Tatíček generál, nebo kariérista? Jak vnímá armáda Petra Pavla

Petr Pavel rozhodně ale není žádný Václav Havel s hvězdičkami na uniformě. Pochází z rodiny, kde otec i děda byli v komunistické straně, i když každý z jiných pohnutek – děda, tesař na dole v Malých Svatoňovicích, proto, že zažil bídu a věřil v komunismus jako v nový světový řád. Otec proto, že byl vojákem z povolání u radiotechnického průzkumu pracujícího proti armádám NATO. Komunistická strana „byla součástí mého života, a tak jsem ji rozhodně nebral jako něco, co by někdy mělo úplně zmizet. Ale taky jsem nikdy nebyl vychováván k nekritickému obdivu vůči všemu, co režim představoval,“ říká v knize rozhovorů s Jolanou Voldánovou.

Se vstupem do KSČ neměl problém a bral ho jako součást profesní kariéry u elitní výsadkové jednotky v Prostějově. „Vnímal jsem to tak, že armáda má bránit tuhle zemi a lidi, kteří v ní žijí, a jestli na ni bude útočit někdo zleva, zprava, seshora, nebo zezdola, to bylo v té době irelevantní,“ říká.

S takovou motivací nastoupil do tříletého postgraduálního studia u Zpravodajské správy generálního štábu (ZSGŠ), který zčásti připravoval i komunistické špióny. „Kurs byl pochopitelně tajný, protože pracoval s utajovanými informacemi,“ tvrdí v knize. Tady už jde tak trochu o mlžení, protože s tajnými informacemi i tehdy pracoval v armádě kdekdo a nemusel kvůli tomu mít doklady vystavené na krycí jméno, jako to bylo u frekventantů kursu obvyklé.

V Praze také bydleli v konspiračních bytech, jak popisuje Pavlův spolužák z kursu Pavel Beneš, který se na podzim sám ozval médiím. Podle něj se tu cvičily čistě špionážní předměty a zdejší komunistická organizace si ho předvolala na pohovor poté, co si dovolil zapochybovat o komunistickém režimu doslova pár týdnů před jeho pádem.