Muž, který škrtil Palahniuka: Dramaturg Světa knihy Guillaume Basset o nadcházejícím ročníku
Osmatřicetiletý básník Guillaume Basset pochází z Lyonu, ale v poslední dekádě pomáhá tvořit především českou literární scénu. Po letech práce pro Festival spisovatelů přestoupil do týmu Světa knihy, na pozici dramaturga největší české literární akce. Knižní veletrh a literární festival ve dnech 9. až 12. května opět zaplní holešovické Výstaviště, koná se už popětadvacáté. Mezi více než sedmi sty účinkujících budou letos i dva spisovatelé ocenění Nobelovou cenou za literaturu, Herta Müllerová a Mario Vargas Llosa. Peruánský literát je reprezentantem čestného hosta jubilejního ročníku, Latinské Ameriky, stejně jako třeba původem chilský filmař a komiksový tvůrce Alejandro Jodorowsky, který do Prahy přiletí už ve středu.
Jak těžké bylo získat pro Svět knihy dva nobelisty? Jednalo se měsíce, nebo spíš léta?
Oficiálně jsem začal pro Svět knihy pracovat v září roku 2017 a okamžitě jsem obeslal prosbou o účast snad všechny žijící držitele Nobelovy ceny, nebo spíše jejich agenty. S Mariem Vargasem Llosou a jeho týmem jsme podmínky jeho příjezdu dojednávali rok a půl. Snažil jsem se v téže době navázat spolupráci i s významným portugalským spisovatelem Antóniem Lobem Antunesem, který přijal mé pozvání loni, a usiloval jsem o to, co mi připadá zásadní – totiž aby těsně před tím, než v roli váženého hosta přijede na Svět knihy, vyšel některý z jeho románů v češtině. Jinak to pro autory nemá příliš význam, taková návštěva by byla jen formalitou.
U Maria Vargase Llosy se to podařilo hned trojnásobně: Argo právě vydává Llosův erotický román Chvála macechy a jeho zatím poslední prózu Pětinároží, první v překladu Jana Hlouška, druhý v převodu Anežky Charvátové. U nakladatelství Bourdon pak v překladu Ivety Gonzálesové vychází Llosův hold jeho ideovým vzorům, Volání kmene. A těchto překladů, a možná i chystaného převodu jeho velkého románu Rozhovor u Katedrály, se dočkáváme především kvůli tomu, že přijíždí na Svět knihy.
Herta Müllerová i Mario Vargas Llosa jsou spisovatelé angažovaní, s jasným politickým názorem. Co očekáváte od jejich společné debaty, která proběhne v Lucerně večer 11. května?
Debata nobelistů, kterou bude právě pro její očekávanou političnost moderovat Jakub Železný, určitě přinese spoustu zajímavých podnětů, konstruktivních pohledů a historek; žádný společný, jednotný závěr si však netroufám očekávat. Možná se trochu pohádají, ale krev v aréně nebude, Mario Vargas Llosa už dávno také kope za tým liberálů. K přeloženým knihám Herty Müllerové nyní díky Mladé frontě přibyla Liška lovec v překladu letošní skvělé autorky Knihy roku Magnesia Litera, Radky Denemarkové.
Herta Müllerová přijede jistě i na její přímluvu, a také díky tomu, že se přátelí s naším loňským hostem Liaem I-wu, který jí nás doporučil. Na doporučení ostatně dal i Vargas Llosa, který má téhož agenta jako velmi náročný António Lobo Antunes – jenž byl loni v Praze údajně velmi šťastný. Všichni mě tehdy varovali: Nikdy nepřijede! Pak: Dobře, slíbil ti to, ale určitě nedorazí. Potom: Tak dobře, přiletěl, ale vsaď se, že na pódium ho nedostanete! Všechno samozřejmě dobře dopadlo, byl nadšený, chválil Prahu agentovi… A díky tomu tu máme Maria Vargase Llosu, jehož román Kozlova slavnost o odporné krutovládě Rafaela Trujilla v Dominikánské republice patří k mým nejoblíbenějším knihám.
Tak silná sestava literátů, jakou letos Svět knihy pozval, se u nás v jeden čas a na jednom místě ještě nesešla. Na čí debatě nebudete chybět, čí čtení si nenecháte ujít?
Budu se snažit být u všeho, od toho jsem dramaturg. Rozhodně nezmeškám sobotní debatu nobelistů. V pátek v osm večer se půjdu podívat do vzducholodi v centru DOX na irského spisovatele Johna Banvilla, držitele Man Bookerovy ceny a milovníka Prahy – jistě bude mluvit i o svém zatím posledním románu Zkrotit vlka, který se odehrává v rudolfinské Praze. Banville bude také debatovat s argentinským prozaikem Rodrigem Fresánem. Nezmeškám ani rakouského literáta Roberta Menasseho nebo španělského spisovatele Javiera Cercase, jehož skvělý román Anatomie jednoho okamžiku, rekonstruující pokus o puč v roce 1981, vyšel loni i česky. Cercas bude debatovat s Kafkovým životopiscem Reinerem Stachem, dalším váženým hostem letošního ročníku.
