Byl mužem určeným k likvidaci, teď u soudu zastupuje Kuciakovy rodiče. Nejsem Mirek Dušín, říká Daniel Lipšic
Těžko na Slovensku najdete člověka, který nezná jeho jméno. Ať už byl ministrem spravedlnosti, nebo vnitra, nebál se jít do sporů s podsvětím a mocnými podnikateli. Na jeho zdiskreditování vypisovali zločinci odměny, několikrát se ocitl na seznamu osob určených přímo k fyzické likvidaci. Nejnověji v souvislosti s vraždou Jána Kuciaka. Muž, u něhož si podle všeho nechvalně známý šíbr Marian Kočner přes svou společnici Alenu Zsuzsovou zabití novináře objednal, potvrdil, že osobou určenou k zavraždění byl i Daniel Lipšic (46).
V historicky nejsledovanějším slovenském procesu, jenž právě probíhá u Specializovaného trestního soudu v Pezinku, zastupujete rodiče zavražděného novináře a současně jste osobou, jejíž likvidaci měla jedna z obžalovaných také plánovat…
Snažím se zachovat si nadhled. V této kauze jsou mými klienty manželé Kuciakovi a já zastupuji jejich zájmy. A protože nejsou celkem logicky v protikladu k těm mým, tak žádný konflikt není. Přesto se snažím to nevnímat osobně a emotivně, i když obžalovaní v tomto procesu jsou i obviněnými v případu přípravy mé vraždy.
Jak se to dělá, nebrat si osobně, že vás někdo chtěl zavraždit?
Naučil jsem se to. Už během působení ve vysokých veřejných funkcích jsem zažíval období, kdy existovalo riziko, že proti mně jisté osoby – a nemyslím teď jen Mariana Kočnera – mohou něco podniknout. Nebylo to příjemné a netvrdím, že si na to člověk zvykne, ale lze se naučit si to ohrožení příliš nepřipouštět. Mluvíte o době, kdy jste byl ministrem spravedlnosti a poté vnitra? V roce 2002, těsně poté, co jsem nastoupil na post ministra spravedlnosti, byl z výkonu trestu podmínečně propuštěn Mikoláš Černák, dobře známá postava slovenského podsvětí. Byl jsem přesvědčen, že propuštění proběhlo nezákonně, že nebyly splněny podmínky, aby mohl vězení opustit. Podal jsem dovolání na Nejvyšší soud a Černák se vrátil do výkonu trestu, odkud už nikdy nevyšel. Tehdy jsem obdržel informaci, že právě ze strany Černáka byla objednávka na moji vraždu. Tenkrát jsem se s tím setkal poprvé. Samozřejmě to nebylo pro mě a pro moje blízké příjemné.
Kromě vaší rodiny jste kolem sebe musel mít i dost odolné spolupracovníky.
Ano. Například vzácnou kolegyni doktorku Zlochovou, která byla dlouho předsedkyní Krajského soudu v Bratislavě. Tehdy mi poslala několik Ciceronových citátů. Jeden zněl: Pokud se člověk bojí smrti, nikdy neudělá nic, co by bylo hodné živého člověka.
Vy se nebojíte smrti?
Člověk se samozřejmě smrti bojí, jen blázni ne. Ale já ten citát vnímám tak, že pokud se člověk nechá ovládnout strachem, tak ho to paralyzuje a neudělá nic. Proto jsem se naučil výhrůžky vnímat z nadhledu, jakoby odosobněně.
Jedna věc je bát se sám o sebe a druhá o svou rodinu.
Máte pravdu, že člověk je mnohem citlivější na ohrožení svých nejbližších než na své vlastní. Doba mého působení na ministerstvu vnitra byla taky dost hektická a vypjatá. Tehdy se nám narodil druhý syn a žena musela být v porodnici s ochrankou. Vůbec nepochybuji o tom, že tyto věci nějak naši rodinu nepoznamenaly.
Jak a kdy jste se dozvěděl, že jste u paní Zsuzsové na seznamu lidí určených k likvidaci?
Z výpovědi Zoltána Andruskóa loni na podzim. Byl jsem na jednání v Galantě, když mi zavolali novináři, že v této výpovědi, jež byla učiněna v souvislosti se zavražděním Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové, sdělil Andruskó, že objednávka na likvidaci byla na pana prokurátora Žilinku, na mě a poté na Jána Kuciaka. Nato jsem zkontaktoval prokurátory, co tuto kauzu dozorují, a ti mi to potvrdili.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
