Nad Tatrou sa blýská: Kdo je kdo v nadcházejících slovenských volbách

Reuters

Lídr: Robert Fico (59)

Nejvýraznější, nejúspěšnější, ale také nejkontroverznější slovenský politik posledních tří dekád byl už dohromady deset let premiérem. Do politiky vstoupil ve 23 letech, kdy se stal členem totalitní Komunistické strany Slovenska. Poslancem je už od roku 1992, kdy poprvé uspěl za přejmenovanou komunistickou stranu. Když ho strana neprosadila do vlády nebo na nejvyššího prokurátora, zviditelnil se na podpoře obnovení trestu smrti, stranu opustil a založil si vlastní formaci zvanou SMER. Ta po celou dobu kopíruje jeho značný politický pragmatismus. Voličsky i politickým stylem se Fico stal dědicem zakladatele samostatného Slovenska Vladimíra Mečiara. Mix levicových slibů a nacionalistické rétoriky mu umožnil třikrát stanout v čele vlády. Do svých vlád dokázal postupně vzít mečiarovce, nacionalisty, maďarskou menšinovou stranu i malou pravicovou stranu, a jednou dokonce vládl úplně sám s jednobarevnou většinou v parlamentu.

Za svých vlád nastartoval systém, v němž hodně prorostla politika s byznysem a kontrolou justice i policie. Po vraždě Jána Kuciaka i jeho snoubenky a následných protestech opustil funkci premiéra a po volební porážce v únoru 2020 to vypadalo, že je jeho dlouhá politická kariéra u konce. Robert Fico ovšem vsadil na radikální politiku, urážení prezidentky a antizápadní rétoriku, což ho opět dostalo na politické výsluní.  

Program:

Program SMERU se rétoricky hlásí k sociální demokracii, ale ve skutečnosti jde spíš o levicově nacionalistický a hodně populistický směr. Ficův „zlý muž“ Ľuboš Blaha neváhá na mítincích strany účastníky zdravit slovy „Čest práci, soudruzi“, nazývat prezidentku americkou prostitutkou a horlit proti údajným Sorosovým agentům na Slovensku. Strana se také výrazně vymezuje na odporu k migraci a označuje se za hlavní hráz proti progresívním „západním“ myšlenkám, jako je třeba podpora tématu LGBT.

Silným motivem Ficovy předvolební kampaně je také pomsta za vyšetřování a souzení „jeho lidí“ za činy z období, kdy SMER vládl. Fico chce proto zrušit speciální justiční orgány, které mají na starost boj s korupcí. V ekonomice usiluje Fico o silný sociální stát, v jehož rámci prosazuje například opětovné zavedení cestování veřejnou dopravou pro studenty a seniory zdarma nebo opětovné schválení 13. důchodu. SMER nevěří ve volný trh, chce jeho silnou regulaci a tvrdí, že bude budovat národní hospodářství a bojovat proti nadnárodním korporacím.

Bezpečnostní otázky: 

Ficův SMER je velkým kritikem současné proukrajinské orientace Slovenska. Jeho lídr otevřeně říká, že válku na Ukrajině vyprovokovali Ukrajinci a Západ, nikoli Rusko, které podle něj jen reagovalo na údajné zabíjení Rusů v Donbasu. Fico zpochybňuje sankce proti Rusku a jako premiér by je zřejmě zkoušel v rámci EU blokovat. Přes silně protizápadní rétoriku SMER nechce vystoupit ani z EU, ani z NATO. V obou organizacích by ale Robert Fico jako premiér posílil euro­kritickou skupinu, k níž teď patří třeba orbánovské Maďarsko.

Politická orientace:

Robert Fico je ve vzdálenějším zahraničí často přirovnáván k Viktoru Orbánovi. Ve skutečnosti je ale spojuje jen proruská orientace a konzervativní přístup k hodnotovým otázkám. Ficovy levicové a postkomunistické kořeny z něj proto spíš dělají slovenskou obdobu Andreje Babiše v české politice. I on „drží“ většinu levicových voličů, politicky kraluje na venkově a neúspěšně se zkoušel stát v přímé volbě prezidentem, kde jako favorit podlehl původně málo známému nezávislému kandidátovi. SMER oficiálně podpořili Miloš Zeman i Václav Klaus.

