Pacienty nemůžeme poslat „k šípku“, zabíjí nás papírování, říká lékařka z maloměsta
Kateřina Javorská pracuje v Novém Městě nad Metují jako praktická lékařka. Svoji ordinaci sdílí se svým manželem, se kterým v necelém desetitisícovém městě vychovávají čtyři děti. Spolu objíždějí i okolní vesnice a jak sama přiznává, ordinační hodiny pro lékaře z malých měst a vesnic prakticky neexistují. Kateřina si na svou práci nestěžuje, vadí jí ale papírování, kterého je stále více a lékařka se tak nemůže plně věnovat pacientům a hlavně sebevzdělávání.
Kateřina Javorská je jednou z mála lékařek, která se vydala pracovat z velkého města do malého. Pracoval tu totiž její manžel, původně záchranář, se kterým se nyní dělí o ordinaci. Po promoci ordinovala jako praktická lékařka v Praze, tak může porovnávat.
„Pražští pacienti mají určitě ten přístup k péči jednodušší – mohou být delegováni do sekundární péče mnohem jednodušeji. Lékař v malém městě nebo na vesnici musí mít ke svým pacientům blíž, pokud je třeba, tak za nimi vyjet do přirozeného prostředí,“ řekla doktorka Javorská pro Blesk Zprávy.
Podle předsedy Pracovní skupiny venkovského lékařství Společnosti všeobecného lékařství Davida Halaty se příliš mladých lékařů na vesnice a malá města nehrne. „Bohužel hrozí, že za pár let nebudou na vesnicích žádní lékaři. 17 procent lékařů je starších 65 let a většina z nich ordinuje právě na vesnicích,“ uvedl David Halata, který sám ordinuje v malé obci na Valašsku.
Doktorka Javorská přiznává, že nové pacienty momentálně nepřijímá. A co pracovní doba?
„V momentě, kdy jsem ve městě a okolí, tak já pracuju pořád, takže nemohu přesně definovat pracovní dobu, protože potkáváte své pacienty běžně – ve svém okolí, v krámu a oni se na vás obrací, a vy je nemůžete poslat ‚k šípku‘, protože oni ve vás vidí autoritu a někoho, na koho se můžou obrátit v každé situaci, a s tím počítám,“ uvádí lékařka, která musí práci skloubit s péčí o čtyři děti.
