Život v covidu: Povlečení, plavky a kyselé rybičky
Prohlašuju zcela odpovědně: on-line nákupy by se měly zakázat! Koronakultura mě proměnila ve finančně labilní Tuze hladovou housenku jako z dětské knížky od Erika Carla. Přesvědčte se sami výčtem z mého diáře.
Pondělí. Objednávám si zubní pastu (tři za cenu dvou, no nekup to). Jedinečný kauf! Pro jistotu vkládám do virtuálního košíku ještě dva kusy. Dostanu i dárek zdarma (krmivo pro rybičky).
Úterý. Reklama na internetu mě přesvědčila, že nutně potřebuji nové povlečení na postele v barvě tyrkysové. Paráda. MasterCard. Pochyby. Co když se mi tato barva nebude hodit k prostěradlu? Přiobjednávám ještě povlečení v barvě zelené, žluté a s potiskem zebry. Dárek žádný, ale zato dodávka zdarma. Mám ze sebe radost.
Středa. Bez vody by člověk zemřel a pět krabic po 24 kusech (1,5 l) za 30 dirhamů je opět jako za hubičku. Tolik krabic bych ani neunesla, takže dodávka do domu, značka ideál. S faktem, že na obrovské krabice s vodou asi ve svém malém bytě nebudu mít místo, si vůbec nelámu hlavu.
Čtvrtek. Připadám si osamělá, a tak si dělám on-line radost zlatým náramkem. Jistě si ho zasloužím, ne? Zvyšuje se mi dočasně serotonin, ale ne natolik, abych se podívala na výpis z kreditní karty. Serotonin náhle klesne pod nulu, a tak přiobjednávám ještě i přívěsek. Pak si pro jistotu vezmu půl lexaurinu. Ten je růžový. Panika! Nemám růžové povlečení. Přiobjednávám růžové povlečení a vyčerpáním usínám na gauči.
Pátek. Plavky. Potřebuji plavky, přesvědčuje mě webstránka. A kdo se má hádat s webstránkou? Ta přece ví, co zrovna potřebuji, protože naposled jsem plavky objednávala před rokem. Tyhle se mi moc líbí. Ale jakou barvu? No přece všechny! Nenechám se nachytat jako s povlečením. Začíná na mne doléhat melancholie.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
