SHNIJÍ ČESKÉ RAKETY?
Naše rakety jsou zralé do starého železa. Je naše armáda schopna tímhle ŠROTEM UBRÁNIT REPUBLIKU i americký radar, budoucí lákavý strategický cíl na našem území?
Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) vystoupil se svou zprávou o stavu české protivzdušné raketové obrany tak tvrdě, že měla média v okurkové sezóně hned skandál. ,,Protiletadlová obrana ČR míří do šrotu, varuje NKÚ," psaly novinky.cz. Ve zprávě NKÚ se totiž podle některých novinářů varovně píše: ,,Intervaly pro přezkušování jednotlivých sérií (protivzdušných střel) se zkracují na jeden až dva roky. Je nutné dodávat ke zkouškám trojnásobný počet vzorků. Úměrně s tím je prodlužování životnosti nákladnější. Například výdaje na prodloužení životnosti jedné série (střel) 3M9M3 vzrostly z 240 000 Kč na 720 000 Kč."
Nejsme tak prý chráněni proti raketám či dalším nepříjemným věcem, které by k nám mohly doletět ze zahraničí. Startovat by mohly ze Severní Koreje, Íránu, perspektivně nelze podle mě věřit ani Rusku.
Z Íránu zanedlouho může přiletět vylepšená verze Létavice čili Šahábu, nejspíše s pořadovým číslem 4 nebo 5. Existující Šaháb 3, naposledy pokusně odpálený letos osmého července, v den podpisu naší smlouvy o radaru, má dosah dva tisíce kilometrů - tedy jen na Balkán. Je to taktická raketa středního doletu, ale oni ji Íránci brzy vylepší. Stejně tak bude potřebovat vylepšit severokorejský Täpchodong, naposledy zkoušený v červenci 2006. Spadl po čtyřiceti vteřinách letu, ale Západ předpokládá, že až přestane padat, doletí asi čtyři tisíce kilometrů. Je však opět jen otázkou času, než jej severokorejský režim doladí a naučí létat tak daleko, jak létají nejpokročilejší interkontinentální balistické rakety. Tedy patnáct tisíc kilometrů. A konečně nejbližší zemí, odkud by se na Českou republiku někdy v budoucnosti mohlo střílet, je Rusko. Je také jedinou zemí, která proti nám může použít i jiné zbraně než interkontinentální střely. Má samozřejmě dostatek i těchto nejpokročilejších zbraní - například známé a populární rakety Topol-M.
Potenciální interkontinentální střely může přitom monitorovat brdský radar. Ve střední fázi letu, mimo atmosféru, je budou z Polska sestřelovat americké protiraketové střely naváděné právě tímto radarem z Čech.
SESTŘELÍME STŘELU?
,,V době míru stačí malá armáda. O to silnější ale musí být vojenské zpravodajství," říká tiskový mluvčí ministerstva obrany Andrej Čírtek. Poněkud nechápu, proč mi zrovna tohle říká na dotaz, zda máme technologii, jíž by se dala sestřelit balistická střela. Pan Čírtek ihned dovysvětlí: ,,Severoatlantická aliance nepočítá v horizontu nejméně patnácti let s konfliktem většího rozsahu. Zásadní zhoršení bezpečnostní situace by pak bylo předvídatelné v řádu měsíců, ale spíše let. A teprve tehdy by se zásadně posilovala protivzdušná obrana."
Vysvětluje, že pokud by ke zhoršení situace došlo, třeba i ke zvýšení pravděpodobnosti útoku zlotřilých států, jako je Korea či Írán, spojenci by poslali posily. Například by se mohlo jednat o americkou baterii patriotů, raketovou technologii, která dokáže sestřelovat i hlavice balistických raket, byť až těsně před jejich dopadem. Ve střední fázi letu to zatím dokáže jediná technologie - radar, co ho budou stavět v Brdech, spolu s polskými antiraketami.
Podobně jako by v případě ohrožení doputovaly k nám, dorazily ve velmi krátkém čase patrioty v devadesátých letech minulého století do Izraele po zahájení první americké války s Irákem. To když na židovský stát začaly dopadat Saddámovy scudy, rakety krátkého dosahu.
Dokonce ani ty protiletadlové řízené střely, které naše armáda má ve výzbroji, nejsou v pohotovosti. Není to třeba. ,,Teprve v případě ohrožení by zaujaly pozice v blízkosti strategických cílů, jako jsou například jaderné elektrárny nebo radary," říká Čírtek.
Samozřejmě i v době míru hlídá vzdušný prostor systém NATINADS, alianční systém protivzdušné obrany. Princip NATINADS je v tom, že existuje společné alianční velení nad obranou celého vzdušného prostoru, prostor se monitoruje. Každý stát si pak hlídá své vlastní území. To naše hlídají od léta 2005 letouny Gripen. Poprvé naostro zasahovaly při potížích tureckého airbusu s orientací a komunikací v srpnu 2005. Gripeny měly prověřit, zda ho například neunesl terorista a nechce použít jako zbraň.
