Ještě lepší seroš, než jsme doufali: Je tu The Last of Us, kultovní videohra ve slušivém televizním kabátku
Očekávaný devítidílný televizní seriál The Last of Us, ve kterém se „poslední z nás“ pokoušejí zachránit nejen sebe, ale i celou planetu zničenou smrtící nákazou, začal v neděli 15. ledna na platformě HBO. Napsán a natočen byl podle stejnojmenné, kritiky i fanoušky ceněné videohry a povedl se; alespoň jeho první čtyři díly, které jsme měli šanci vidět v rámci novinářského junketu s tvůrci, scenáristy a režiséry The Last of Us Craigem Mazinem a Neilem Druckmannem.
O The Last of Us se mluví jako o nejlepší videohře minulé generace. Atmosférická, dojemná, syrová, se silnými a detailně propracovanými postavami vzbuzujícími emoce. První část, která byla představena v roce 2013, si koupilo 37 milionů uživatelů na celém světě, druhé pokračování 10 milionu lidí. The Last of Us je pak zajímavá hlavně v tom, že neřeší celý svět, ale hlavně vztahy mezi hrdiny v dlouhodobě vypjatých, krizových situacích.
Já jsem videohru The Last of Us nikdy nehrála, ale znala jsem dobře jméno jejího duchovního otce, co-prezidenta slavné firmy Naughty Dog Neila Druckmanna, jednoho z nejzajímavějších technologických mozků Silicon Valley. Obě hry, které vymyslel, tedy Uncharted a The Last of Us, jsou dnes už klasikami, pověstnými psychologickou drobnokresbou a srozumitelným, nicméně nepovrchním dějem.
Právě s Neilem Druckmannem a také americkým scénáristou Craigem Mazinem, který stojí za důležitou minisérií HBO z roku 2019 Černobyl, udělal Reflex spolu s několika dalšími zahraničními médii rozhovor; najdete jej v Reflexu číslo 3, který vychází 19. ledna. Společně vysvětlovali hlavně to, jak se jim videohru podařilo přepracovat do jiného média: co nechali, co přidali, co obrazovka snese, a naopak vyžaduje, v čem je televizní natáčení mnohem náročnější než tvorba postav v umělé videoherní realitě.
Děj hry a seriálu je stejný, minimálně hlavní kontury – v prvním, expozičním díle (je výjimečně dlouhý, má 85 minut) vypukne epidemie a Joelovi, hlavnímu hrdinovi, umírá v rukou jeho čtrnáctiletá dcera Sarah. Další díly se pak odehrávají vlastně o generaci později, kdy moc nad celou Amerikou přebírá armáda: města jsou opuštěná a vybombardovaná, žijete buď v divočině jako utečenci, nebo jako zajatci v karanténních zónách… A tak vlastně začíná ta vlastní road movie seriálu, kdy má Joel čtrnáctiletou Ellie převézt z bodu A do bodu B. Ellie je jediná, která ač kousnutá od nakažených, zůstává imunní, a tudíž vzbuzuje naději, že by se díky ní mohla vytvořit vakcína pro záchranu světa.
Podobně jako v seriálu Černobyl cítíte, že se něco strašného stane… Je tam výjimečný pocit napětí a očekávání, ale bez zbytečného násilí…
Hlavní hrdinku Ellie hraje devatenáctiletá herečka Bella Ramsey, Joela Pedro Pascal; ti jsou pro mnoho fanoušků videohry sice diskutabilní, ale pro nás, řadové televizní diváky vlastně fajn. Posuďte sami.
