KLDR se mění už léta, říká k summitu Trump-Kim ředitelka Česko-korejské společnosti. Začíná se podnikat
Co stojí za tím, že severokorejský vůdce Kim Čong-un se v posledních měsících pasoval do role mírotvůrce? A jak se žije v Severní Koreji? „Ta země se zásadně mění už nejméně pět let, ale světová média donekonečna opakují, jak je to tam hrozné,“ řekla v rozhovoru pro Reflex.cz koreanistka Jana Chamrová. Ta pracovala i pro jihokorejskou ambasádu v Praze a teď je ředitelkou Česko-korejské společnosti.
Co se podle vás v poslední době v Severní Koreji odehrává? Před časem jsme viděli vyhrožování válkou, zkoušky jaderných zbraní a raket, pak najednou účast na olympiádě v Jižní Koreji a teď historický summit s americkým prezidentem v Singapuru.
Ty změny se neodehrávají jen teď, jsou dlouhodobé, dají se pozorovat už nejméně pět let.
To znamená, že cizina je nevnímá, nebo je nechce vnímat?
Média produkují zprávy o Severní Koreji naprosto žalostným způsobem. Posledních deset let jsme slyšeli a viděli pouze neustále se opakující informace, které popisovaly hrůzy tamějšího režimu. Pokud tvrdil někdo něco jiného, světové agentury to prostě ignorovaly.
Jenže propaganda zuří v případě této země ze všech stran. I vláda v Pchjongjangu si v tom léta počíná mistrně.
Ano, ale většina zpráv o Severní Koreji měla doposud snad až monolitický charakter. Média tvrdila, že je to takhle, a jiná interpretace se nepřipouštěla.
Tak jaké konkrétní změny se v Severní Koreji udály a svět je nezaregistroval?
Od roku 2013 až do letošního jara se politika v Severní Koreji řídila takzvanou doktrínou pjong-džin (anglicky se používá slovo byungjin – pozn. autora), která stavěla do popředí dvě souběžné priority – jaderný program jak pro vlastní potřeby, tak třeba na export, a ekonomické reformy. Letos v dubnu Kim ohlásil „vítězství“ na jaderné frontě a byla představena nová strategie, která se už zaměřuje pouze na ekonomické otázky.
U nás známá ideologie čučche je už mrtvá?
Vidíte, o čučche se pořád někde píše, ale je to spíš vyprázdněný koncept, který se používá málo a je spojený spíše s Kim Il-songem (u nás je známější pod jménem Kim Ir-sen, byl dědečkem současného vůdce – pozn. autora).
Zmiňovala jste export zbraní. Jedná se skutečně o jaderné zbraně, nebo jen rakety?
Existují informace, že Severní Korea spolupracovala se Sýrií v případě chemických zbraní a jaderného výzkumu. U těchto dvou zemí se dá hovořit dokonce o strategické spolupráci. Zprávy hovořily i o raketových technologiích a obchodu s Íránem či Pákistánem. Důvodem je to, že některé rebelské státy světa vždy tíhnou logicky k sobě.
Svět hovoří především o jaderném programu. Chce ho Severní Korea eliminovat? Můžeme tomu věřit?
I když je jasné, že Severní Korea si bude nechat chtít otevřená zadní vrátka, v některých oficiálních severokorejských dokumentech se v posledních měsících už nehovoří o jaderném programu jako o jednoznačné prioritě, z toho by se dalo usuzovat, že ustupuje do pozadí. Nejdůležitější jsou ekonomické reformy.
Co si pod tím máme konkrétně představit?
Kim Čong-un ve svých novoročních projevech už několik let hovoří o zvýšení životní úrovně. Důvodem je rozšiřující se počet lidí, které můžeme zařadit ke střední třídě. Samozřejmě měřítka pro střední třídu jsou jiná u nás, jiná v Americe a jiná v Severní Koreji.
Jak si máme severokorejskou střední třídu představit?
Jsou to lidé, kteří už mají nějaké peníze a chtějí si za ně něco koupit. Oni chtějí něco, co je cool, to, co známe na Západě. Tito lidé chtějí cestovat a nejenom do Číny a dalších asijských zemí, kam občas mohou. Bují tam konzumerismus a zde ho musíme vnímat pozitivně. Přináší totiž zvýšené nároky na flexibilitu a průhlednost režimu. A lidé mají samozřejmě hlad po informacích, jako všude.