VĚC CTI
Jsou ale naše střely skutečně tak zastaralé a hrozí, že náš vzdušný prostor neubráníme? V realitě je to s tou nefunkčností lehoučce méně filmové. Podle Andreje Čírtka armáda o stárnutí raket a systémů uvedených ve zprávě NKÚ ví. Systémy S-2 a S-10 se z armády vyřazují a poslední doslouží v řádu několika let.
Také došlo před několika lety k částečné modernizaci protiraketového systému KUB. Byl do něj zabudován lepší ,,mozek", moderní radar. Životnost systému - až na rakety - byla prodloužena nejméně do roku 2025. Stejně tak dobře armáda ví, že do roku 2010, kdy doslouží střely KUB, bude muset vybrat nové. Samozřejmě se už nepočítá s nákupem z Ruska, ve hře jsou dva typy střel: americké AMRAM a Sparrow.
Takže zbývá argument vysokých finančních nákladů. Kolik to celé bude stát? ,,Současné střely do KUB se nemodernizují, pouze testují, což samozřejmě také něco stojí. Kolik budou stát nové střely, není známo, protože není vybrán typ ani způsob pořízení. Každopádně baterie PAC-3 (patriotů, pozn. aut.) by znamenala pro ČR náklady v desítkách miliard Kč." říká Čírtek.
Takže - bude to stát veliké peníze. Ovšem na druhou stranu nikdy nikdo nikomu netvrdil, že bezpečí je levné.
A neudělali Poláci vlastně lépe, že umístění raketové základny na svém území podmínili vybavením polské armády patrioty? ,,V Polsku existuje jiný národní přístup k vyjednávání," říká Čírtek. ,,V České republice není princip ,co za to'. USA poskytují naší armádě už od roku 1996 širokou pomoc, včetně obrněných vozidel či jazykových kursů. Její celková hodnota je už v řádech desítek miliónů dolarů. Ale zdůrazňuji, že nic z toho není součástí vyjednávání o radaru. Protiraketová obrana má hodnotu sama o sobě jednak jako systém proti hrozbě, na kterou teď Evropa nemá obranu, jednak jako nástroj pro udržení euroatlantické vazby na úrovni Severoatlantické aliance."
Méně škrobeně, zato dost pateticky se dá říct, že ochrana našeho vzdušného prostoru vlastními silami je věcí národní cti. Jde snad už o zapomenutou hodnotu?
NAŠE RAKETY
Raketa či střela je jenom malá součást protivzdušného systému.
Jde o složité technologické zařízení, které obsahuje celou řadu prvků navigace, komunikace, dopravy střel a identifi kace cíle. V současnosti naše armáda disponuje čtyřmi typy protivzdušných raketových systémů odpalovaných ze země - a ty kontroloval NKÚ.
První je 9K32 STRELA-2M nebo s dvoučlennou obsluhou odpalovaná z ramene. Je to ruská obdoba amerického stingera, který doporučují čtyři z pěti mudžáhedínů. Výborné na sestřelování helikoptér a letadel nízko nad zemí. Střel do něj by měla armáda mít asi patnáct set. Jde o technologii ze sedmdesátých let minulého století. Má dnes už nedostačující dosah - do výše 2300 metrů, horizontálně 4200 metrů.
Druhý ruční systém se umisťuje na bojová vozidla, je ovladatelný jedním vojákem, i když přepravovat ho musí tři. Jde o RBS-70 (Robosystem) švédské výroby a několik jich armáda koupila před třemi lety za miliardu. Jde o jediný nový a v NATO únosný raketový systém, který máme. Sestřeluje vrtulníky, pilotovaná i bezpilotní letadla a střely s plochou dráhou letu. Vyletí až pět kilometrů vysoko a osm daleko.
Oba tyto systémy jsou de facto ruční zbraně, jako třeba kulomet.
NKÚ - asi že raketa jako raketa - spolu s nimi kontroloval úplně jiná ,,velká" zařízení.
Prvním je ,,protiletadlový raketový komplex 2K12 M3 KUB". Pochází z poloviny šedesátých let minulého století a je ruský. Skládá se ze samohybného řídicího a sledovacího radiolokátoru, ze čtyř samohybných vypouštěcích zařízení start, z protiletadlových raket a z dopravních a manipulačních prostředků. Části komplexu jsou opancéřované a na pásových podvozcích. Ničí letouny, křídlaté rakety, vrtulníky a další cíle létajících ve výškách do 11 km do vzdálenosti 24 km.
Druhý z nich, ruský S-10, začal být vyvíjen na základě Nařízení ÚV KSSS a rady ministrů SSSR z 24. července 1969. Přicházel k vojenským útvarům už od roku 1976. Vertikální dostřel jeho raket je dnes opravdu úsměvných 3500 m, horizontální do 5000 m.
Co si myslíte vy, shnijí české rakety?
