Závislost na pilulkách. Místo jedné tablety berou lidé desítky, extrémně i stovky tablet denně
Prášky na uklidnění, nespavost nebo proti bolesti. Každý sedmý Čech jich podle dostupných dat bere víc, než je zdrávo. Jak se z léku, který má pomáhat, stane nepostradatelná droga? A o jak naléhavou věc v mozaice nejrůznějších typů závislostí aktuálně jde? Podle psychiatra a adiktologa Petra Popova je zneužívání psychoaktivních léků dlouhodobý problém, o němž by mělo být víc slyšet. Minimálně pro větší osvětu veřejnosti i lékařů. Petr Popov působí jako primář Kliniky adiktologie Všeobecné fakultní nemocnice a 1. LF UK v Praze a je také místopředsedou Společnosti pro návykové nemoci ČLS JEP.
Veřejné debatě o závislostech teď dominuje zejména konopí, které chce vláda přivést na kontrolovaný trh. Mluví se i o alkoholu, o závislosti na lécích už méně. Jak velký problém to ve srovnání s alkoholem a nelegálními drogami v Česku je?
Obecně se dá říct, že v Česku dominuje zneužívání legálních drog. Nejčastěji nikotin, potom alkohol a právě psychoaktivní léky. Jsou to zejména sedativa, tedy léky se zklidňujícími účinky, léky na léčbu úzkostných stavů, při spánkových poruchách, léky proti bolesti, nebo naopak léky se stimulačními účinky. Zneužívání léků se týká poměrně velké části populace, ale spíš dochází ke změnám ve struktuře uživatelů nebo typu zneužívaných preparátů, než že by výrazně rostly počty jako takové. Dlouhodobý trend je ale jednoznačně vzestupný.
Velká část těchto léků je na předpis, některé látky se ale dají sehnat i ve volně prodejných medikamentech. Co se zneužívá víc?
Bavíme se zejména o zneužívání léků z uvedených skupin, jež jsou na předpis, nebo dokonce na předpis ve zvláštním režimu, hlavně opiátů.
Jak dochází ke zneužití léků na předpis, když je tam garance lékaře?
Bohužel k tomu často lékaři přispívají, byť třeba nevědomky. V adiktologické praxi se často setkáváme s pacienty, jimž jsou některé léky předepisovány neúměrně dlouho v neúměrně vysokých dávkách, a proto došlo ke vzniku závislosti. Není to jednoduché, lékař se primárně snaží pomoci, ale někdy může podcenit rizika. Ne proto, že by nebyl dostatečně vzdělaný, ale proto, že tam má pacienta, který o pomoc žádá, často se jí dožaduje velmi důrazně a nemusí to být proto, že ji chce zneužít, ale proto, že jinou pomoc nemá k dispozici. A současně má lékař plnou čekárnu a málo času na jinou alternativu, než je rychlé předepsání léku.
O jaké pacienty tedy jde? Platí stále, že lékové závislosti jsou doménou žen?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
