Teolog Pospíšil: Fascinují mě Gabčík a Kubiš, kteří dali život za druhé
Na konci našeho telefonátu mi požehnal: Ať vám to sluší a vašim rivalkám rostou oslí uši. Významný teolog, profesor, katolický duchovní Ctirad Václav Pospíšil je proslulý svým sarkasmem, vtipem, neortodoxním přístupem k světu i k Bohu. Miluje fotbal, uznává Winstona Churchilla, za své osobní „světce“ považuje Miladu Horákovou, parašutisty Gabčíka a Kubiše nebo faráře Josefa Štemberku, který šel dobrovolně s lidickými muži na smrt. Jaký byl podle něj Jan Hus, TGM anebo co si myslí o Andreji Babišovi a demonstracích proti němu?
Pane profesore, říkají o vás, že jste jeden z největších českých teologů moderních dějin. Jste tedy ten správný muž na otázku, kdo je Bůh?
Tak co do objemu v pasu asi jedním z největších budu. Pro mne je Bůh především dárce svobody a důstojnosti, má rád dobrou legraci. Není s Ním nuda. Nikdy nenechá člověka ve štychu. Vždycky má čím překvapit. Zkrátka a dobře, teolog do ženský a do Boha prostě nevidí. Teoložka by to genderově převrátila, i když mé kolegyně tvrdí, že jako chlap jsem velmi průhledný.
Přijdou nevěřící do nebe?
Určitě, ale nikoli automaticky. Jediným kritériem spásy nebo nespásy je to, zda jsme byli milosrdní a pomáhali hladovým, žíznivým, nemocným, uvězněným, zarmouceným. Taky jde o to, abychom dokázali přemáhat zlo odpuštěním.
Co je v nebi?
Jak to mám vědět? Já tam, prosím, nebyl. Pavel říká, že ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, co Bůh připravil svým věrným. Mám ale jistotu, že ani ve smrti mne nenechá na holičkách. Můj Bůh má jednu slabinu, je hodně ješitný, a proto nesnese, aby byl někdo velkorysejší než on. Vím, že ospravedlňuje, že je odpuštění samo, zatímco ten rohatý je žalobce.
A co je ten rohatý, co je peklo?
Ďábel z obrázků s rohy a kopyty neexistuje. Působnost strašného zla a vnitřní ponoukání k tomu nedobrému zakoušíme všichni, takže z tohoto hlediska se s ním sám v sobě setkal každý.
Jako vědec se zabýváte i postavou Jana Husa. Řekl jste, že pozice pronásledovaného byla pro něj štěstím, že měl inkviziční mentalitu, kdekomu vyhrožoval hranicí. Slovy zmíněného klasika, byl „padouch, či hrdina“?
Byl fakt pevně věřící, dokázal si stát za svým přesvědčením až do tragické smrti. Byl a až do smrti zůstal katolickým knězem. Jeho proslovy u příležitosti promocí jeho žáků prozrazují, že měl notný smysl pro humor. A byl opravdu Čech. Tohle si zasluhuje úctu. Možná mohl být sociálně odpovědnější, méně emotivní. Jenomže mohu mu to vyčítat? Kde je malér, aby v něm Pospíšil neměl prsty?! Hus určitě nebyl padouch. Padouch určitě nebyl ani Žižka. Dobrý historik ví, že soudit se nedá, snad pochopit a poučit se.
Jaká je podle vás role Husa v národních dějinách?
Především je třeba si uvědomit, že při vzniku samostatného Československa Jan Hus sehrál spolu s Komenským zásadní roli. Když Masaryk v zahraničí hovořil o Českém království, nikdo o něm nic nevěděl. Jakmile ale vyslovil jména Jana Husa a Jana Amose Komenského, každý vzdělanější člověk už zareagoval. Druhý Hus tedy má určitý ozvuk. Úplně jiné je to s prvním, skutečným Husem. Byl v první řadě muž autentické víry, člověk vzpírající se dobové zkaženosti, člověk nekonformní a dosti nepohodlný. Takový by byl i dneska, takže mnohý, kdo se jím oháněl, by se asi divil, kdyby historický Hus přišel mezi nás.
S trochou nadsázky: je nějaká současná osobnost, k níž byste ho přirovnal?
Na tuhle otázku asi nedokážu odpovědět. Možná bych se vrátil do minulosti a připomněl mé osobní „světce“ paní Horákovou, generála Píku, kněze Toufara a Štemberku. Fascinují mne také Gabčík a Kubiš, kteří dali život za druhé. Tam, kde je plnost sebedarování, nemá smysl uvažovat o nějakém nedostatku dobra, tedy hříchu.
Jak se má vůbec dnešní církev podle vás angažovat v politickém životě země? Narážím na Tomáše Halíka, který přirovnal křesťanství zastoupené Dominikem Dukou za „ozdobný oleandr moci“.
Katolický křesťan má v politickém životě svobodu. Jeho svědomí by ho mělo varovat před různými kryptodiktátory a nositeli nelidských ideologií, proto také mí studenti musí opakovat následující bonmot: „Potkáš-li spasitele, kopni ho do …….“Dominik Duka byl vězněn pro svou víru, je to člověk statečný a zasluhuje si plnou úctu. Má plné právo na své názory. Já ho mám upřímně rád, protože jsem s ním byl v podzemní církvi, tak trochu v jednom bojovém šiku. To ale neznamená, že s ním vždy a ve všem souzním. Vyříkáme si to chlapsky mezi čtyřma očima. Kopeme ale za stejné mužstvo. Každý fotbalista vám řekne, že manšaft se má hádat v kabině, nikoli na hřišti, protože pak určitě nevyhraje.
Ctirad Václav Pospíšil (61): významný český římskokatolický teolog, profesor systematické teologie, přednáší na zdejších teologických fakultách. Věnuje se i překladu teologických dokumentů a studií z románských jazyků. Je spoluzakladatelem České christologické a mariologické akademie. Roku 1977 vstoupil do tajně fungujícího františkánského řádu, přijal jméno Václav a po tajných studiích teologie přijal tajně kněžské svěcení. Napsal celou řadu knih a studií. Do jeho odborného zaměření patří mj. christologie, teologie a přírodní vědy (Zápolení o pravdu, lidskou naději a důstojnost; Průkopníci a jejich odpůrci), teologická problematika spjatá s postavou M. Jana Husa (Husovská dilemata) či T. G. Masaryka (Masaryk iritující a fascinující).
Celý rozhovor si přečtěte v novém tištěném Reflexu, který si můžete objednat v našem Ikiosku >>>