Kolik lidí může samostatně v Severní Koreji podnikat?
V metropoli Pchjongjangu jsou jich, odhaduji, v současnosti stovky, možná tisíce. Existují i výrobní firmy, které vykazují znaky tržních mechanismů, i když připouštějí státní kontrolu. Je to kompromis, k založení firmy potřebujete samozřejmě povolení.
Kdo dostane povolení podnikat?
Ten, kdo si za něj zaplatí, oficiálně i úplatkem úředníkům. S tím se počítá. Připomínám ale, že Severní Korea je pořád velmi chudá země, protože mnoha lidí se propagované změny zatím ještě nedotýkají.
Ještě se vracím k začátku rozhovoru: Svět nechápe, že něco podobného se v Severní Koreji děje?
Na Severní Koreu jsou například v otázkách lidských práv a ostatních svobod kladeny ze Západu jednoznačné nároky. Že by to mělo být stejné jako u nás. Jenže takové nároky současně neklademe třeba na některé africké země či Saúdskou Arábii, kde jsou také porušována masově lidská práva. Každý stát se vyvíjí jinak, to někdy nebereme v případě Severní Koreje v potaz a srovnáváme nesrovnatelné.
Africké země na rozdíl od Koreje nestraší jadernými zbraněmi, v tom je rozdíl.
Severní Korea nestrašila svět, jen své nepřátele, a navíc je to třeba číst jako vlastnost žánru než obsahově. Ale informace médií o této zemi jsou často tendenční, neopouštějí vyjeté koleje.
Abychom byli přesnější, v čem se severokorejské ekonomické změny projevují? Jak je to vidět?
Jedním z příkladů je cestovní ruch. Ten je zaměřen na domácí, ale i zahraniční klienty. Staví se bazény, zábavná střediska, sportovní areály. Jistě, zatím to není pro chudé rodiny z venkova, ale Kim tím uspokojuje hlad těch, co už peníze mají. Orientují se i na cizince, teď jsou to především Číňané, kterých tam jezdí několik set tisíc ročně. Dělají k tomu i marketingové kampaně.
Většina lidí, kteří Severní Koreu navštívili, ale tvrdí, že jim byl někdo pořád v patách, že je sledovali a všude doprovázeli. To není úplně nejlepší reklama pro turistiku.
Nevím, jak přesné jsou ty popisy. Znám i lidi, kteří zase tvrdí, že cestovali poměrně volně. Jiní zase argumentují tím, že měli pocit, že nemohli vůbec nikam bez doprovodu. V každém případě se vláda zaměřuje hodně na turistiku. Láká také zahraniční investory, změnili kvůli tomu několikrát legislativu. Nejvíce tam investuje Čína a také Rusko. Uvidíme, co změní summit Trump-Kim, zda přinese i nějakou budoucí spolupráci v byznysu. Dá se to očekávat. Třeba americký McDonald´s by mohla být taková americká vlaštovka.
Dobře, nějaký posun je v ekonomice, ale co politika a společnost? Hýbe se v tomto směru něco?
Vidím určitý posun v té kritické lidsko-právní otázce…
… skutečně? O tom jsem moc neslyšel. Co to přesně je a jak se to projevuje?
Například ve vztahu k handicapovaným. V korejské společnosti obecně, i na Jihu, to bylo tabu, i když tam už hodně pokročili vpřed. Před několika lety se toto téma otevřelo i v Severní Koreji a doslova se v této problematice země „znormálňuje“. Na vládní a státní úrovni se snaží situaci změnit. V severokorejských novinách se objevily fotky postižených dětí a co by se mělo pro ně udělat. To bylo v minulosti nemyslitelné, bylo to tabu pocházející z hluboké kulturní historie.
Pojďme k summitu Trump-Kim, který bude v úterý v Singapuru. Co se mohlo s Kim Čong-unem stát, že je najednou tak vstřícný? Protože je mladší než bývalí vůdcové? Nebo proto, že v mládí studoval ve Švýcarsku a více chápe, co chce a co je to Západ?
Argument o vlivu jeho studií na Západě moc neberu. Já se domnívám, že ani moc nemluví anglicky. Ale velmi dobře zná, co je na Západě, jak to funguje. Osobně vidím za tou změnou spíše snahu o přežití režimu.
Některé země ustoupí až tehdy, když už vidí, že ekonomicky stojí před kolapsem. Až pak se odhodlají ke změnám. To jsme viděli v Sovětském svazu i jinde. Je to tak i v Koreji?
