Jak jsem mluvil s „prezidenty“. Většina kandidátů nepůsobí jako politici. Je to pro volbu hlavy státu dobře?
Prezidentské volby v Česku jsou zvláštní: volíme v nich sice do funkce, která nemá moc pravomocí, přesto volby přitahují obrovskou pozornost a pro média jsou žní čtenosti. Jací jsou a co si myslí ti, kdo chtějí být novou hlavou státu, jsem zjišťoval v rozhovorech, které vyšly na webu Reflex.cz. Překvapili mě někdy otevřeností, s jakou říkali nepopulární názory. A jen jediný z nich působil jako politik.
Jako první ze všech k nám přišel Karel Diviš, kterého původně ministerstvo vnitra ze soutěže vyřadilo, aby ho pak Nejvyšší správní soud opět uznal za kandidáta. Své vyřazení Diviš zpočátku velmi prožíval, a ačkoli šlo o komplikaci a zdržení jeho kampaně, ve výsledku mu možná tato záležitost pomohla. Díky tomu dostal spoustu mediální pozornosti navíc. A ve výsledku je spolu s Danuší Nerudovou a Petrem Pavlem jediným kandidátem, který kandiduje s podpisy občanů.
CO ŘÍKALA ROHANOVÁ
Jiný případ než Diviš je Denisa Rohanová. Interview s ní jsme dělali v době, kdy byla potvrzenou kandidátkou, nyní je z boje o Hrad mimo. Jelikož s ní v té době proběhlo velmi málo rozhovorů, bylo složitější se na něj připravit. Nakonec byla většina rozhovoru o jejím životním tématu – exekucích.
Musím říct, že nerozumím dotazům některých novinářů, kteří se Rohanové s posměšným tónem vyptávali, kdy už splatí své dluhy. Rohanová je příklad člověka, jenž se ve špatně nastaveném systému dostal do exekuce nespravedlivě, navíc dluhy splácí a jako aktivistka pomáhá dalším lidem s podobnými problémy. Téma exekucí je jednoznačně jeden z největších problémů Česka a v tomhle mohla kandidatura Rohanové udělat dobrou službu. Byla by totiž první politik (či minimálně kandidát), který reprezentuje lidi v exekucích tak autenticky. Připomeňme, že lidí v exekuci je v Česku přes milión, v některých krajích je to čtvrtina obyvatel.
Na druhou stranu, kandidaturu Rohanové provázely od začátku asi největší pochybnosti. Posbírala podpisy poslanců loni po parlamentních volbách, kdy jim dobíhal mandát. Otevřeně mluvila o tom, že si kandidaturu připravovala pro případ, že prezident Zeman funkční období nedokončí. Většina z podepsaných zákonodárců nebyla znovu zvolena. Otevřela tím zajímavou a důležitou diskusi – pokud mandát z předešlých voleb trvá do ustavující schůze nové sněmovny, proč by v tu dobu poslanci nemohli podpořit prezidentské kandidáty? A na druhou stranu, jaký smysl mají volby do Parlamentu, když i po nich můžou o tak důležitých věcech rozhodovat již nezvolení politici? Jak to dopadlo, už víme, Rohanová nakonec kandidovat nebude. Ať už si vyberete jakoukoli interpretaci, tipuji, že o Rohanové v politice ještě uslyšíme.
Mezi outsidery voleb jistě patří taky Tomáš Zima. Profesor biochemie a emeritní rektor kandiduje s podpisy senátorů. Jako jediný z kandidátů k nám do studia přijel sám, stejně sám si domlouval termín rozhovoru, což běžně za kandidáty dělají jejich asistenti nebo mluvčí. Působí to tak, že Zimova kandidatura po stránce zázemí není moc dobře připravená. Na druhou stranu, jako jediný ze všech Zima znal všechny správné odpovědi v prezidentském testu. Zkrátka naplnil to, co v pozitivním smyslu čekáte od profesora. Proč kandiduje zrovna na prezidenta, jsem však pořád nepochopil.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
