do neděle a v neděli vstávat od oběda a jít prodávat. Ne, o nějakém omezení svých práv svobodně nakupovat takto hovoří jen ten, který s tím nemá zkušenost a vůbec netuší, co to obnáší. Dalším rozměrem je skutečnost, že se lidé před svátky předzásobí ještě více, než je reálná spotřeba, takže se obchodníkům zvyšují tržby a žádný negativní dopad zde není ani v tomto smyslu. O tomto tématu lze hovořit dlouze a já bych jej chtěl ukončit konstatováním, že by bylo lepší, než rozdmýchávat tyto zbytečné debaty, abychom se zde věnovali jiným věcem, které jsou pro Českou republiku mnohem podstatnější. Měli bychom si sebe více vážit a uvědomit si, že práva kupujících nejsou nadřazena právům prodávajících. A to že jeden či dva dny budou zavřené obchody, není přece žádná velká překážka. Vše je jen otázkou správného osobního managementu a plánování svého času.
Co říkáte na současné úvahy zákaz prodeje o svátcích opět zrušit?
Ano, také jsme tyto vážně míněné úvahy zachytili v prohlášení jedné politické strany. Myslím, že to není cesta správným směrem. Buďto jsme zemí kulturní a svátky, které jsme si stanovili, mají nějaký důvod, nebo ne. Já si myslím to první, a proto takové opatření považuji za správné. Nejde o žádné regulační protitržní opatření, jak argumentuje strana, která se zákazem prodeje přišla po volbách, jako kdyby to byl klíčový problém této země.
Otočme list. V České republice jsou v současné době platy na čtvrtině či maximálně třetině úrovně Rakouska či Německa. Jak dlouho bude trvat než se vyrovnáme na úroveň těchto zemí?
Rád bych vám řekl něco hezkého. Třeba to, co jsme říkali v roce 1989 na náměstích, že budeme za pět nebo osm let na rakouské úrovni. Ale tady budu muset k této stejné číslovce dnes přidat ještě nulu. Tedy pokud by nedošlo k nějakému výraznému posílení kurzu koruny, stane se tak zhruba za 80 let. A pokud by k posílení došlo - zhruba o nějakých dvacet procent - mohlo by k tomu dojít za 45 až 50 let.
Co se tady udělalo špatně a nepovedlo se, že se očekávání z roku 1989 či 1990 nenaplnila a v platové úrovni jsou Češi tam kde jsou?
Jednak tu je subjektivní hledisko, kdy jsme v roce 1989 neměli dostatek informací, v jakém stavu se nachází ekonomika. Málokdo to věděl. Ale většina z nás alespoň věděla, že jsme hluboce podinvestovaní. A cenou za to, že se přiblížíme bohatým západním státům, mělo být přitáhnutí opasku na určitou dobu. Taková byla všeobecná představa, že nízké mzdy budou naší komparativní výhodou. Ale s veřejností už nebylo například komunikováno co se stalo v roce 1991, kdy došlo k prudkému podseknutí kurzu české koruny. My jsme se dostali na 10 procent úrovně německé marky v té době a inflace byla nějakých 56 procent. Výrazně jsme tedy podhodnotili úroveň české koruny a cenu české práce. No a to se sice dvacet let řešilo, ale stejnou dobu to zcela nepokrytě byla konkurenční výhoda České republiky vůči ostatním, kdy jsme nabízeli Českou republiku jako zemi s nízkou cenou práce, která byla navíc uměle udržována takzvanou mzdovou regulací pod úroveň růstu produktivity práce. Dva transformační polštáře, tedy levná práce a výrazně podhodnocený vývoz umožňující naši produkci prodávat pod skutečnou hodnotou, měly České republice zajistit transformační výhodu. To nás mělo rychle přiblížit k životní úrovni nejvyspělejších zemí. Jak to dopadlo, po 28 letech vidíme. Neméně podstatným problémem byla skutečnost, že jsme tu neřešili, jak zafinancovat stávající subjekty, ale řešili jsme, jak bychom je co nejrychleji prodali. A to je také otázka, zda tyto prodeje všechny byly zcela v pořádku.
Z historického exkurzu zpět do současnosti. Asociace malých a středních a podniků a živnostníků ČR se nedávno ohradila proti aktivitám libereckého úřadu práce, který radil lidem, jak získat práci v Německu. Co vy na to?
Asociace malých a středních a podniků by si měla uvědomit, že v Evropské unii je více svobod, než jen svoboda pohybu kapitálu. V tomto konkrétním případě jde o spolupráci mezi českými a saskými úřady, ale existují podobné vazby i mezi českým a bavorskými úřady. Jestli jsou čeští občané schopni a ochotni se za prací pohybovat i několik desítek kilometrů, tak na tom není nic špatného. A pokud chce subjekt působící v České republice takového zaměstnance získat pro sebe, tak ať mu nabídne adekvátní mzdu. V tom nevidím žádný problém.
Asociace se ve svém prohlášení pozastavovala nad tím, že se tyto akce dějí v době, kdy lokální firmy v Libereckém kraje už nevědí, jak by přitáhly a udržely zaměstnance.
Jestli jim někde jsou schopni nabídnout jiné podmínky, tak v tom regionu udělali málo, aby dali adekvátní nabídku. V tomto ohledu je to vše naprosto v pořádku. Zdůrazňuji, že jsme občany Evropské unie a tudíž se docela divím, když se někdo pozastavuje, že se vedle kapitálu může pohybovat i pracovní síla.