Marko Erd / SME

Lídr: Michal Šimečka (39)

Šéf strany Progresívne Slovensko Michal Šimečka kandiduje na slovenského premiéra z pozice místopředsedy Evropského parlamentu. V jeho žilách koluje česká krev, protože je vnukem největšího ­slovenského filozofa 20. století, ­disidenta a poradce prezidenta ­Václava Havla Milana Šimečky, který pocházel z Bohumína. Jeho vnuk je na Karlově univerzitě vystudovaný politolog s doktorátem z Oxfordu, ale působil i jako novinář, a to také v pozici pražského dopisovatele britských novin Financial Times. I to patří k rodinné tradici, protože jeho otec, Martin M. Šimečka, byl tři roky šéfredaktorem českého časopisu Respekt a druhý z dědů, Eduard Friš, naopak v období února 1948 vedl jako šéfredaktor slovenský komunistický deník Pravda.

Michal Šimečka patří mezi zakladatele levicově liberální strany Progresívne Slovensko, za niž se stal členem Evropského parlamentu i jeho místopředsedou. Loni si ho Progresívne Slovensko, které dosud nemělo volené zastoupení ve slovenském parlamentu, vybralo za svého už v pořadí čtvrtého předsedu.

Po chaotické „havárii“ Matovičovy a Hegerovy vlády se Progresívne Slovensko postupně stalo pomyslnou „sněhovou koulí“ pro zklamané pravicové voliče, ačkoli jeho program úplně pravicovým hodnotám neodpovídá.

Program:

Progresívne Slovensko prosazuje program s názvem Plán pro budoucnost, který má v deseti prioritách modernizovat zemi a její společnost. Šimečkova strana například chce zavést na Slovensku dosud neexistující registrované partnerství osob stejného pohlaví a postupně i „manželství pro všechny“. Strana vůbec hodně dbá na práva menšin a kandidují za ni i LGBT nebo romští aktivisté. V programu jsou zmíněné i menstruační pomůcky či antikoncepce zdarma.

Chce také přijmout opatření, aby ze země neodcházeli hlavně mladí lidé. V ekonomice je její program spíš středolevicový. Podporuje široký sociální stát, velké investice do veřejného zdravotnictví a masívní zvýšení platů pro učitele. Progresivci také silně prosazují ekologický Green Deal a boj proti změně klimatu.

Bezpečnostní otázky: 

Strana je jednoznačně prozápadní. V členství v EU a NATO dokonce vidí jedinou alternativu země vůči „karpatské demokracii“ Orbánova střihu. Progresivci, jak se jim zkráceně říká, by dokonce souhlasili s omezením veta jednotlivých států u některých otázek, kde dosud platí v Unii jednomyslnost. Vláda pod jejich vedením by také pokračovala v podpoře Ukrajiny, a to i ve vojenské oblasti. Podpořila by také členství Ukrajiny v EU. Specifikem programu je velký důraz na humanitární a rozvojovou pomoc v jiných zemích.

Politická orientace:

V Evropském parlamentu patří mezi evropské liberály, ale u nás by se jejich české politické „dvojče“ dalo najít spíše v podobě dnes už rozpuštěné koalice Pirátů a STAN. Programem, politickým stylem i určitým antikorupčním aktivismem mají progresivci u nás asi nejblíže k České pirátské straně. Stranu ostatně původně založili dva podnikatelé z oblasti IT. Zároveň jsou stranou „bratislavské kavárny“, což je zase spíše přibližuje levicově liberálnější verzi STAN za předsednictví Víta Rakušana. V Progresívném Slovensku by se asi dobře cítila i Danuše Nerudová, která se hodně inspirovala bývalou místopředsedkyní Progresívného Slovenska a dnes dosluhující prezidentkou Zuzanou Čaputovou.

Nguyen Phuong Thao

Lídr: Peter Pellegrini (47)

Zakladatel strany Peter Pellegrini původně udělal hvězdnou kariéru ve Ficově straně SMER. Vystudovaný ekonom za ni byl nejenom poslancem, ale také ministrem školství, předsedou parlamentu nebo vicepremiérem pro investice a informatiku. Vždy byl považován za umírněnějšího a uhlazenějšího než Robert Fico, ale zároveň patřil k úzkému vedení strany i v nejdivočejších časech. I proto byl vybrán v krizové situaci po zavraždění Jána Kuciaka a jeho snoubenky jako náhradní premiér za Roberta Fica, jenž podal demisi na funkci premiéra, ale zůstal předsedou strany.

