Vítání královny na Pražském hradě • Zdroj: Jiří Jírů

Královské fluidum v Praze: Vzpomínka hradního mluvčího na návštěvu Alžbety II.

Ladislav Špaček

21. září 2022 · 11:00

„Devadesátky“ dostávají pod vlivem kriminálních seriálů odér čehosi zavrženíhodného. Opak je pravdou. Bylo to první svobodné vydechnutí po desetiletích totality, kdy jsme mohli beztrestně vyjet do Vídně, poslat děti studovat do Ameriky nebo prožít líbánky v Paříži. A patřily k tomu i významné návštěvy v Česku. Jako ta, když v březnu 1996 přijela Alžběta II.

Svoboda byla opojná, mohlo se mluvit, psát a natáčet bez cenzury, demonstrovalo se bez asistence vodních děl a mlátiček v bílých přilbách. V čele státu stály demokraticky zvolené orgány, ale to nejdůležitější: prezidentem naší země byl Václav Havel. Jeho životní příběh a boj za demokracii, svobodu a lidská práva fascinovaly celý svět.

Státní návštěvy si proto u nás tehdy podávaly dveře, jedno letadlo odlétalo a druhé přilétalo, všichni se chtěli setkat s Havlem osobně. Naši novou republiku navštívili prezidenti, všechny korunované hlavy, filmové hvězdy, ikony světové kultury, papež i dalajlama, ale největší událostí byla státní návštěva britské královny v březnu 1996. Přípravy začaly už rok před jejím příjezdem. S Buckinghamským palácem se konzultoval program, menu obědů, večeří a recepcí, sestavy delegací, trasy přesunů, snad ani příprava návštěvy amerického prezidenta nebyla tak náročná.

Neuvěřitelná projížďka

V den návštěvy (královna měla přiletět v poledne, aby nemusela brzo vstávat) jsem přišel na Pražský hrad časně ráno, ale prezident už běhal po chodbách a kontroloval, zda je všechno podle jeho představ. Vidím, jak srovnává židle a přenáší vázy s květinami na místo, kde by scénicky působily lépe. Kulisák se nezapře, pomyslel jsem si.

„Pane prezidente, netahejte ty vázy, tady jsou lidi, kteří to udělají, jak jim řeknete,“ ale nebylo to nic platné. Václav Havel věděl nejlépe, kam vázu postavit. Pak jsme se šli podívat do Španělského sálu, kde se připravoval státní banket. Aranžéři v ponožkách lezli po kulatých stolech, aby vyžehlili ubrusy a rozmístili květiny, příbory, sklenice a bibeloty. To kdyby viděli hosté, kteří budou večer sedět u stolu, zhrozil jsem se v duchu.