Nejen Cainem, Hawkem a Deppem živ je člověk. Hlavně že jsme mohli zase vidět skvělé filmy
Hned několik cen sice vyhrál film Strahinja, ale největším vítězstvím letošního ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech bylo, že vůbec proběhl – navíc bez výraznějších zaškobrtnutí. Byl tím vyslán signál, že velké kulturní akce za dodržování bezpečnostních opatření v Česku pořádat lze – a že jsme tím pádem o krůček blíže k životu před pandemií.
Zakončení karlovarského filmového festivalu bývá slavnostní a radostné jaksi z podstaty, letos to ale platilo dvojnásob: celým večerem prostupovala spokojenost nejen z oceněných snímků a jejich tvůrců, nýbrž i z toho, že úspěšný průběh akce znamená dobré zprávy do budoucna. „Pětapadesátý ročník nepřinesl jen nové filmy. Přinesl novou naději,“ poznamenal ve svém téměř státnicky laděném úvodním projevu moderátor Marek Eben s odkazem na to, že se snad vracíme do běžných kolejí. Ocenil také odvahu organizátorů, že do pořádání akce v tak nepředvídatelných podmínkách šli.
„Festivalový bůh je spravedlivý. Loni dal šanci Berlínu, letos mu tu šanci vzal a dal zase šanci nám,“ řekl na závěrečném setkání s novináři prezident přehlídky Jiří Bartoška. Narážel tím na fakt, že Berlinale bylo loni poslední velkou filmovou akcí, která se stihla odehrát, než spadla covidová klec. Letos se Berlinale konalo hybridně, nejprve on-line pro porotce a novináře a poté v kinosálech pro diváky. Kombinace virtuálního a fyzického průběhu je jednou z možných budoucností filmových festivalů, tvrdí například ředitel přehlídky dokumentů v Jihlavě Marek Hovorka. Prvním „plnohodnotně“ uskutečněným festivalem kategorie A po covidu (pokud je opravdu za námi) bylo Cannes, nyní štafetu přebraly Vary: za dodržování přísných zdravotnických pravidel, v jiném termínu a s dalšími dílčími změnami, ale jinak jako dřív, s plnými kinosály, zahraničními hvězdami a v první řadě s desítkami zajímavých filmů.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
