Kdo je legendární Jožin z Bažin? Ivan Mládek vám to prozradí
Není divu, že Ivan Mládek objíždí republiku se svou kapelou jako zamlada. Mnoho z jeho repertoáru zlidovělo a publikum si jej stále žádá. Na lehce bizarní okolnosti vzniku snad jeho nejslavnější písničky Jožin z bažin, kterou v Praze vystřihla i americká metalová kapela Metallica, vzpomíná Ivan Mládek v rozhovoru pro Reflex.
Jak vznikl Jožin z bažin? Myslel jste při jeho psaní na někoho konkrétního?
Byla to písnička na hospodskou zakázku. Byli jsme v té době už dost známí z éteru i z našeho prvního LP a někdy na podzim v roce 1977 za námi přišel v hotelu Moskva v Gottwaldově jistý Zdeněk Navrátil. Byl to také muzikant a náš fanoušek, a tak jsme se spolu trochu opili. Asi o půlnoci se mi svěřil, že má básničku o exhibicionistovi, který se kolem Gottwaldova občas vynoří z bažiny a obnažuje se kolemjdoucím zaměstnankyním místních obuvnických závodů. A že se mu říká Jožin z bažin. A jak měl trochu upito, vyjádřil dost nesplnitelné přání. Když prý napíšu o Jožinovi písničku a nahraju ji s Banjo Bandem v rozhlase, že mi přiveze do Prahy demižón slivovice. Jadrný příběh o jeho exhibicionistovi by asi nenahrálo žádné rádio ani dneska, natož v době textových komisí. Ten demižón slivovice se mi ale zamlouval, a tak jsem navrhl, že nějakou písničku o Jožinovi napíšu, ale že musím vymyslet úplně jiný příběh. A už tenkrát cestou do Prahy mě napadlo napsat písničku o strašidle, a hlavně aby byla hodně stupidní. Samozřejmě že mě s ní v rozhlase vyhodili, podařilo se ji natočit až na desku u Pantonu – a to díky redaktoru Aleši Sigmundovi, jenž svému šéfredaktorovi Jiřímu Maláskovi slíbil, že když ho kvůli té písničce vyhodí z místa, že s ním půjde také. Jirkovi Maláskovi něco říkalo, že Jožin z bažin moc neharmonuje s kulturněpolitickou linií, vytyčenou nedávným sjezdem ÚV KSČ, ale měl pro naše kraviny smysl a natáčení podepsal. Padáka nikdo nedostal, ovšem na koberečku, myslím, byli. Písnička se tak chytla, že jsem Zdeňku Navrátilovi vozil slivovici až do jeho smrti já. Někteří zlínští starousedlíci tvrdí, že „Jožin z bažin“ se říkalo opilcům už za první republiky. Možná mají pravdu, možná nepřáli Zdeňkovi jeho zásluhu na vzniku známé písničky, ale tahle otázka není pro mě důležitá. Beru to tak, že nebýt „Kňučíka“ – tak se Zdeňkovi ve Zlíně říkalo –, Jožin z bažin by nikdy nevznikl a Metallica by neměla co hrát.
Součástí legendy o Jožinovi z bažin je i šílený tanec Iva Pešáka v televizním videoklipu k písni. Kdo ho vlastně aranžoval?
To nebyl žádný šílený tanec, Ivo takhle normálně tancoval, jinak ani neuměl. Když jsme ho s Bošinou na nějakém podnikovém večírku viděli poprvé, málem jsme umřeli smíchy. Pešák byl neuvěřitelný fenomén, nemusel na pódiu dělat vůbec nic, stačilo jen, když se tam postavil, a publikum a lidi už jásali. A než s námi přišel poprvé hrát, požádal jsem ho, aby si jako kostým vzal tmavé lyžařské šponovky, tmavé sako, košili, kravatu a nějaké staré škrpály, do kterých ty šponovky zasune. Ivo šponovky nenašel, nahradil je šponovkovými tepláky, čímž své vyfešákování ještě vylepšil. A když se v šatně do toho poprvé oblékl, předstoupil před nás, zase jsme plakali smíchy. A publikum také. Nebyl čas na zkoušení, Ivo zpočátku žádnou písničku ještě neznal, a tak na pódiu jenom držel klarinet a přihlouple se usmíval. A měl největší úspěch. Co se týče aranžmá zmíněného klipu, žádné vlastně nebylo. Přijeli jsme na natáčení přímo z nějakého zájezdu, tedy naprosto nepřipravení. Teprve až před vstupem do studia jsem se snažil situaci aspoň trochu zachránit a vzpomněl si na Pešákův neodolatelný taneček, který ten klip, jak se ukázalo až po třiceti letech, zachránil. Byla to tenkrát z nouze ctnost, ale nic lepšího mě nenapadlo, než že budeme celou píseň stát bez nástrojů jako tvrdá „y“ a jen v refrénech se Ivo roztančí. Tenkrát klip nikoho moc neoslnil, lidi už byli u nás zvyklí na vymyšlenější volovinky. Až Poláci se rozhodli, že je to světový a skvěle vymyšlený klip. Prostě méně znamená někdy více.
Věděl jste dopředu, že Metallica v Praze Jožina zahraje? Jak se vám úprava líbila?
Zavolal mi to syn, když už bylo odehráno. Divil jsem se, že mluví na svou, dost flegmatickou povahu nějak rozverně. A když jsem se ho zeptal, jestli je ta kapela česká, zasmál se, sdělil mi, že je to kapela americká a že je skoro tak slavná jako Beatles. Ty naštěstí znám, ale přiznám se, že jsem na nich ještě nebyl. Kapela Metallica mi snad odpustí, že jsem ji neznal, jako polehčující okolnost snad budou brát, že z moderní muziky neznám vůbec nic. V mládí jsem se zamiloval do starého amerického jazzu a swingu a od té doby nic jiného neposlouchám. Mluvit se mnou o beatu, rocku nebo heavy metalu, to je jako mluvit se mnou o fotbalu. Nicméně mám radost, že si tak slavná, a ještě k tomu americká kapela vybrala pro zpestření zrovna mou písničku. A nikdy už na ni nezapomenu. Jak o fotbalu vím jen to, že hrál Panenka, tak o moderní hudbě budu až do smrti vědět jen to, že je Metallica. Tak kluci z Metalliky: Díky. A ta vaše úprava byla skvělá, a hlavně úderná!
Zahrajete na některém ze svých koncertů na oplátku něco od Metalliky?
Nezahraju, neuměl bych to. Jako bych asi neuměl kopnout do míče.
Sledujete předělávky svých písniček? Je něco, co vám třeba vyloženě vadí?
Žádná předělávka mě ani trochu neurazila, spíš mi vadí, když se některé moje písničky zneužívají politicky. Vyhraněný politicky sice jsem, ale na pódiu a v televizích jsem se vždycky snažil být apolitický.
Jakou českou hudbu, od vážné až po populární, považujete vy sám za nesmrtelnou?
Za nesmrtelné považuji české klasiky Smetanu, Dvořáka, Martinů, Janáčka, možná i Frimla a Jaroslava Ježka. Hvězdy populární hudby postupně zhasnou, některé dříve a některé později.
Více o českých písních, který dobyly svět, si přečtěte v novém tištěném Reflexu.
