ČSSD míří do vlády, tam na ni ale bude mít velký vliv Zeman. Proč se strana tak trápí?
Referendum sociálních demokratů rozhodlo, že mají vstoupit s hnutím ANO do vládní koalice s premiérem Babišem. Výsledek hlasování prozrazuje, že strana je rozdělená. Pokud rychle nenabídne pro své členy a příznivce srozumitelné ospravedlnění svého vládního angažmá, nemusí se z poslední volební rány vzpamatovat, říká politolog Stanislav Balík.
Sociální demokraté se rozhodli v referendu pro vstup do vlády. Co podle vás rozhodlo, co překonalo obavy z partnerství s dravým Babišem?
Asi šlo o kombinaci více momentů. Jedním z nich je obyčejná touha „být u toho“. Dalším – a možná ještě výraznějším – je bezradnost, co dál. Strana dostala ve volbách obrovský direkt, na který nebyla nachystaná. Když byla v podobné situaci ODS v roce 2013, měla k tomu dovnitř srozumitelné vysvětlení – Nagyová, Nečas, skandály, zvyšování daní a neplnění programu. Nic takového ČSSD nemá, resp. nemá sjednocující příběh, z nějž by se poučila a konala jinak. Vedla vládu, která byla v plnění programových slibů relativně úspěšná apod. A do toho přišel neúspěch – v míře nečekané. Strana neví, nebo si to nechce přiznat, co dělala špatně. Převládlo v ní vysvětlení, že to byl jen špatný marketing – a teď že jej začnou dělat dobře. K tomu ale potřebují být ve vládě. Navíc je evidentní, že Babiš vládne a bude vládnout v souladu s levicovou částí svého programu, zvlášť když bude opřen o komunisty. Sociálním demokratům zřejmě připadá absurdní, že by neměli být v levicové vládě.
Výsledek 58 na 40 značí, že ČSSD je rozdělená. Co to pro ni a případnou vládu může znamenat?
Ano, ČSSD je rozdělená a je to výzva spíše pro ni než pro vládu. Babiš si bude vládnout, jak bude chtít, má v záloze pro všechny případy Okamurovy hlasy. Větší problém to bude pro ČSSD, která pokud rychle nenabídne pro své členy a příznivce srozumitelné ospravedlnění svého vládního angažmá, nemusí se z poslední volební rány vzpamatovat. V pozadí totiž stále budou nachystány vlivné síly spojené s minulou dominující stranickou garniturou, které budou čekat na příležitost, jak se dostat – ne třeba nutně personálně, ale určitě ideově – k moci.
Před pár týdny jste na tomto místě kladný výsledek referenda předpovídal. Tipnete si dnes, zda vláda ANO, ČSSD s tolerancí komunistů vůbec vznikne?
Dnes se obecně cokoli politického tipuje špatně, ve hře je příliš mnoho iracionálních aktérů a faktorů. Ale spíše bych si tipoval, že vláda vznikne. Andrej Babiš už je pod extrémním tlakem, že tři čtvrtě roku po volbách nemá vládu s důvěrou sněmovny, strana mu z rukou vyrazila kartu vládní koalice s SPD a KSČM, s níž hrál, komunisté chápou, že další příležitost už nikdy mít nemusí, a sociální demokraté už do toho investovali příliš mnoho vnitřní energie, než aby to znovu zkrachovalo.
Bude mít na vládní sociální demokracii větší vliv prezident Zeman, než by měl na opoziční sociální demokracii? Nestane se jakýmsi protektorem skrz spřátelené členy ČSSD?
Větší vliv na vládní než opoziční stranu bude mít zcela jistě – ať již skrze schůzky, (ne)komentování jejích vládních výkonů, hrozbu blokováním personálních záležitostí apod. – a to vše jsou jen ty viditelné faktory. V pozadí je jistě řada dalších, z vnějšku jen obtížně sledovatelných.
Sociální demokracie mění tvář. Nyní z ní po dvaceti letech vystoupil ekonom a exministr Zemanovy vlády Pavel Mertlík s tím, že je sociální demokrat, nikoli národní socialista. Vadí mu, že tímto směrem ji tlačí pánové Zimola a Foldyna. Vidíte to podobně?
Od Pavla Mertlíka je to pokrytecký tah. Jak to, že mu nevadilo být místopředsedou Zemanovy starosocialistické vlády? Nebo členem strany v době předsednictví Jiřího Paroubka? Ve straně teď evidentně sílí hlasy v minulých letech okrajové, jako je právě J. Foldyna, nicméně právě ten byl na vlivných postech ve straně už dávno (náměstek hejtmana, lídr v krajských volbách, poslanec apod.). Pavel Mertlík má samozřejmě právo odejít kdykoli, jen by si mohl najít vysvětlení, jež bude vnitřně konzistentní s jeho stranickou minulostí.
Posun do konzervativnějších vod je nicméně viditelný. Získá tím ČSSD své původní voliče zpět, anebo už je tento terén obsazený, a navíc ztratí městské levicově-liberální voliče?
To je otázka, na kterou lze jen těžko odpovědět. Nejprve bychom museli dobře vědět, kdo jsou ti zbylí sociálně-demokratičtí voliči z podzimu 2017 a ze současnosti, resp. zda utekli zklamaní liberálové, nebo jestli naopak jenom ti zůstali. Strana je v tomto ohledu v nezáviděníhodné pozici, její výborné výsledky v minulosti vždy stály na kombinaci těchto dvou nesourodých skupin, přičemž každé z nich uměla něco nabídnout. Teď působí tak, jako by neuměla nabídnout nikomu nic.
Předchozí otázka míří i k tomu, zda má ČSSD šanci na rekonvalescenci a „návrat“, podobně jako ODS, která v posledním průzkumu nasbírala kolem 16 procent voličů.
Jistěže má, ale není to samozřejmé. Strana existuje do té doby, dokud věrohodně v očích voličů reprezentuje nějaké společenské zájmy, a to lépe než někdo jiný. Po tom, co si zažila v posledním roce, by ale k rekonvalescenci musela začít podnikat reálné kroky, což zatím (pravda, zvnějšku), nevidím.