Po volební porážce v roce 2020 si zřejmě Pellegrini, jehož příjmení pochází od italského předka, myslel, že Fico odejde z politiky a on se postaví do čela SMERU. Když se Fico rozhodl zůstat předsedou, Pellegrini ho opustil a založil si Hlas jako umírněnější alternativu, která bude zároveň klasickou evropskou sociální demokracií. Pellegrini dlouho s Hlasem vedl žebříček volebních preferencí, ale před pár měsíci začal ztrácet, když Fico zvolil dryáčnickou politiku ve věcech ukrajinské války i fungování opozice obecně.

Spekuluje se o něm ale také jako o prezidentském kandidátovi, který by podle aktuálních průzkumů převálcoval v druhém kole všechny dosud známé potenciální protikandidáty. Pellegrini je starý mládenec, což vyvolalo na Slovensku spekulace o jeho sexuální orientaci.

Program:

Program Hlasu potvrzuje jeho pozici někde mezi SMEREM a Progresívným Slovenskem. Chce silný sociální stát jako Ficova strana i modernizaci země jako progresivci. Do vlády nepůjde se stranami, které odmítají znovuzavedení 13. důchodu, ale ani s těmi, jež zpochybňují členství v EU. Celkově je ovšem program „hlasistů“ ryze levicový. Hlas například navrhuje zavedení nové sociální dávky, která by se jmenovala „startovné“ a sloužila by mladým lidem po ukončení studia.

Pellegriniho politika „SMERU s lidskou tváří“, který ale může vládnout i s někým z neficovského tábora, fungovala, než se rozjela ostrá kampaň. Teď kvůli této nevyhraněnosti v ostře rozdělené společnosti Hlas klesá. Pellegrini ovšem stále zůstává v pozici kingmakera, jenž pravděpodobně po volbách rozhodne, kdo bude vládnout. Z téhle pozice mu jeho koaliční potenciál může umožnit dokonce i návrat do premiérské pozice. Zároveň jsou jeho voliči téměř přesně na polovinu rozděleni na „proficovce“ a „antificovce“. Další politici Hlasu jsou ve většině bývalí „smeráci, a mají proto spíš blíž ke koalici s Ficem“.

Bezpečnostní otázky: 

Postoj „ani ryba, ani rak“ provází Hlas i v zahraniční politice. Strana chce občanům vysvětlovat výhody EU a NATO, ale zároveň respektuje voliče, kteří jsou k členství Slovenska v těchto organizacích kritičtí. Pomoc Ukrajině by omezoval, ale dodával by jí výrobky slovenského zbrojního průmyslu.

Politická orientace:

Samozřejmě se nabízí přirovnat Hlas k české sociální demokracii. Ostatně k této stranické rodině se strana hlásí i na evropské úrovni. Rodokmenem je Hlas ale spíš obdobou scénáře, kdy by třeba bývalý moravskoslezský hejtman za ANO Ivo Vondrák založil novou stranu jako jakési „ANO s lidskou tváří“. K přesné paralele by ale takový politický odštěp ANO musel založit někdo z jeho nejužšího vedení – třeba samotný Karel Havlíček. Pak by bylo české dvojče Hlasu přesným odrazem svého slovenského protějšku.

TASR / Profimedia

Lídr:Milan Uhrík (39)

Uhrík je původní profesí špičkový IT manažer, vysokoškolský pedagog, autor několika odborných publikací, který působil i jako investiční analytik v švýcarském Curychu. Jeho Republika se před dvěma lety vyčlenila z Ľudové strany Naše Slovensko (ĽSNS) extremistického vůdce Mariana Kotleby, který byl pravomocně odsouzen a ztratil poslanecký mandát. Republika je postfašistické hnutí, které se ve srovnání s ĽSNS snaží působit umírněnějším způsobem. Na rozdíl od předchůdce Kotleby nenosí Milan Uhrík maskáče a hnědá trička a svým vystupováním působí jako manažer nadnárodní firmy. Většina lidí na kandidátce Republiky se však rekrutuje z národoveckých a populistických stran, inklinujících k autoritářským tradicím Slovenska a politicky k vládě silné ruky. Uhrík svým politickým stylem připomíná rakouského populistu Jörga Haidera důrazem na uhlazenost a vnějškově profesionální vystupování. V projevech dokáže být mimořádně manipulativní.

