Tomáš Březina: Odchodu od Babiše nelituji. A nejsme žádní ekonomičtí tygři, to je lež!
Máte-li před domem chodník složený z typických betonových dílků, vyrobila je jeho firma. Souhlasí s Babišovým výrokem, že stát se musí řídit jako firma. Tomáš Březina je úspěšným podnikatelem, podvakrát v uplynulých třiceti letech vstoupil do politiky. Košem však dal jak ODS (kvůli „Sarajevu“), tak hnutí ANO (kvůli extrémnímu marketingovému populismu). Nejsme podle něj žádní ekonomičtí tygři, jak nám namlouvají. Abychom byli, je nutné mít méně politiků, lékařů, učitelů, vojáků, soudců, úředníků, policistů, musíme víc vyrábět a méně „žrát“.
Před šesti lety jste se rozešel po kratičké známosti s hnutím ANO. Měl jste být jeho další úspěšnou tváří, možná ministrem hospodářství. Nelitujete té odhozené šance?
Jestli si pamatujete, tehdy byla po pádu Nečasovy vlády pravice v troskách. A já jako pravicový člověk jsem si řekl, že i přes výhrady k bolševické minulosti pana Babiše do toho půjdu. Mám tři děti a záleží mi, jak se tu bude žít. Jenže jsem se ocitl uprostřed extrémně marketingového projektu. Byl jsem z toho úplně vyvalený. Kolegům podnikatelům, z nichž některé Babišovo hnutí uchvátilo, jsem pak napsal: „Pozor, pánové, ANO je tvrdě populistická levicová strana, nemá žádný program.“ Což se i potvrdilo.
Takže nelitujete?
Nikdy ničeho nelituju, nelitovat je moje víra.
Mluvil jste od té doby s Andrejem Babiše?
Nemluvil.
Tehdy, po pádu Nečasovy vlády, jste napsal do novin kritický text o Česku. Stálo v něm, že ekonomickou podstatu naší existence jsme odložili k ledu. Je u ledu stále?
Ještě více. Nečasova vláda si říkala vláda rozpočtové odpovědnosti, ale špatným vládnutím a až nesmyslným šetřením tehdejší krizi ještě umocnila. Přišel Babiš, měl neskutečnou možnost něco změnit, a nezměnil nic.
Co nám nejvíc brání zvýšit kvalitu života? Špatné vzdělání? Byrokracie? Utužování regulací? Posilování velkých firem na úkor malých?
Před jakoukoliv kritikou je nutné říci, že s ohledem na půlstoletí totalitních režimů máme vynikající kvalitu života. Máme trošku geografickou smůlu, že bydlíme mezi Německem a Rakouskem. Kamkoliv jedeme, na Jadran nebo na hory, jedeme přes tyhle bohaté země a srovnáváme se. Portugalci, kteří mají dnes podobný HDP na hlavu jako my, tak silně handicap necítí — z jedné strany mají slaný Atlantik, z druhé pohodlné Španěly. Naši situaci můžeme jednoduše zjistit z tabulek Mezinárodního měnového fondu. Český hrubý domácí produkt přepočítaný na hlavu v roce 2017 byl 23 085 dolarů, rakouský 51 708 dolarů a švýcarský 83 583 dolarů. Česko vyprodukuje ročně dvaapůlkrát méně než Němci a skoro čtyřikrát méně než Švýcaři. To se nedá přeskočit, máme-li srovnatelný růst. Tak je nedoženeme nikdy.
Ale hospodářství stále ještě roste, nezaměstnanost i veřejné dluhy jsou nízké. V evropském kontextu jsme na tom podle těchto čísel dobře, nebo ne?
Mnozí experti nám skutečně vyprávějí, že jsme ekonomičtí tygři Evropy. Ale je to lež! Potřebujeme vyprodukovat ročně nikoli 5,5 biliónu korun jako nyní, ale 15 biliónů. Do médií píší zhusta ti, kdo jsou zaměstnaní v bankách nebo ve společnostech vlastněných zahraničními matkami a mají nulový zájem říkat, jak to tady doopravdy je. Jsou placeni, aby nás drbali za ouškem a třeba banky pak mohly udržovat vysoké poplatky, vyšší než u nich doma. Jim se nedá věřit.
Jste dost kritický. Souhlasíte tedy s analýzami, jež tvrdí, že naše životní úroveň bude oproti některým zemím EU dokonce postupně klesat?
Stačí jen pokračovat v tom, co děláme, či spíš neděláme. Dokud si nepřiznáme, proč naše ekonomika není silná, tak cestu z močálu nenajdeme. Naopak se lidem vtlouká do hlavy, že ekonomika šlape a jediným problémem jsou nízké platy a otročení Západu. Šéfodborář Středula to pořád opakuje. Ale v okamžiku, kdy má ekonomika naši nízkou výkonnost, neustálým zvyšováním platů ji zničíme. Jistě, automobilka Škoda může platy zvyšovat na německou úroveň, ale běžná firma tady na rohu nemůže.
