Pozor, pozor! Vylézají morálně nadřazení fanatici, tvrdí přírodovědec a spisovatel Jiří Sádlo

Jak vnímáte současný venkov?

Je ohromně snadné všechno zkritizovat. To si hned každý připadá jak ekolog, zvlášť pokud je z města a na vsi by chtěl mít nevzdělané, ale rázovité, poctivě pracující venkovany, nejlépe v krojích. Ono by to vypadalo hezky, když bychom pak kolem nich jeli po cyklostezce. A jak by na nás, movité sportovní vzdělance, ti selští burani čuměli! Čili ty nešvary venkova, no jo – ale jak víme, že jsou to nešvary, a jak víme, jestli je to vůbec venkov? Co chaloupka, to bazén a v garáži má každý nové kolo, aby mohl jezdit po cyklostezce.

Co říkáte zelenkavým a růžovým fasádám venkovských domů?

Dílem je to asi kopie nějakého hloupého Západu, ale proč se zrovna tento estetický princip tak chytil? Touha po naivním kýči, budiž. Možná ale i tradiční vzory. Baroko i pozdější vesnické baroko, už v dosahu rodinné paměti, taky rádo barvilo a krášlilo. Pak jsou to barvy, co známe z cukrářství, samý slaďour, ňamka, znáte to. A nevěsty mají podobnou barevnost taky. Jakou chceš nevěstu? Do žluta, nebo do růžova?

A co přehnaně blikající vánoční světýlka na domech, nafukovací sněhuláci a Santa Clausové?

Blbost kvete a šíří se, to ano, ale je potřeba vědět, že s venkovní výzdobou se už tolik nešílí, jak se šílelo. A Santa Clause už taky u nás tolik nevídám, až na jeden dům, kde ho z balkónu věšejí za hrdlo, s čepicí staženou přes obličej. I našemu sousedu Robertovi by ten Claus přišel trapný, on je z Kalifornie, ale hodně věcí je mu tady jasných. Před dvaceti lety vánoční výzdoba často neukazovala Vánoce samé, ale spíš prestiž a bohatství vlastníka, jeho schopnost zářit, blikat a oslňovat. To už je fuč. Vyhrála to poctivá sentimentální hipsteřina.

A sekání trávníků každých ­čtrnáct dní?

Doba se mění. Napřed kvetly kopretiny, pak začala kvést blbost. Před dvaceti lety vyběhla na Květnou neděli celá ves s konývkami herbicidu a chlístali to kolem sebe. Vadilo jim, když se něco zelená. To už je taky pryč. Umořili plevel a všechno, dali si tam zámkovou dlažbu a nové trávníky. Teď už stačí je likvidovat sekačkou, hlavně, aby tam nic nekvetlo. Mohli by si tam vlastně dát i umělý trávník. Ale i ten by museli luxovat.

Nejedná se o nějaký mindrák, mít něco jako anglický trávník na panství?

Nebo vzor přetažený z přírody v Alpách, ta byla i ve výtvarné kultuře dlouho vzorem. Je to zásadní omyl, myslet si, že u nás v suché nížině vykouzlím týž trávník jako v těch permanentně chladných a mokrých oblastech. Ale mindrák ne, prostě trávníky se dělají všude, jen u nás se to už neumí. Kolem každého domu býval barevný trávníček s jetelem a sedmikráskami, sečený kosou nebo srpem pro králíky. Teď to pan majitel masí sekačkou, a když mu tráva konečně chcípne, tak si udělá nový trávník a hotovo.

Jste botanik. V principu vašeho povolání je všímat si věcí. Musel jste se v tom nějak cvičit?

Vím já? Mám to tak odmalička. Mě si nevšímejte, nejspíš jsem mírně přeučený postiženec Aspergerovým syndromem. Kdybych se narodil do jiné konstelace, tak je ze mě třeba klimatická Greta.

Dá se vnímavost k přírodě naučit?

Asi jako zpěv. Nebo vkus. Pro většinu lidí je spousta věcí pod obzorem. Ne že by třeba přírodu neviděli a nechtěli vidět. Berou ji, jako bereme vzduch – teprve když se nám nedostává, začneme si toho zatraceně všímat a řešit to. Lidé jsou citliví, jenom nejsou trénovaní na pozitivní odezvy. Reagují pouze na chyby, a ještě ve stereotypech. Vedle sebe bude deset krásných novostaveb a jedna hnusná. A řekne se: Tady vidíte, jaká je ta moderní architektura ohavnost! Takové selektivní vidění je pochopitelné, jenže pak v tom navrhujte moderní domy!

Kdo tady založil obor „chození do přírody“?

Už antika měla koncept líbezného místa v přírodě, minimálně od Theokrita jde tradice pastýřská neboli bukolická, ta pokračuje až do českého trampingu. Pastýřské hry nakazily šlechtu v Anglii a ta pak v syntéze s čínskou zahradou vymyslela anglický park, jenž ty krajinné principy přenesl do města. To akorát venkovan nechodí do přírody, protože v ní bydlí. A nás má za blázny.

Kdo jsou hlavní myšlenkoví ­zakladatelé vztahu ke krajině? Mácha? Lada?