Kronika orgasmu: Seriál ČT o sexuálním osvobození, tělísku DANA i patriarchátu na socialistický způsob
Proč bylo totalitní Československo v 50. letech v emancipaci žen o dvacet let dál než tehdejší Západní Německo? Jak se tehdy českým nemluvňatům dařilo v jeslích, v „dětském ráji“? Proč ženám práce v domácnosti, takzvaná druhá směna, zabrala pět hodin denně? A proč byl Miroslav Plzák spíš mluvka a lidový bavič než odborník? Osmidílný seriál Kronika orgasmu, který najdete na iVysílání, ukazuje, jak se v Československu 2. poloviny 20. století žilo a jak se přemýšlelo o sexu, rodině a intimitě. Zásadní na něm je, že zábavnou formou dodává tolik potřebný kontext; pochopíme z něj, že současné problémy postavení žen a matek na trhu práce mají své hluboké historické kořeny.
Osmidílný seriál, který stihnete za jeden večer (jeden díl má okolo 16 minut), vychází z knihy Sexual Liberation, Socialist Style (Sexuální osvobození na socialistický způsob) uznávané socioložky Kateřiny Liškové (46), známé mimochodem ze stand-upové dvojice Duo docentky. Ta je v projektu hlavním hybatelem děje, a protože její kniha o „sexuálním osvobození za socialismu“ vyšla zatím jen v angličtině (v roce 2018 v Cambridge University Press), dozvídáme se mnoho informací – v takto popularizované podobě – poprvé.
Režisérka Kateřina Kořínková Sobotková doplňuje dlouholetý výzkum socioložky Liškové nejen rozhovory s pamětníky, ale i vtipnými, přínosnými archivními záběry České televize. Jsou tam zábavné ukázky z dobových seriálů, dokumentů, televizních zpráv a dalších zpravodajských relací, které nám připomínají „jak se tehdy žilo“.
Patriarchát na socialistický způsob
Seriál začíná legendárními dějinami prvního pražského sexuologického ústavu, pokračuje českou historií homosexuality i transgenderu, jeden z dílů je věnován dějinám interrupcí (zaplaťpánbůh, že interrupční komise známe už jen z vyprávění) a antikoncepci (historku o tom, jak se hmota na výrobu nitroděložního tělíska musela dovážet ze Západního Německa, najdete v sedmém díle a nenechte si ji ujít).
Zajímavý je namátkou díl čtvrtý s názvem Jak rodit a chodit do práce?. Je o 50. letech, kdy se emancipace na první podhled „povedla“; jen se už zkrátka nezdůrazňovalo, že ženy emancipace vedená shora státem spíš zotročila, než osvobodila. V další dekádě, v letech šedesátých totiž ekonomové spočítali, že neplacená práce žen v domácnosti je pro stát zdaleka nejlevnější. Muži se o domácnost a o děti tudíž starat neměli, nebylo to pro socialistickou vlast žádoucí, nenosilo se to… A aby lid proti deklarovanému patriarchátu na socialistický způsob neprotestoval, dostalo se mu přídavků na děti. Výsledkem byly „Husákovy děti“, narozené v 70. letech, z nichž vyrostla silná generace současných čtyřicátníků a padesátníků. Vůbec nejvyšších hodnot v historii Československa dosáhla porodnost v roce 1974: narodilo se, uvádí seriál, na 200 000 dětí.
V Seroši X, pokud si jej poslechnete, pak najdete i zajímavá srovnání toho, jak otázky sexuality, intimity a životního stylu mladých rodin řešily ostatní země tehdejšího východního bloku. Zajímavé v tomto ohledu je, že například ve Východním Německu se otcovská péče v 70. letech naopak vehementně doporučovala, a to dokonce přes politbyro.
Kromě Kateřiny Liškové dostávají v seriálu prostor i další odborníci z mladší generace sociologů a sexuologů. Ti mimo jiné rozporují „učení“ přísně pragmatického sexuologa Miroslava Plzáka a jeho nesmyslnou normativní estetiku, která lidstvo rozdělovala na „správné muže“ a „správné ženy“; i laik pochopí, že je vůbec zázrak, že naši rodiče a prarodiče sedmdesátá léta minulého století vůbec přežili.
Slabinou seriálu je, že se vytrácí do ztracena, bez jakéhokoli závěru, bez shrnutí, bez jasnějších souvislostí se současným stavem věcí. Kronika orgasmu by si rozhodně zasloužila další řadu, která by seriózně zmapovala devadesátá léta (jen letmo naznačená v posledním, osmém díle), když ženská práva nebyla vůbec „na stole“.
