Sexuální predátoři ukážou dítěti penis po 10 minutách. Na internetu jim vraždí duši, říká Marika Pecháčková
Filmařka MARIKA PECHÁČKOVÁ (39) se od autorských dokumentárních filmů a spolupráce na kuchařkách své sestry Dity P. posunula ke knižnímu zpracování noční můry všech rodičů – zneužívání dětí a teenagerů na sociálních sítích. Publikace Kdo chytá v síti doprovází dokumentární snímek V síti Víta Klusáka a Barbory Chalupové (obojí bude uvedeno 27. února) a snaží se ještě důsledněji popsat roviny a podstatu vztahu predátora a jeho oběti. Více zjistíte v rozhovoru ve videu výše.
Jako žena spoluautora snímku a jeho kolegyně dokumentaristka byste domácím debatám o zneužívání dětí neunikla. Proč jste se ale rozhodla vrhnout se do emocemi tolik zatíženého tématu i profesionálně a strávit více než čtvrt roku psaním knihy Kdo chytá v síti?
Především jsem se zajímala o osud těch mužů. Bála jsem se, jakkoli to bude znít hloupě, aby je ten film nějak nepoškodil, aby nebyli ukázáni jednorozměrně, jen jako predátoři. Aby měli prostor se vyjádřit, pokusit se obhájit. Jakmile přišla nabídka z nakladatelství Albatros, že by chtěli knížku jako doprovod toho dokumentu, bylo zřejmé, že namísto plánovaného bonusového materiálu k dokumentu udělám tohle. Anonymita, kterou jim zaručí knížka, je přece jen větší než u filmu.
Já to totiž nejprve Vítovi nevěřila. Vyprávěl mi, co se děje na natáčení, a já nad tím mávala rukou. Přišel třeba z castingu, kde vybírali herečky, s tím, že z třiadvaceti zúčastněných mělo devatenáct bezprostřední zkušenost se sexuálním obtěžováním nebo zneužíváním na internetu. Po prvním z deseti natáčecích dní v ateliéru mi říkal, že ještě když dopisovali profil Míšy Soukupové alias Terezy Těžké, tedy kolik měří, jaká hudba se jí líbí a tak dále, že už v ten moment je oslovilo šestnáct mužů… Nebo vyprávěl o muži, který jedné z holek vyhrožoval, že když mu neukáže prsa, vrátí se mu semeno do těla a bude muset do nemocnice… I já, kdo byl tak blízko, jsem všechno brala na lehkou váhu.
Tereza Těžká neboli Míša z filmu V síti, jedna ze tří statečných, které hrály nezletilé, ve vaší knížce říká při rozhovoru s predátorem Jaroslavem: „Predátoři, se kterými jsme si psaly – včetně vás –, posílají dětem obnažené fotky, porno, zoofilii, dětské porno...“ Ty dvě poslední zmíněné položky tedy nejsou jen záležitostí dark netu, člověk se k nim dostane i na normálním webu?
Já jsem to nikdy nezkoušela, ale ano, jde to.
Nebojíte se, že by se do statečných lidí, kteří se odvážili promluvit, někdo začal strefovat, šikanovat je kvůli jejich příběhu – že by docházelo k sekundární viktimizaci a dalšímu ničení obětí?
Myslím, že ne. V jednotě je síla, myslím, že by to ty lidi posílilo. Monika Ludlová z mé knihy se nepoddala strachu, šla proti šikaně čelem, neuhnula. Obdivuju i herečky v tom filmu, že se nebojí. Po premiéře snad uvidíme, že to byla správná strategie. A doufám, že by to se zpožděním díky podpoře tohoto dokumentu mohly zvládnout i další oběti – říct, co se jim stalo, a ulevit si. Třeba od maminky chlapce zneužívaného Martinem Mertlem alias Maluzínem vím, že s ním trauma žije dál, že ho nešlo otevřít a někomu se s ním svěřit, tudíž si to celé přiznat a začít ho zpracovávat. To stigma snad drtí ještě víc než samotná událost zneužití. Znám to – trpěla jsem bulimií a odhodlala jsem se svěřit až člověku, který na tom byl ještě hůř než já. Nikdy nezapomenu na tu úlevu, jak ze mě všechno spadlo, když jsem se svěřila.
Rozhovor se skautským vedoucím Meluzínem, který zneužil 39 dětí:
Vaše kniha a vše, co jsem si v ní přečetla o Facebooku, mě utvrdila v tom, že se vynasnažím, aby moje dvě školou povinné děti, ač počítačově gramotné a poučené v sexuální výchově, na sociálních sítích pokud možno nebyly. Jak to u svých tří synů uděláte vy s Vítem Klusákem, který má navíc dcerku dorůstající onomu kritickému věku?
Snažíme se s dětmi do sítě chodit, být tam s nimi. Ano, také bych jim to nejradši plošně zakázala, ale vím, že je lepší nechat je ukázat nám, co se jim na tom líbí, přeci jen je to jejich přirozený svět. U našich kluků je to zatím otázka her, na sítě jsou opravdu ještě malí, ale přijde to. Budeme jim ukazovat dobrou stránku sítě a nebudeme je strašit, a zároveň jim dáme pár základních rad: Nikdy nikomu neposílejte svoji obnaženou fotku. Ani kamarádovi. A nikdy nechoďte na schůzku s člověkem, kterého neznáte osobně, jen přes internet.
Velký rozhovor s Marikou Pecháčkovou najdete i v Reflexu č. 8, který je k dostání od 20. února 2020.