A jakožto Francouz nemůžu vynechat žádnou z akcí francouzského konzervativního myslitele Alaina Finkielkrauta, kterého Češi až tak dobře neznají, ale ve Francii nebo třeba v Polsku je velmi váženou osobností. Tento přítel Milana Kundery bude spolu s Patrikem Ouředníkem a Jiřím Pelánem v sobotu od jedné odpolední hovořit o roli intelektuála dnes a večer týž den o vlivu Francie na Kunderovo dílo.
A ještě na jednu úžasnou osobnost se obzvlášť těším – Alejandro Jodorowsky, devadesátiletý guru filmařů i milovníků komiksu, měl přiletět na Svět knihy už loni, nakonec však nečekaně odřekl. Letos už to vyjde.
Maria Vargase Llosu jste pozval ještě před tím, než se čestným hostem festivalu stala Jižní Amerika. Podle čeho se rozhodne, které země hlavním hostem budou? Představuju si to rozhodování jako celkem politickou věc, jako volbu Miss World…
Je to komplikované a pokaždé jiné. Letošního čestného hosta, Latinskou Ameriku, navrhla Adriana Krásová, koordinátorka projektu Noc literatury a někdejší ředitelka Českého centra v Madridu – právě ona přeložila Cercasovu novinku, Anatomii jednoho okamžiku. Začali jsme tedy vyjednávat s jednotlivými ambasádami, s tou první z asi osmi zúčastněných už na jaře 2017. Jsou to země velmi ovlivňované politickou situací, což jednání dosti komplikuje… Naprosto klíčový byl souhlas Maria Vargase Llosy, ten na ostatní autory zapůsobil jako magnet, pozvaní se po oznámení Llosovy účasti jen hrnuli.
Poslední rok už jsme jenom doufali, že všechno vyjde tak dobře jako loni, kdy byl čestným hostem Izrael a mezi spisovateli přijeli i David Grossman, Asaf Gavron nebo Avraham Jehošua. Chybělo tehdy snad jen jedno velké jméno izraelské literatury, Amos Oz – omluvil se s tím, že by pozvání přijal opravdu velmi rád, jen má nějaké problémy se srdcem… Zemřel o půl roku později.
Dříve jste pracoval na pozici zástupce ředitele pro Festival spisovatelů, kde se vám povedlo přivést do Prahy Jena Liena-Kche, Kamela Daouda… Jak jste se jako absolvent studií filozofie k té práci dostal?
Do Česka jsem přijel díky práci své tehdejší ženy v roce 2008. Učil jsem tou dobou francouzštinu ve stejné budově, v jaké sídlil i Festival spisovatelů. Zaklepal jsem tam tedy na dveře a zeptal se, jestli už mají program, literatura mě už tehdy velmi zajímala. Ještě neměli, tak jsem se alespoň zeptal, jestli nepotřebují někoho, jako jsem já. S Michaelem Marchem i jeho pravou rukou Vlastou Brtníkovou jsme dojednali spolupráci a jsem jim dodnes vděčný – Michael je kouzelník, dokázal silou své osobnosti přivést do Prahy Dona DeLilla, Michaela Cunninghama, Chucka Palahniuka... Má skvělé kontakty v Americe.
Potom jsem na dva roky odjel do Hong-Kongu, kde jsem pracoval pro místní literární festival, a na tři roky se pak vrátil do pozice zástupce ředitele Festivalu spisovatelů. Právě tam si mě vyhlédl nový ředitel Světa knihy, Radovan Auer, který si uvědomoval, že Svět knihy skvěle funguje jakožto veletrh, tedy pokud jde o prodej knih, ale že potřebují zlepšit dramaturgii akce jakožto festivalu, že chtějí expandovat do nových prostor, přinést zajímavější doprovodné události... Takže všechny novinky z loňského roku, jako jsou akce v Lapidáriu nebo Stan malých nakladatelů, zůstávají – osvědčily se. A oproti předchozím ročníkům nebudou návštěvníci muset mezi jednotlivými programy z areálu Výstaviště nikam odcházet na oběd – připravíme pro ně před palácem na trávníku nějakých osm stánků s jídlem a pitím z různých regionů Jižní Ameriky, hudební a taneční čísla, koncerty i program pro děti.
Na koho z literátů, kteří navštívili Prahu, vzpomínáte nejraději?
Na Chucka Palahniuka. Přijel v roce, který byl pro mě na Festivalu spisovatelů posledním. Je to velice zvláštní člověk, tichý, hlídá si své soukromí. Věděl, co má dát svým fanouškům, takže podepisoval knihy, fotografoval se s lidmi… Mně napsal krásné osobní věnování do mého výtisku a taky se se mnou vyfotil. Na některých snímcích s fandy je škrtí ve stylu Klubu rváčů, pro náš snímek se ovšem nechal škrtit ode mě!
Mají spisovatelé podobně hvězdné manýry jako hvězdy hudebního světa? Chtějí do šaten kaviár a do pokoje vodu z ledovce?
Jen velmi málo z nich; většina si dobře uvědomuje, že rockovými hvězdami nejsou. Ano, loni se třeba skvělá finská prozaička Sofi Oksanen ptala, zda by mohla mít pokoj s balkonem a každý den litr nějakého speciálního mléka. Ani jedno nakonec neklaplo – a ona byla úplně v pohodě. Nepamatuju si skutečně vůbec nikoho, kdo by dělal problémy kvůli svému statusu světového autora.