Máte recept na cestu z močálu ven?
Mám. Musíme mít víc výrobních podniků, víc patentů, víc zboží, které by chtěl někdo koupit. Musíme změnit poměr produktivní a neproduktivní sféry. Říkám to stále — musíme mít méně učitelů, soudců, lékařů, úředníků, vojáků, politiků, méně i těch, kdo berou dávky. Je nás pouze něco přes deset miliónů, k čemu potřebujeme 14 krajů? Máme fakticky patnáct „vlád“, jež nic nevytvářejí, v jejich barácích protečou ohromné peníze, spousta se jich prošustruje. I ministerstev by nám stačilo osm. Jakákoliv vláda, která má ambici něco změnit, k tomu musí přistoupit. Jiná možnost není. Jenže co se tu místo toho děje? Malý příklad: premiér chce postavit v pražských Letňanech byrokratické městečko. Šílený nápad. A stejně bláznivý primátor Zdeněk Hřib si vymyslí, že tam navíc postaví nemocnici. Praha má přitom přinejmenším dvakrát víc nemocnic než srovnatelné město ve vyspělém světě. Přesto primátor z údajně hvězdné formace jménem piráti jen tak plácne další nemocnici.
Říká se, že Andrej Babiš prošustroval za éru rekordní prosperity peníze i příležitost něco se zemí udělat. Souhlasíte?
Babiš se jen zařadil po bok Paroubka. Dluhy nebyly žádný problém, socialisté nadělovali pastelkovné, později rušili třicetikorunové poplatky u lékaře, jako by to byl fatální problém republiky. Šlo však o pouhé jednotky miliard. Ani Babiš skutečně nevládne, jen administruje. Měli jsme vážně štěstí, že v polistopadových časech transformace vládli chytří lidé, byť jsem k nim měl milión profesních i lidských výhrad. Z ODS jsem odcházel kvůli Klausovi, respektive (ne)řešení „Sarajeva“, ale kdyby tehdy vládli současní politici, nechci si ani představit, jak by to tu dneska vypadalo. Od Babiše jsem očekával druhou transformaci. Aby řekl: „Hoši, doteď jste se škádlili, dělali opoziční smlouvu, prodávali banky zadarmo, reformy jste vypustili, teď přicházím já, ego jsem si už uspokojil, chystám se naši zemi transformačně pootočit.“ Nechci opakovat Václava Havla, ale naše země opravdu nevzkvétá. Babišovi se přihodila prosperita a na reformy se vykašlal. Neříkám, že by neměl přidávat důchodcům, jako konzervativec mám silné sociální cítění. Žijí tu ale i milióny mladých, kteří chtějí perspektivu. Navíc v případě zvyšování důchodů jde o haléře oproti tomu, co by se dalo získat těmi systémovými změnami.
Andrej Babiš proslul větou „řídit stát jako firmu“. Vy tu svou řídíte evidentně dobře, vypiplal jste ji z nuly, nikoli účastí na privatizaci a z dotací. Vybrali jsme si špatného miliardáře?
Ano, zvolili jsme si špatného miliardáře. Osobně naprosto souhlasím s jeho uvedeným výrokem. Kdekdo se tomu vysmívá, ale kolik desítek, stovek, tisíc lidí na světě nebo v Česku skutečně umí řídit firmu? Jiří Drahoš v prezidentské kampani řekne, že řídil Akademii věd, ale vůbec netuší, co to je řídit firmu. Má pocit, že jo, protože šéfoval velké instituci, měl sekretářku a nějaký rozpočet. Opravdu řídit firmu je velké umění. Základem je kontrola nákladů a to jsem očekával i od Babiše. Lidé většinou mají představu, že řídit firmu znamená dvě věci: mocný šéf řve na lidi, odírá je v jejich spravedlivých požadavcích a rve si zisk (což je u nás sprosté slovo) do kapsy.
--
TOMÁŠ BŘEZINA (62) je český podnikatel, absolvent ČVUT, majitel a zakladatel firmy Best, která vyrábí betonové prvky. Na českém trhu je zcela dominantní. Za své podnikání získal několikrát ocenění, mj. se v roce 2007 stal Podnikatelem roku ČR. V letech 1996–1998 byl poslancem za ODS, odkud odešel a na poslanecký mandát rezignoval. V roce 2013 se měsíc před volbami rozhodl odejít z čela středočeské kandidátky ANO 2011. Je ženatý, má tři děti, jeho manželka je lékařka.
Celý rozhovor vychází v tištěném Reflexu 11. dubna 2019