Obecně to tak určitě je, ale Severní Korea teď rozhodně nestojí před kolapsem. Spíše kvůli nenapojení na globální ekonomiku narazila na svůj strop bez ohledu na vyznávanou politickou ideologii. Menší vliv bych přičítala sankcím, ty je na kolena úplně nedostaly, Severokorejci je dokázali obcházet.
V případě summitu se nejvíce hovoří o takzvané denuklearizaci. Je možné Kimovi věřit, že se vzdá všeho, co chtějí USA?
V případě odstranění jaderných zbraní a zastavení zbrojního nukleárního programu snad ano. Ale bude to postupné, protože Severokorejci za to budou něco od Ameriky chtít. Vzájemné ústupky musí probíhat paralelně, v minulosti to právě na tom ztroskotalo.
Je přesně známo, jaké ústupky od Ameriky jsou vyžadovány?
Některé věci jsou známé. Bezpečnostní záruky, že na ně nezaútočí, že poleví napětí, možná se bude hovořit o podepsání mírové smlouvy, která na Korejském poloostrově chybí od války, kterou přerušilo příměří v roce 1953. Mohlo by se jednat o snížení počtu amerických vojáků v Jižní Koreji, omezení americko-jihokorejských vojenských cvičení. Budou požadovat i utlumení sankcí. Pro Severní Koreu je například obrovským problémem oblast bankovních transakcí, to sankce ovlivňují.
Ze všech diskusí o summitu se téměř vytratila diskuse o možném sjednocení Korejí, což bylo kdysi velkým tématem. Je to záměr?
To jste si všiml správně. Všichni Severokorejci i Jihokorejci totiž vědí, že je to otázkou opravdu velmi vzdálené budoucnosti. Německý model rychlého sjednocení je nerealistický. Důležitější je, jak budou ty dvě země spolupracovat, jak budou vedle sebe teď žít. Připraveny jsou velké projekty, například v infrastruktuře, pokud se rozjedou, situaci v Severní Koreji to dále podstatně změní.
Zdá se mi, že summit bude úspěšný z toho důvodu, že Kim Čong-un a Donald Trump jsou naprosto nestandardní vůdci. Mohou si proto rozumět. Co si o tom myslíte?
Souhlasím, oba jsou nevyzpytatelní, těžko předvídatelní. Rozhodně budou mít při summitu, alespoň pro média, široké americké úsměvy. Jaký je Trump prezidentem Američanů, nechci hodnotit, ale jeho nepředvídatelnost a jeho narcismus paradoxně posunuly korejskou otázku k lepšímu. On nehraje diplomaticky, je to střelec, ale zatím to v tomto směru vychází. Přitom Korejci nejsou schopni moc improvizovat, všechno chtějí vědět dopředu, mnoho věcí vyjednávají přes třetí osoby. Vzniklo přesto hodně zvláštní propojení.
Co je podle vás na summitu Trump-Kim to nejdůležitější?
Že se vůbec uskuteční. Amerika a Severní Korea nemají ani oficiální styky, teď by je mohly navázat, budou k sobě přistupovat jinak. Pokud to klapne.
Nemohou nakonec všechny ty změny režim Kim Čong-una spláchnout? Uvolnění otěží někdy rozpoutá i vášně, o kterých dnes nemáme ani tušení.
To nedokážu odhadnout, ale upozorňuji, že severokorejská ideologie je založena spíše na nacionalismu než na komunismu, o kterém píší média ve světě. Je to nacionalismus postavený na dynastii Kimů. To vede k tomu, že by bylo nesnadné vysvětlit lidem, aby vládl někdo jiný než příslušník této rodiny. To sehrává důležitou roli.
Československo mělo kdysi se Severní Koreou velmi dobré vztahy. Dá se na to v něčem po případných změnách v této zemi navázat?
Málokdo se na to ptá, ale já v to doufám. Jako představitelka Česko-korejské společnosti je podle mě důležité uvažovat o rychlé změně české politiky k Severní Koreji. My se tam nemusíme představovat, oni nás znají a máme tam pořád dobré jméno. Měli bychom to ekonomicky využít, protože Korejci budou hledat cesty, jak své hospodářství změnit. Měla by tam odjet delegace na vysoké úrovni, vzít s sebou podnikatele a zjistit, jaké příležitosti se tam pro nás nabízejí.