V letošním roce rostly mzdy nejrychleji za několik posledních let. Nakolik je tento stav ovlivněn tím, že je nejmenší nezaměstnanost a na straně druhé růstem ekonomiky, který je téměř nejvyšší v rámci celé Evropské unie?
V tom výčtu jste ještě zapomněl jeden faktor, a tím je naše kampaň „Konec levné práce“. A to je skutečně realita. Růst platů více či méně v předvolební kampani akcentovaly všechny strany, protože tady nikdo nechce, aby zde byla nízká cena práce. Navíc se zde ukazuje, že současné přidání v platech vůbec není pro ekonomiku ani firmy škodlivé. Spíš naopak, podporuje růst ekonomiky i skrze vyšší spotřebu.
V jakých relacích by měl vypadat růst platů v příštím roce?
Prostor je tu poměrně veliký. To neznamená, že naše doporučení pro soukromou sféru ve výši 8 až 10 procent v roce 2018 je nějaké dogma. Ale pokud chce někdo přidat 15 nebo 20 procent, my s tím žádný problém mít nebudeme. Ale samozřejmě víme, že tu jsou takové subjekty, který si námi navrhovaný růst v současné době nemohou dovolit.
Máte průběžné informace od vašich jednotlivých svazů, jak vypadá vyjednávání platů na příští rok a kolik procent firem bude v příštím roce přidávat tolik, kolik činí vaše doporučení?
Máme informace, že řada v řadě firem tato hranice přesáhne deset procent bude to například 13 či 14 procent. Zpravidla se bavíme v této věci o nárůstu tarifních mezd. Chtěl bych říci, že se pohybujeme v tržní ekonomice a stejně jako firmy vznikají a zanikají. My samozřejmě nechceme, aby pod tíhou růstu platů firmy zanikaly, ale pokud někdo má problém s růstem minimální mzdy tak se jedná spíš o nějakou disharmonii v jeho podnikatelské činnosti.
Předpokládám, že i vy jste zaznamenal komentáře některých ekonomů, podle kterých růst platů předbíhá produktivitu práce. Je tomu skutečně tak? A podle čeho tyto propočty vznikají?
Já bych spíš řekl, že podobná prohlášení vznikají na základě dosavadní existence čtvrt století levné práce a vysoké ziskovosti firem, které se s tím v řadě případů nechtějí rozloučit. V žádném případě to neznamená, že bychom chtěli firmy připravit o jejich profit, ale na druhou stranu je dobré zopakovat, že pokud podnik nechá peníze ve mzdách, tak ty pak zůstanou i v domácí ekonomice. My si samozřejmě uvědomujeme, že je potřeba posouvat produktivitu práce směrem nahoru, ale to je vše plně v rukou zaměstnavatelů.
Během mandátu minulé vlády trvale rostla minimální mzda. Jaký vývoj očekáváte v následujícím období?
Bude to pokračovat. Jestliže poroste průměrná mzda, měla by z tohoto důvodu růst i minimální mzda. Je pak jen otázkou, jaká by měla být její úroveň. V programovém prohlášení příští vlády se objevuje možný mechanismus valorizace minimální mzdy i pro příští roky. Vše je otázkou dohody. My jsme každopádně rádi, že se minimální mzda zvýšila a v ekonomice to je cítit. Zároveň se ukazuje, že růst minimální mzdy neměl žádný negativní dopad na růst nezaměstnanosti, před kterým mnohé firmy strašily. Nestalo se vůbec nic.
Kritici růstu mezd (i té minimální) se většinou odrážejí i od ceny práce, kterou z velké části tvoří vysoké odvody na zdravotní a sociální pojištění...
Víte, zvláštní je to, že tyto názory mají zpravidla takoví zaměstnanci, jejichž výdělek je mnohem jinačí než ti, o kterých tady hovoříme. Přitom ti stejní lidé, kteří prosazují snížení odvodů, se pak budou divit, když přijdou k lékaři a oni jim řeknou, že jejich léčba není součástí pojistky. Jinými slovy řečeno v takové situaci by muselo dojít ke zpoplatnění zdravotní péče se vším všudy. A z čeho bychom pak platili například důchody? Vše jsou spojené nádoby, musíme si uvědomit, o čem tady mluvíme. A zároveň si zodpovědět, jestli nejdříve chceme mít o pětistovku více a pak zaplatit o několik tisíc korun více. Obávám se, že takto postavené si to lidé zatím nechtějí uvědomit.
Jak hodnotíte přínos elektronické evidence tržeb (EET), a to i v návaznosti na růst mezd zaměstnanců v gastronomii, které dle statistik procentuálně rostly nejrychleji?
Tento růst byl způsoben především růstem minimální mzdy, ale EET zde zablokovalo – byť asi ne zcela generálně – vytváření černých tržeb. V gastronomii byl systém minimální mzdy a vyplácení takzvaně černých peněz na ruku bokem poměrně rozšířený jev, který se zavedením EET významně omezil. Poctivý podnikatel, který eviduje tržbu a nedává svým zaměstnancům černé peníze bokem, se nemusí EET obávat a naopak musí být jenom rád, že zde dochází k narovnání podmínek a konkurence je zde férová.
