Vojtěch chodí na Adama aneb Česko baví povedená telenovela, kterou napsal netopýr
Nestává se často, aby telenovelu napsal netopýr, zvířátko na první pohled postrádající vášeň. Jasně, netopýr není Hemingway, složitou psychologii nečekejte, ale o tu v nekonečném seriálu nejde. Jeho kulisou může být cokoli: ropa (Dallas), žně (Plechová kavalérie), bitva sedmi království (Hra o trůny), v první řadě však vždy jde o mezilidské vztahy: o lásku, nenávist a o boj dobra se zlem. A přesně tohle umí nabídnout koronovela Vojtěch chodí na Adama, televizní projekt s největším příspěvkem od státu v historii.
Cyklus natočený podle čínského originálu (Dovez tmu a pak jim prodej svíčku) má v Česku velký úspěch. Příběhy jeho hrdinů doslova infikovaly celou zemi a ti, kdo právě neumírají a vidí na obrazovku přes plicní ventilátor, u ní sedí přikovaní den co den již druhý měsíc. Protože „Vojta“, jak seriálu diváci důvěrně začali říkat, pokračuje dnes večer třináctou částí, připomeňme si obsah předchozích dílů.
1. díl: Depeše z Východu
Mrazivý lednový večer. Jelením příkopem se řítí jezdec na koni. V zapečetěné obálce předává panovníkovi jako dar vzdáleného Východního království vysoce nakažlivý virus. Vladař zbělá strachy, zamkne se s ovcí v Daliborce a spolkne klíč. První státní ranhojič Vojtěch, podivín, který chodí i na tiskové konference na Adama, uklidňuje národ, že zvěsti o pandemii jsou babské klepy. Velitel četnictva na to reaguje okamžitou objednávkou sta tisíc roušek pro své lidi a v slzách se loučí se ženou. Řekne jí pravdu: „Z práce se vrátím až v červnu.“ Arcivévoda Andrej hledí z okna Kramářovy vily směrem k Dolomitům a na vzdálenost několika set kilometrů identifikuje lyžaře vracejícího se domů. „Ten chlap se mi nelíbí,“ procedí mezi zuby.
2. díl: Maršálkova rada
V Česku se rozhoří epidemie. Arcivévoda umírajícím sugeruje, že za všechno mohou Italové. Rozvášněný dav poboří několik Santiniho barokních domů a skanduje, že „ferrari je hnusný auto“. Bohabojný Vojtěch se přichází pomodlit k biskupu Herbstovi, jenž je překvapen, když vidí nahého muže. Páter přizná, že je rovněž nakažený novým virem. Vojtěch pochopí, že zemi, kterou dostal na starost, drtí něco mnohem většího, než je Bůh, a zhroutí se. Cosi za ním zarachotí. Spatří rytíře v brnění. Když zvedne hledí a odhalí obličej, vyklube se z něj maršálek Prymula. Ten namluví Vojtěchovi, že všichni musí nosit plechovou, v horším případě látkovou roušku. Teprve pak mají šanci na záchranu. Vojtěch pocítí novou naději.
3. díl: Ranhojič má návštěvu
Po naději přijde vystřízlivění. Zoufalý Vojtěch potřebuje deset miliónů roušek, ale v prádelníku ve své ložnici nenajde ani jednu. Do místnosti vlétne otevřeným oknem mluvící drak. Ožehne felčarovi chlupy na hrudi a plynnou čínštinou zvěstuje, že ochranné pomůcky se nalézají ve Východním království. Již je použili Wuchanští, netěsní, ale, jak praví staré čínské přísloví, darovanému koni za několik miliard na zuby nekoukej. Jakmile se mocný Andrej dozví cenu, kterou ranhojič za zboží zaplatil, sešvihá jeho nahé tělo bičíkem. Vzápětí se během videokonference Evropské unie pochlubí, že Česko přijalo nejtvrdší opatření vůči vlastnímu ministru zdravotnictví v celé Evropě.
4. díl: Přepadení
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
