Psychiatr Tomáš Páleníček: Jak jsem v Amazonii ochutnal Ayahuasku
Doslova před několika dny se psychiatr a neurovědec Tomáš Páleníček vrátil z Jižní Ameriky, kde v rámci Expedice Neuron vědecky testoval v Brazílii a Peru při domorodých rituálech místní magický nápoj Ayahuasca. Ten by v budoucnu mohl přinést průlom v léčbě stresu, depresí a dalších duševních nemocí.
Jak dlouho se zabýváte výzkumem psychedelických látek. Jak jste se k tomu dostal?
Začalo to vlastně už někdy na gymnáziu, kdy jsem se zajímal o chemii. Tehdy to ještě nebyla psychedelika, ale obecně šlo o psychoaktivní látky. Věnoval jsem tomu dost času a psal jsem například větší referát na alkaloidy. Během studia medicíny už jsem stážoval a pracoval v nízkoprahových zařízeních, které se zabývala pomocí drogově závislým lidem. Tam jsem dělal kontaktního pracovníka a začal jsem absolvovat psychoterapeutický výcvik. V období studia medicíny jsem se začal věnovat výzkumu drogy extáze a s kolegyní Magdou Fišerovou (nyní Šustkovou) jsme napsali první přehledný článek o extázi a rizicích jejího užívání. Věnovali jsme se i novým syntetickým drogám, které se tenkrát vyskytovaly jako náhražky extáze a testovali jsme je s cílem odhalit další nebezpečné látky, které by v nich ještě mohly být.
Před několika dny jste se vrátil z Amazonie, kde jste v rámci Expedice Neuron zkoumal místní "magický lektvar" jménem Ayahuasca, který se připravuje z liány Banisteropsis caapi. Tento nápoj užívají domorodí lidé za účelem léčení a duchovních rituálů a má neuropsychologické a neurobiologické účinky. Kam přesně jste zavítal a proč jste si vybral právě Ayahuascu?
Zavítali jsme hned do dvou míst, a to k inidánům Huni Kui do města Santa Rosa do Purus v Brazílii a do centra s názvem Mayantuyacu v Peru, jež vede maestro Juan z kmene Ashaninka. Absolvovali jsme celkem tři ceremonie, dvakrát s indiány Huni Kui a jednou v Mayantuaycu. Ayahuasku jsem si vybral hlavně proto, že je to jedno z psychedelik, které má nejdelší kontinuitu tradičního podání, bez výraznějšího ovlivnění západní civilizací. Tedy pokud se dostanete skutečně k indiánům a ne do nových eklektických církví typu Santo Daime a podobně. Nás hlavně zajímá právě ten kontext tradičního použití bez všech těch mystických a spirituálních ověnčení vyprodukovaných new age.
Jak byste historii a význam Ayahuascy v místní kultuře popsal obyvatelům střední Evropy?
Díky všemožně nabitému programu jsme neměli tolik času probírat úplně vše. Doufám, že k tomu bude ještě více příležitostí, až pojedeme znovu. Každopádně pro Huni Kui indiány je ceremonie s Ayahuaskou hrozně důležitá. Je to prostředek umožňující porozumět přírodě, džungli a lidem kolem. Je to pro ně základní nástroj umožňující komunikovat s spiritem neboli duchem všeho živého i neživého. Ayahuaska také přináší různé vize, které mohou být pro každého velmi důležité. Je to zároveň jakási očista. Huni Kui pojímají ceremonie jako oslavu, užívají prakticky každý týden, o víkendu, je to hodně o propojení a otevřenosti. Ceremonii kombinují s rituálním podáváním rapé. To je speciální šňupací tabák, který si foukají vzájemně do nosu. U maestra Juana v Mayantuaycu je ceremonie spíš zaměřena na prožitky individuálně, není tolik o propojení lidí mezi sebou. Jeremy Narby říká, že Ayahuaska je pro indiány jakási televize džungle. Já bych možná řekl, že i televize života.
Jak se celá expedice zdařila?
