Návod na covid: Dvanáct doporučení pro novou vládu
Ve středu 1. prosince uplynulo přesně 21 měsíců ode dne, kdy laboratoře v Česku potvrdily první případy koronaviru. Po celou dobu se Reflex snažil orientovat čtenáře v šílenství, které propuklo až na výjimky v celém světě. A neustále při tom poukazoval na chaos, kvůli němuž vláda Andreje Babiše zavlekla Českou republiku mezi nejpostiženější země. Následující článek má být jiný. Jeho hlavním smyslem nemá být hledání chyb a viníků, ale nastínění cesty, jakou by se Česko mělo v příštích týdnech a měsících vydat. Nemá říkat jen „takto rozhodně ne“, chce naopak říci „takto, prosím, ano“.
Čeho chceme dosáhnout?
Častou výtkou na adresu těch, kdo se doposud snažili epidemii v Česku „řídit“, byla absence jasného cíle, který by se soustavně neměnil. Bylo to co nejméně odhalených pozitivních případů? Nebo co nejméně nemocných (což není totéž)? Odvrácení kolapsu zdravotnictví, a tedy co nejméně všech pacientů s covidem v nemocnicích? Nebo jen na JIP a ARO? A za jakou cenu, rozumějte s jakými ekonomickými a společenskými dopady? To, že jasné stanovení cílů chybělo na samém začátku epidemie, se dá jakžtakž pochopit a vysvětlit tím, že šlo o něco nečekaného a neznámého. Nemít v tom ale jasno po roce a tři čtvrtě by bylo diletantství.
Cíle by tedy měly být následující:
1) Méně mrtvých. Třicet tisíc obětí covidu za sezónu se nesmí opakovat. Největší novodobá epidemie chřipky v roce 1995 měla na svědomí zhruba šest tisíc mrtvých. Při pohledu do ciziny je jasné, že to není nereálné.
2) Méně nemocných s covidem v nemocnicích. ARO a JIP nesmějí být zahlceny natolik, aby nebylo místo i pro ostatní pacienty. Obsazení běžných oddělení nesmí „přetéct“ přes kritickou hranici, za níž by musela být omezována jiná zdravotní péče.
3) Ekonomika, školství, ale i veškerý běžný život společnosti musí trvale fungovat. Není možné řešit epidemii za pomoci opatření, která sice více či méně zabrání katastrofě zdravotní, ale zároveň mají ničivý dopad prakticky na všechny oblasti života.
4) Dlouhodobý přínos všech protiepidemických kroků musí mít za všech okolností přednost před kroky s krátkodobým efektem. Cílem nemůže být omezení následků jedné vlny nemoci za cenu toho, že budeme nadále žít v nekonečném cyklu takových vln (a omezení). Cílem je vypořádat se s epidemií tak, aby nejpozději od příštího podzimu už pro lidi v Česku nebyla všudypřítomnou hrozbou.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!