Andrej Kiska: Věděl jsem, že se prezidentského úřadu ujímám na pět let. Ta jsou pryč a já jdu dál

Stýská se vám?

Ne.

Opravdu?

Zrovna včera jsem byl v Bratislavě a jel autem kolem prezidentského paláce. Díval jsem se na něj a říkal si: Bylo to fajn, teď už máme něco nového. Rozhodně netrpím pocitem smutku, lítosti, spíše naopak. Zažívám emoce svobody. Svobodnějšího dýchání, života.

Ani po pocitu být prezidentem se vám nestýská?

Ne. Nikdy jsem nechtěl být politikem, ale během práce pro Dobrého anděla jsem viděl, jak naše společnost selhává. Jak se nám propadají do chudoby rodiny, jimž onemocní dítě rakovinou. Jak si lékař řekne o úplatek tisíc eur za operaci. Tehdy jsem si řekl, že půjdu do politiky. Bral jsem to jako službu, jako pomoc. Těch pět let jsem se snažil to dělat, jak nejlépe jsem dokázal. Každý z nás dělá chyby, vím, že lidé mohou mít výhrady vůči některým mým rozhodnutím, krokům, vyjádřením. Věděl jsem, že prezidentského úřadu se ujímám na pět let. Ta jsou pryč a já jdu dál.

Opravdu jste předem věděl, že to bude jen na pět let, tedy že nebudete kandidovat na další období?

Vždy jsem byl jednoznačně přesvědčen o tom, že to bude na pět let. Tak jsem to měl nastavené v hlavě. Byla to obrovská zkušenost plná příjemných překvapení, ale také plná zklamání.

Bylo to svazující?

Pokud jste hlavou státu, máte vnitřní pocit zodpovědnosti za všechno, co se děje. Každé ráno jsem vstal a hned si zapnul zprávy. Přemýšlel jsem, jestli mám na něco reagovat, jestli můžu něco změnit, k něčemu se vyjádřit. Bylo mi jasné, že 99 procent věcí ovlivnit nebo změnit nemůžu. Ale cítil jsem, že vše se mě dotýká. Bude válka na Ukrajině? Kvůli tomu jsem nespal. Někde v Evropě se stal teroristický útok, ve dvě ráno vás probudí šéf tajných služeb a hned se ptáte: Hrozí něco i nám? Ten stres, zodpovědnost už nemám. Je to teď na někom jiném, a proto se mi ulevilo.

Byl jste během těch pěti let v permanentní sebekontrole?

Určitě v mnohem větší, než kdybych prezidentem nebyl. Na veřejnosti, ve městě, na dovolené, pořád si dáváte pozor, jak se chováte. Lidé vás vnímají jako hlavu státu. Kontrolujete se, ale zároveň jsem se snažil vždy zůstat sám sebou.

Vadilo vám to?

Mně ani ne, ale rodina to nesla o něco hůř. Snažili jsme se udržet si soukromí, diskrétnost.

Jak vás těch pět let změnilo?

Moje žena tvrdí, že jsem smutnější, že se už méně směju.

Proč?

Jako prezident jsem měl možnost vidět do detailu, jak a kým je stát řízený, jak funguje politika pod povrchem. Často jsem byl velmi zklamaný. Například z propadu úrovně školství, které považuji za základ každého státu. Mluvil jsem s řadou ministrů školství, a nic se nezměnilo. Moje mladší děti teď chodí do základní školy a sám vidím, jak špatně je učíme, co je učíme, jaké jsou osnovy. Podrobně jsem vnímal každý resort.

Předtím, jako občan Andrej Kiska, jste ty nedostatky neviděl?

Ani ne. Navenek je Slovensko úspěšnou zemí. Máme nízkou míru nezaměstnanosti, ekonomický růst, naše země se za třicet let nesmírně posunula. Ze zpráv jsem měl pocit, že vše relativně funguje. Samozřejmě že návštěva v nemocnici vás překvapí, zhrozíte se, rychle a rád na to zapomenete. Ale jakmile proniknete do systému, vidíte vše do hloubky, není to snadné.

Buďte konkrétní.

Měl jsem například schůzku se špičkovými slovenskými lékaři, kteří působí v nemocnicích po celém světě, a ptal se, co máme pro slovenské zdravotnictví udělat. Řekli mi, že stačí změnit pět věcí a bude to stačit. Zavoláte si ministra zdravotnictví a ten vám řekne: My to víme taky, ale není k tomu politická vůle.

Co jste vy sám změnil?