Toto ještě nebyla vlastní expedice, jejímž cílem je studie se zhruba dvaceti dobrovolníky. Ale vlastně to byla přípravná fáze na horkou část Expedice Neuron. Myslím, že se zdařila skvěle. Bydleli jsme u indiánů Huni Kui doma, trávili s nimi společný čas, poznávali jejich rodiny a způsob života. Navštívili jsme i jednu vesnici na řece, kde nemají ani elektřinu (aldeia) a žijí tradičním zemědělským způsobem. Navštívili jsme i centrum, které je spíše určeno pro lidi ze západu, kteří se tam jezdí léčit, takže máme možnost porovnávat oba dva druhy zkušenosti. Celou expedici doprovázel filmařský tým režiséra Davida Čálka, který připravuje dokumentární snímek s příhodným názvem „Doktor na tripu“.
Jak probíhal rituál užívání nápoje a váš samotný vědecký výzkum? Na kom probíhalo testování a co všechno jste zkoumal? Jaký byl průběh zkoumání a konečné výsledky?
Každá ceremonie byla trochu jiná. U Huni Kui, což mně osobně bylo mnohem bližší, se sešla celá rodina a komunita na obřadním místě. To byl v případě Nashimovy rodiny přístřešek obehnaný plotem z palmového listí a udusanou hlínou na zemi. Huni Kui tomu říkají „teheran“. V aldeie co jsme navštívili, to zase bylo místo v džungli pod otevřeným nebem. Ashaninkové analogické místo nazývají maloca. Na ceremonii Huni Kui mělo vše přísnou strukturu. Nejprve úvodní slovo, ve kterém se řeklo, jak bude celá ceremonie probíhat, kdo jí vede, kdo zastupuje, kdo se stará o očistu prostor a kdo o pomoc a kdo zpívá, kolik bude bloků, a kdy bude rapé.
Co následovalo potom?
Pak se vytvořila fronta na první kalíšek. V první části ceremonie nám zpíval vždy starý pajé (šaman). Po užití kalíšku si každý sedl, kam chtěl nebo lehl do hamaky a nechal na sebe vše působit společně se zpěvem pajé, který byl naprosto úžasný. Po hodině byla nabídka druhého kalíšku a asi po dvou hodinách přišla aplikace rapé a pak eventuálně další kalíšek. V druhé části se pak ujali kytar mladí indiáni a začali hrát své písničky, a to jak v jejich jazyce, tak i v portugalštině. Huni Kui jsou obecně hodně muzikální kmen. Ty kytary jsou samozřejmě něco nového, ale vše se vyvíjí, takže proč ne i ceremonie s Ayahuaskou u domorodých indiánů. Dokonce se i tancovalo. Naopak v Mayantuaycu nám skoro nikdo nic neřekl, v maloce byly rozmístěné matrace a kyblíčky na zvracení. Ayahuasku rozléval maestro a pomocníci pak chodili a podávali ji účastníkům. Bylo tam více lidí, kteří zpívali icaros (písně). Bylo to dosti odlišné od rodinného prostředí Huni Kui. Jak jsem říkal, tato expedice bla přípravná. Tudíž jsme testovali, jak bude fungovat EEG v těchto podmínkách. Jeden přístroj se rozbil, protože se přehřál. Když vezmeme v úvahu, že jeho cena je zhruba 40 tisíc eur, tak to není zase taková legrace. Podařilo se nám nahrát dva lidi během užití Ayahuasky. Jedním jsem byl já, bohužel u toho druhého se rozbil ten přístroj. Pak jsme také nahráli EEG všem členům během aplikace rapé. Také jsme všechny dobrovolníky nechali ohodnotit zkušenost pomocí dotazníků zaměřených na mystické zkušenosti a na charakter zkušenosti. Předběžné výsledky jsou takové, že Ayahuaska v tomto kontextu vyvolala velmi výrazně pouze vizuální účinky, mnohem méně pak eufroizující či úzkostné stavy. To je dosti odlišné například od psilocybinu, kde v našich studiích měli lidé poměrně slušně zastoupenu i tu úzkostnější část účinků, ale především něco, čemu říkáme oceánická bezbřehost.
Co to znamená?
Například prožitky kosmické jednoty, ztráty hranic ega, extatické stavy, mystické prožitky a podobně.
Celý rozhovor s Tomášem Páleníčkem si přečtěte v příloze Extra v aktuálním vydání tištěného Reflexu >>>
