Nevím, jestli premiéra Babiše nepřeceňujeme, říká politolog Stanislav Balík
Prezident Zeman potvrdil, že jmenuje Andreje Babiše premiérem i napodruhé bez ohledu na výsledek referenda sociálních demokratů. Na co tedy čeká, když od chvíle, kdy Babišova první vláda nezískala důvěru, uplynuly už čtyři měsíce? „Prezident jedná jednoznačně protiústavně. Oba, Zeman i Babiš, dokazují, že si mohou dělat, co chtějí,“ říká o dalším vývoji jednání o vládě politolog Stanislav Balík.
V sociální demokracii probíhá referendum, zda jít do vlády s Andrejem Babišem. V mezičase dál funguje ve sněmovně hlasovací koalice ANO–KSČM–SPD. Nedává tím Babiš socialistům najevo, že o jejich spoluvládnutí fakticky nestojí?
Nevím, jestli premiéra nepřeceňujeme, že by si rozmýšlel, zda nějakým krokem dává něco najevo. Zdá se, že často jedná impulsívně, snad i nepromyšleně, aniž by řešil dopad svých kroků do budoucnosti. Ze své předchozí životní zkušenosti byl zvyklý řešit věci a problémy silově, případně finančně. Dost možná, že až v roli premiéra poprvé zažívá, že svět může fungovat i jinak.
Nicméně zatím za poslední dva měsíce nevidíme žádné náznaky toho, že by se chtěl začít skutečně domlouvat s koaličním partnerem (a komunisty), že by byl připraven dělat ústupky, vyjednávat, hledat shodu, a především se pak podle toho chovat.
První místopředseda ČSSD Jiří Zimola řekl, že jak prezident Zeman, tak komunisté, kteří by měli vládu tolerovat, mají právo mluvit sociálním demokratům do výběru ministerských kandidátů. Prezident například odmítá kandidáta na ministra zahraničí Pocheho. Jména ministrů mohou být nakonec jiná. Nehlasují tedy sociální demokraté o zajících v pytli?
Nemyslím, že je šťastné, když sociální demokraté fakticky hlasují i o ministrech. Vždyť je hodně pravděpodobné – podíváme-li se do minulosti –, že se složení ministrů v průběhu funkčního období bude měnit. To pak bude strana hlasovat znovu, protože někdo řekne, že v referendu hlasoval pro jedině z toho důvodu, že se mu tam líbil nějaký ministr, který má však odejít?
K tomu vzájemnému „mluvení“ – obecně proti němu nic nemám, ale pouze mezi koaličními partnery, tam smysl má. Prezident do výběru nemá co mluvit. Pokud mu sociální demokracie v tomto směru ustoupí, opět ztratíme část své charakteristiky parlamentní demokracie. I Bohuslav Sobotka, dnes obviňovaný ze slabošství, si dokázal podobný prezidentský tlak opakovaně ustát.
Může výsledek plebiscitu sociální demokracii rozdělit, a to dokonce až k vymazání z politické mapy?
Ano, současné, socialistické referendum má sílu straně dát nový impuls (členové se probudili, diskutují, vrcholní straničtí představitelé objíždějí města a obce) stejně jako ji rozvrátit. Záleží na vnitřní kultuře, jestli bude umět poražená část respektovat vůli většiny a hájit společné stranické stanovisko.
Prezident Zeman potvrdil jmenování Andreje Babiše premiérem i v případě, že referendum v ČSSD zamítne vstup do vlády. Proč ho tedy už nejmenoval? Na co čeká? Uplynuly už více než čtyři měsíce od chvíle, kdy Babišova první vláda nezískala důvěru.
Prezident zde evidentně postupuje ve shodě s Andrejem Babišem, jemuž je v zásadě jedno, že vládne bez důvěry. Dokazují – oba, ruku v ruce –, že si mohou dělat, co chtějí, že jim je šumafuk, co se předpokládá od vykonavatelů nejvyšších ústavních funkcí, co předpokládají naše mladé ústavní zvyklosti – rozbíjejí ne nutně proto, aby vystavěli něco jasně nového, co by měli v hlavě, ale aby se mohlo dít v zásadě cokoli.
Jedná prezident protiústavně?
Jednoznačně ano – právě tím, že od 24. ledna 2018, kdy přijal demisi vlády, až dosud nevykonal žádný formální ústavní krok, tedy nejmenoval nového premiéra.
Často slýchám dohady, kdo z těch dvou hlavních politických hráčů – zda Zeman, či Babiš – má navrch. Co myslíte vy?
Zvnějšku to vypadá tak, že spíš prezident. Přece jen je to on, kdo už se nepotřebuje zalíbit davu (byť asi chce), komu může být jedno, co si o něm myslí další političtí hráči. A asi je to on, kdo má možná v hlavě nějakou skutečně politickou představu, třeba o posílení prezidentské moci. Andrej Babiš chce prostě a jednoduše vládnout, jedno v jakém uspořádání. To jej omezuje stejně jako skutečnost, že nemá většinu, že je odkázán na jiné, a dost možná ho mírně frustruje i to, že ačkoli už vládne téměř půl roku, zatím se nic zásadního neděje s preferencemi jeho podnikatelského projektu – tedy že nemá na dohled vysněnou nadpoloviční většinu pro svou samovládu.
