Jack Reacher působí jako zábava z jiného století... v tom nejlepším možném smyslu
Před pár dny vyšel na Amazon Prime Video poslední díl druhé série populárního seriálu Jack Reacher. Příběh hory svalů, která řeší zločiny po celé Americe působí jako zjevení z dávno zapomenutých dob. Z dob, kdy akční hrdinové měli svaly i na svalech. A seriál je důkazem toho, že se tenhle "zastaralý" žánr dá dělat moderně a hlavně cool.
V devadesátých letech propustili angličana Jima Granta z práce. Cítil se naštvaný, ponížený, ale především, bezmocný. A protože měl najednou v rukou příliš mnoho času, rozhodl se, že udělá to, co chtěl udělat vždycky, pokusí se napsat si knihu. Alespoň do šuplíku. A právě z té intenzivní bezmoci, vyrostla postava Jacka Reachera. Jack Reacher je odpověď na otázku: “Jak se musí cítit muž, který není bezmocný nikdy? Který se nemusí bát nikde?”
Reacher je veterán armády Spojených států, býval to zvláštní vyšetřovatel. Což znamená, že vyšetřoval obzvlášť závažné zločiny uvnitř US Army. Jak sám říká: “Je to jako bejt normální polda, ale všichni svědci i podezřelí jsou trénovaní zabijáci.” Ve chvíli, kdy Reachera poznáváme, má sto padesát uzavřených případů, stoprocentní úspěšnost, hromadu ocenění a metálů. Má téměř holmesovskou hlavu na dedukci a pátrání, ale hlavně má asi dva metry deset a nějakých sto třicet kilo ve svalech. Je obrovskej.
Tenhle týpek na začátku Grantova románu napochoduje do mrňavého městečka Margrave v Georgii a ještě než si sedne v místním bistru, lidé lokálního šerifa ho zatknou za vraždu.
Dvě rozdílné adaptace
Tenhle román vydal Grant v roce 1997 pod pseudonymem Lee Child a jmenuje se Killing Floor, Jatka. A stal se z toho absolutní hit. Dokonce takový hit, že malý domácí projekt se rozrostl na osmadvacet románů s Reacherem v čele. S každým takovým literárním úspěchem samozřejmě přichází otázka: “Kdy bude nějaká adaptace?” Dočkali jsme se jí v roce 2012, byl to hollywoodský film Jack Reacher: Poslední výstřel a o čtyři roky později dokonce pokračování Jack Reacher: Nevracej se. Se samotným Tomem Cruisem v hlavní roli!
Fanoušci knižní předlohy si však nemohli nevšimnout, že Cruisovi do postavy Jacka Reachera něco chybí. Konkrétně je to metr výšky a zhruba šedesát kilo muskulatury. Takže když streamovací služba od Amazonu ohlásila, že se chystá seriál Reacher, byli všichni zákonitě nervózní, jak to dopadne. Ukázalo se, že všechny pochyby byly naprosto liché.
Do hlavní role seriálu byl obsazen Alan Ritchson a ten kluk je vážně velkej. Pochopitelně pro roli ještě nějakou váhu přibral a bezmála to duní, když se pohybuje na setu. A protože Ritchson, do této doby zvyklý hlavně na vedlejší role, věděl, že tady se jedná o jeho životní hereckou šanci, dal do svého hraní všechno. Není podle všeho jednoduché hrát mlčenlivou postavu (“Reacher na to neřekl nic” je možná nejfrekventovanější věta celé románové série), ale zároveň jen obličejem znázornit, jak jí věci šrotují v hlavě. Ritchson nicméně geniální horu svalů hraje fenomenálně.
Z hlavního představitele se rychle stal symbol nového seriálu a na svých širokých zádech ho tak táhne většinu. Ale v obou sériích mu znamenitě sekundují vedlější postavy. V té první je to především fantastická (a popravdě naprosto nádherná) Willa Fitzgerald a jako vždy tiše skvělý Malcolm Goodwin, coby příšlišníci margravské policiie. Ve druhé sérii jsou to pak členové Reacherovy někdejší armádní jednotky a hlavně nejitalštější NYPD polda na světě Domenick Lombardozzi.
Mrtví lidé a spousta zábavy
Absolutní prim ale hrají scénáristi. V první sérii se povedlo něco naprosto mimořádného: přestože je Reacher tak trochu velice osvěžující závan hypermaskulinních hrdinů osmdesátých let, povedlo se udělat to moderně, svěže a bez kreténských sociálně politických komentářů ať už na jednu nebo na druhou stranu. To, že je Malcolm Goodwin černý polda uprostřed Georgie je divný a lidi si toho všimnou, ale seriál není o tom. Willa Fitzgerald je atraktivní mladá dívka a všichni to ví, ale taky je mimořádně schopná a Reacher není feministický manifest.
Je to stará dobrá stoprocentní televizní zábava s mimořádně sympatickými postavami a celou hromadou mrtvých lidí. A stejně jako v těch osmdesátých letech začínám v malém a končíme plnou bitvou a pěstními souboji v nátělnících… nemohl bych být extatičtější, že něco takového může vzniknout ve dvacátých letech jedenadvacátého století!
Druhá série je o něco thrillerovitější, odehrává se v zimě kolem New Yorku a celý příběh je všeobecnější větší. Jde o prodej zbraní teroristům a vidíme toho mnohem víc z Reacherovy minulosti, ale pořád je to hlavně o mlácení lidí, vyšetřování a vyhazování podezřelých z helikoptér, což je vždycky bomba. A taky tam Reacher nakopne auto takovou silou, že spustí airbag. Takže, víte co. Hvězdička navíc.
Co by rozhodně nemělo zapadnout, jsou fantasticky zrežírované akční scény a hlavně pak hudba. Reacher byl vždycky fanda bluesu a ten společně s oldschool rockem podtrhuje celý seriál pro zvýšení cool faktoru.
Zkrátka, Reacher je jedna z nejzajímavějších a nejdynamičtějších věcí, které teď streamovací služby nabízí. A druhá série vyvrcholila jen pár dní zpátky, takže ji můžete bingenout přes víkend. Příjemnou podívanou!
