Petra Dufková: Chci vytvářet moderní nadčasové ilustrace, které diváka nadchnou

I přes velký talent se v Česku nedostala na vysněné školy. Přestěhovala se do Mnichova, kde začala úspěšnou kariéru ilustrátorky a módní designérky. „Petra Dufková ukazuje vše, co je v módní ilustraci důležité pro úspěch. Dokáže ilustrovat vše, od hudebních not až po koktejlové šaty a portréty. Současně s tím nám nabízí širokou škálu stylů, technik a nálad,“ zní popis její práce v knize. Její ilustrace bývají srovnávány například s tradicí ilustrátora Reného Bouët-Willaumeze, který v minulém století pracoval pro Vogue. Dufková pracuje pro světově proslulé značky, jako jsou Cartier, Swarovski, Hermès, Yves Rocher, Montblanc nebo Tchibo, a její ilustrace byly otištěny v mnoha světových časopisech. Přesto ji v Česku nikdo nezná. Jaká byla cesta za úspěchem?

Kdy jste začala kreslit?

Jakmile jsem mohla udržet v ruce pastelku. Když jsem přišla ráno do školky, prosila jsem učitelku, jestli bych si pastelky mohla půjčit. Kreslení a malování mi od té doby zůstaly. Snila jsem o tom, že jednou budu studovat slavnou uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti. A tak jsem byla v páté šesté třídě jedna z prvních, kdo věděl, co chce dělat.

Jak to dopadlo?

S přípravou na přijímačky mi pomáhala kamarádka, která se na UMPRUM do Hradiště dostala. Podporovala mne i učitelka výtvarky ze základky. I když jsem se připravovala celý rok, nakonec jsem se tam nedostala. Naštěstí se v Hodoníně tehdy otevřela nová uměleckoprůmyslová škola. Díky tomu jsem se svého snu nemusela vzdát.

Co jste studovala?

Užitou malbu. Věnovali jsme se různým technikám, ať už to byly enkaustika, mozaiky, akvarely… Jezdili jsme malovat do plenéru, do přírody, to mě moc bavilo. S prvními skutečnými projekty jsem se setkala až v Německu.

Kdy jste tam odešla?

Po maturitě v roce 2002. Původně jsem chtěla jít studovat malbu v Brně. Bohužel jsem se nedostala ani k přijímacím zkouškám. Mrzelo mě to, ale na druhou stranu mě to přinutilo zamyslet se nad tím, co dál. Vždycky jsem se učila němčinu, takže jsem si řekla, že bych to zkusila někde v zahraničí. Plán byl takový, že bych se pak v dalším roce vrátila znovu k přijímacím zkouškám do Brna. V Německu jsem začala jako au pair. Když přišel čas vrátit se domů, rozhodla jsem se zůstat.

Jak jste začínala?

Bylo to složité, zejména kvůli získávání povolení, ale měla jsem štěstí, že jsem jako au pair nebyla sama. Měla jsem „druhou rodinu“, která mě přijala, poskytla zázemí a pomohla mi zorientovat se a najít si svůj první byt. Zvládla jsem to, poznala jsem díky tomu nové lidi.

Pak jsem se přihlásila na univerzitu v Mnichově, ale ještě rok jsem musela chodit na Studien­kolleg, kde jsem dělala německou maturitu, jelikož moje česká maturita nebyla z gymnázia, a proto nebyla uznávaná. Na druhou stranu to zpětně vnímám jako výhodu, protože jsem si zdokonalila jazyk a získala celkový přehled pro budoucí studium.

Od umění jste se ale trochu vzdálila, nebo ne?