Tisícistránkový vánoční dárek
Jeden náš současník právem míní, že dnes se už skoro vůbec nečte, jiný člověk z našich časů má naopak neméně oprávněně za to, že se pořád ještě čte dost. Kdo z nich má pravdy víc? Oba se však víceméně shodují, že tlusté, ba přetlusté romány nejsou v popředí zájmu, i když jejich dny nejsou nikterak sečteny. Potvrzují to mj. nakladatelské tituly Knižního klubu, představující jako celek vydatnou nabídku rozmanitých románových kronik neboli nekončících nebo nekonečných rodinných ság. Leč tady jde vesměs o překladovou produkci, zatímco naše původní tvorba - jak je to s ní?
Ať se s ní děje, co se s ní děje, přinejmenším jeden titul (jenž se dá charakterizovat i jako svérázný multititul) stojí za to, abychom se o něm zmínili nikoli snad v podobě předvánočního tipu na vhodný dárek, nýbrž jako o nesporné kuriozitě našeho trhu knižního. Jde o "maxiknihu" s názvem Sedm bran úzkosti, kterou napsal spisovatel a literární vědec Otakar Chaloupka, vydalo ji pražské nakladatelství Adonai - a kniha čítá bratru tisícovku stran. Aritmetickým počtem měřeno je to sice všehovšudy 932 stran, ale s mírnou nadsázkou lze hovořit rovnou o tisícovce: vždyť kdyby bylo písmo poněkud větší a řádky o poznání méně husté, rozsah maxiknihy by notně překročil tisíc stran a mohl by být i patnáctisetstránkový. Navíc si tenhle "špalek" přímo říká o přečtení: jde totiž o cyklus sedmi psychokriminálních příběhů, které vycházely v průběhu devadesátých let samostatně, ale teď je Chaloupka seskupil pro společné knižní vydání. Jednotlivé příběhy spojuje pojetí zločinu: autor ho vykládá jako důsledek působení našich potlačovaných pudů, utajovaných snů nebo skrývaných nutkavých představ. Výsledkem je pak sedmero bran úzkosti.
Ještě v jednom směru je spisovatelův tisícistránkový cyklus pikantní či výjimečný: jde o cyklus, kde se v názvech všech částí vždy objevuje jeden den z týdne, a který je proto chronologicky seřazen od pondělka do neděle. To znamená, že se maxivyprávění počíná prózou Deštivé pondělí, pokračuje Falešným úterým a končí Zlou nedělí (zbývající dny v týdnu obdržely atributy: škaredá, radostný, černý a smutná, což je zde sobota). Tato kniha se však může číst svým způsobem i na přeskáčku, třeba podle toho, na jaký den dostane čtenář zálusk. A pokud nedostane, smí si položit dost záludnou otázku: bude-li Chaloupka v cyklu pokračovat, který den si zvolí? Znovu pondělí? Nebo si vymyslí nějaký fiktivní den, který následuje po neděli (například tzv. Modré pondělí?) Tak či onak, autorova "maxikniha" představuje cosi mimořádného a zároveň ji můžeme považovat i za výzvu těm, co nečtou: hle, zde se vám nabízejí plné hrsti četby i se závdavkem! A zrovna k Vánocům.
Vladimír Novotný
