Kato a Mádl: Potkali se u Zelenky... Ve filmu Modelář spojili síly populární herec a populární rapper

Posunuly se i plány na rozhovor, v němž by oba pánové zpovídali jeden druhého. Zatímco zodpovědnější herec a filmař dorazil na místo dokonce s předstihem, bohémštějšímu muzikantovi to ten den prostě nevyšlo. Rozhovor tak vzniká postupně a odděleně. Mádl není situací nijak vyvedený z míry a dává k dobru historky, jak se Svatoš chtěl účastnit natáčení některých scén Modeláře, ale taky se o několik hodin „netrefil“. Kato pak má při rozhovoru možnost vidět ukázky videí, na kterých si Mádl roli jím inspirovanou trénuje. „To Jirka vychytal dokonale,“ směje se. Později rapper blbne před objektivem na povel fotografky tak poslušně, a přitom uvolněně, že si ho jako herce umím velmi dobře představit.

Jirka Mádl: Vrátil jsem Plecha ke kořenům

Kdy vás Petr Zelenka oslovil s rolí inspirovanou Katem z Prago Unionu?

Projekt Modelář jsem znal už od doby, kdy jsme se s Petrem před lety potkali na workshopu vývoje scénářů, kterého jsem se účastnil se svým scénářem Na střeše. O několik měsíců později mi Petr říkal, že by mě v Modeláři chtěl obsadit do role, jež se tehdy jmenovala Kato. Znal jsem sice Prago Union, ale s Adamem Svatošem jsem si ji nespojil. Později se ta postava posunula jinam a přejmenovala se na Plecha, ale já ji vrátil ke kořenům. Chtěl jsem si zahrát Adama, i když ta postava má vlastně jen jeho vnější znaky – jak vypadá a jak mluví. Naposlouchal jsem si ho a nakoukal. Uvnitř je Adam úplný opak Plecha, není materialisticky založený a je velice chytrý.

Jak jste Katův projev trénoval?

To nějakou dobu trvalo. Sice mám rád herecké zkoušky, ale Petr po mně chtěl, abych jako Kato mluvil, ještě než jsem ho měl nacvičeného. Což mě trochu stresovalo. Bál jsem se, aby mě kvůli tomu nakonec nedonutil hrát to úplně civilně. Až když jsem dotočil seriál Sever, měl jsem čas se s Adamem sejít. Varoval jsem ho, že můj projev bude působit trochu komicky, ale byl s tím úplně v pohodě. Vzal jsem si k němu scénář a kameru, četli jsme spolu dialogy a já si ho natáčel. Pak jsem odjel na chalupu a cvičil to. Krok po kroku jsem úplně technicky hledal tu správnou polohu – Adam má třeba úplně jinak posazený hlas. Petr pak měl jedinou výhradu, ať mluvím rychleji, ale zároveň srozumitelněji než v reálu Kato.

V Modeláři je scéna z koncertu, kde dokonce rapujete…

Naposlouchal jsem si nahrávky Prago Unionu, chodil po městě a rapoval si. Většinou v noci, přes den mi to nešlo, ten rap k noci tak nějak patří. Adam u toho nebyl, tím víc jsem byl nervózní, když jak pak v tom klubu vylezl před lidi, pustila se kamera a já věděl, že tam někde sedí.

Nahrávat si své repliky na kameru a pak je studovat je vaše standardní metoda?

To dělám skoro vždycky, možná už od Dětí noci a pohádky Škola ve mlejně.

Požadujete tuhle metodu i od herců, s nimiž pracujete jako režisér?

Nechci po nich, aby to dělali doma, ale třeba s Lukášem Tranem (vlastním jménem Duy Anh Tran; pozn. red.) jsem takhle před natáčením filmu Na střeše pracoval: jako neherec musel poznat kameru, zvyknout si na ni, poznat sám sebe jako nástroj. Hodně jsme zkoušeli, točil jsem ho, pak jsem vzal ty nejpovedenější záběry, sestříhal mu je za sebe a řekl mu: Tohle se uč, takhle si to zafixuj. Lukáš je velice tvárný, opravdu talentovaný, a hlavně pracovitý. Jako o herci o něm ještě uslyšíme. Tahle metoda se líbila i Janu Třískovi, který měl ve snímku Na střeše původně hrát. Taky jsme si posílali a komentovali videa z hereckých zkoušek.