USA nikdy nebyly tak rozdělené. Trump je ale spíš důsledek problému, říká bývalý zpravodaj ČT v USA
Americká společnost je nejrozdělenější za poslední desítky let. Říká to bývalý zpravodaj České televize v USA Martin Řezníček. Rozdělení je podle něj stavem, který přetrvává po staletí, zvolení Donalda Trumpa prezidentem ale přispělo k ještě větší rozhádanosti. Samotného Trumpa však Řezníček pokládá spíše za důsledek než příčinu problému.
Do Spojených států jezdí Martin Řezníček už více než 13 let. Poprvé tam byl ještě jako zpravodaj rozhlasové stanice BBC během prezidentských voleb v roce 2004, poté několikrát za Českou televizi. Pro ni monitoroval v posledních pěti letech americké dění jako stálý zpravodaj. Do USA však dříve jezdil nejen pracovně, ale i soukromě.
Je dnes americká společnost nejrozdělenější od občanské války?
To nedovedu posoudit. Za období segregace byla společnost také vnitřně na kordy. V 60. letech též spousta lidí nechtěla připustit, aby černoši měli stejná práva jako běloši. Tehdy umírali lidé jako Martin Luther King. Pokud řeknete, že teď je nejrozdělenější, snažíte se bagatelizovat zbytek, a to bych nerad dělal.
Ale řekl bych, že je možná nejrozdělenější za několik posledních desítek let. Otázka je, jak k tomu přispělo už zvolení Baracka Obamy. Sice mandát obhájil, ale spousta lidí přesto řekne, že černoch s tak omezenou politickou zkušeností (a teď pomiňme, že Donald Trump byl zcela bez ní), neměl být prezidentem. Slyšel jsem od spousty lidí, že tohle je věc, kterou někteří Američané nepřekousnou možná několik dalších desetiletí.
Pojďme se tedy věnovat současnosti. V čem je neznatelnější posun v atmosféře mezi rokem 2013, kdy jste do země přijel jako stálý zpravodaj, a nynějškem?
USA jsou s více než 300milionovou populací natolik heterogenní celek, že co platí v jednom koutě, nemusí platit v jiném. Mentálně jsou Spojené státy možná stejně rozličné jako Evropa, akorát si to člověk neuvědomuje, jelikož mluví jedním jazykem, platí stejnou měnou a mají společnou zahraniční a bezpečnostní politiku.
Obecně ale lze říci, že USA se stále vzpamatovávají z šoku zvolení Donalda Trumpa prezidentem. Ten rok prokázal, jak odlišná jeho politika i její styl je. Nemyslím si, že to byla dostatečně dlouhá doba, aby si lidé uvědomili, čím procházejí a jak zásadní epocha to možná z pohledu vývoje a dějin USA může být.
Jak dlouho může trvat, než se Američané Trumpovu stylu přizpůsobí?
Nevím, jestli se mu přizpůsobí. Spousta lidí už ho teď bere takového, jaký je. To je ta třetina Američanů, která za ním bude stát, ať udělá cokoli. A pak budou dvě třetiny, které budou mít větší či menší výhrady. V tomto poměru to možná celou dobu zůstane.
Jak mluví, jaký slovník používá, jak mění názory, to jsou všechno atributy, které americký prezident dříve v takové míře nepoužíval. Proto Američanům trvá, než si na tohle zvyknou.
Je to vidět v médiích. Cokoli, co Donald Trump napíše na Twitter, je rozebíráno s velkou pompou, byť bychom si mohli říct, že je to ten Trump, kterého už nějakou dobu známe. A přesto to vzbuzuje ohromnou pozornost, protože tím vybočuje z trendu, na který byly Spojené státy zvyklé. Za republikánů i za demokratů.
Trumpovo zvolení vedlo k debatám o směřování Spojených států, o společenských změnách, které mohou následovat. Není ale Donald Trump spíše důsledkem už dříve probíhajících změn, než jejich příčinou? I v nedávné minulosti jsme přece viděli tendence, že se americká společnost štěpí a minimálně její část prahne po silném lídrovi.
Ty tendence tam byly. Jsem přesvědčen, že Donald Trump je spíše důsledkem než příčinou. Může být příčinou něčeho dalšího, co ještě nedokážeme úplně dohlédnout. Ale rozhodně je důsledkem rozdělení americké společnosti.
Ona je rozdělena odjakživa, akorát se to vždy projevuje nějak jinak. Během občanské války možná krvavěji než po ní. Není to jen rozdělení na konzervativce a liberály, republikány a demokraty. Je to rozdělení uvnitř společnosti, které jde napříč tímhle základním politickým štěpením.
Zatímco Barack Obama vyhrál na základě tvrzení, že je jeden americký národ, Donald Trump vyhrál na základě toho, že rozděloval společnost na „my“ a „oni“. Jeho mantrou bylo, že chce být úplně jiný.
Na druhou stranu ale myslím, že se mu podařilo upozornit na problémy některých lidí. A není to jen ten pověstný dělník, který kdysi pracoval v uhelné elektrárně a na kterého globalizace zapomněla. Nedokázal na ně najít odpověď, ale dokázal ukázat, že předchozí vlády nedělaly dost.
Když socioložka Arlie Russell Hochschildová v knize Strangers in Their Own Land popisovala své cesty a debaty s lidmi na Jihu — v původních jižanských státech — působilo to na mě skoro, jako kdyby tamní obyvatelé doslova opovrhovali těmi z velkých měst (Los Angeles, New York, Washington). Vnímal jsem to správně?
Ano. To je jeden typ rozdělení americké společnosti. Je to historicky dané venkov proti městu. Západní a východní pobřeží jsou liberální oblasti. Jsou to oblasti progresivní v americkém politickém slova smyslu. Žijí tam mladší lidé, kteří jsou náchylnější k liberálnějším pohledům na svět.
Potom je střed, středozápad, silně venkovský, zemědělský, který je založený na úplně jiných hodnotách, na větším důrazu na rodinu, na větším důrazu na právo držet zbraň. To je věc, kterou neuslyšíte v New Yorku a možná ani ve Washingtonu, byť tam už se to začíná dělit, jelikož Washington je na hraně Severu a Jihu. Rozdělení je markantní. Je markantní několik století a pravděpodobně bude markantní i do budoucna.
Celý rozhovor si dočtěte na info.cz >>>
V pátek 26. a v sobotu 27. ledna se uskuteční druhé kolo prezidentských voleb. Stručné životopisy i základní charakteristiky si můžete přečítst v profilech obou finalistů Jiřího Drahoše i Miloše Zemana. Na webu Reflexu najdete také přehledný návod na žádost o voličský průkaz pro druhé kolo. O tom, kdo má větší šanci zvítězit, si uděláte předstvu pohledem na volební preference v průzkumech veřejného mínění, kde se dočtete i o tom, jaké kurzy vypisují sázkové kanceláře.