Program:

Ekonomický program je mixem reálného socialismu a autoritářského fašistického korporativismu. Historicky připomíná situaci, kdy by program psal slovenský fašista Tiso s komunistickým prezidentem Husákem.

Základem všeho je podle Republiky národní řízení ekonomiky. Malé a střední podniky mají získávat dotace, které se získají zdaněním ziskových firem, zvláště se zahraničními majiteli. Ekonomiku i společnost mají řídit středně- a dlouhodobé plány. Stát má rozhodovat o cenotvorbě, energetika a vodárenství mají kompletně přejít do rukou státu. Při zadávání veřejných zakázek mají být preferováni slovenští subdodavatelé. V jedné pasáži volebního programu se uvádí: „Jednoduše zavedeme do hospodářství státu potřebný pořádek a systém, díky kterému bude Slovensko trvale růst a prosperovat.“

Druhým pilířem programu je zabránit migraci. Například tím, že by výrazně posilnili stráž na hranicích. Jako jedna ze čtyř slovenských stran má Republika setrvalé preference kolem osmi až devíti procent a prakticky jistý vstup do parlamentu. Tam by zřejmě hlavními partnery ve vládě byl Ficův SMER a národně populistická Slovenská národná strana (SNS). Všechny tři strany mají stejně kritický vztah k porevolučnímu vývoji Slovenska.

Bezpečnostní otázky:

Podle průzkumu zpracovaného pro slovenský Denník N by 61 procent voličů Republiky nebylo proti opětovnému začlenění státu do ruské sféry vlivu. Na rozdíl od českého hnutí ANO není Republika stranou starých voličů, nostalgicky snících o minulosti. Jsou po slovenské levostředové straně Progresívne Slovensko druhou formací, pro niž by hlasovalo nejvíc mladých lidí.

Republika je současně strana plná paradoxů. Vychází z tradic fašistického Slovenského štátu, který byl protiruský a proněmecký. Dnes však vyjadřuje velké sympatie Rusku a demokratické Německo je předmětem časté kritiky.

Politická orientace:

Republika má svým oslovením veřejnosti a kritikou EU blízko k uskupením, jako je Okamurova SPD nebo Rajchlovo hnutí PRO. Má rovněž mnoho společných znaků s německou Alternativou pro Německo (AfD) a španělským nacionalistickým hnutím VOX. Republika v době covidu také patřila ke stranám, které nejvíc kritizovaly stát za lockdownová opatření a omezování svobody.

Reuters

Lídr: Igor Matovič (50)

Trochu překvapivý vítěz posledních parlamentních voleb v roce 2020 vstoupil do politiky jako podnikatel a vydavatel regionálních novin paradoxně na kandidátce dnešního svého největšího politického nepřítele – Richarda Sulíka. Na jeho kandidátce zastupoval vlastní minihnutí Obyčejní lidé, ale překroužkoval se i se svými třemi kolegy z posledních míst kandidátky až do parlamentu. Tam Sulíka natolik „zlobil“ v poslaneckém klubu, že se nakonec rozešli, a Matovič začal kandidovat samostatně pod značkou OĽANO, což znamená Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti. Jeho hnutí tehdy posílila řada silně věřících křesťanů. Matovič se vždy prezentoval jako zapřisáhlý odpůrce Roberta Fica, ale také kritik zavedených stran a jejich zvyků.

Matovič má obrovský talent na předvolební kampaně. Opakovaně to dokázal, když byl vždy zvolen z posledního místa své kandidátky a na její čelo naopak umístil zajímavé nestranické osobnosti. Tahle schopnost mu umožnila před třemi lety nečekaně vyhrát volby a sestavit širokou antificovskou koalici s ústavní většinou. Společně s Richardem Sulíkem ji ale neustálými malichernými, většinou osobními spory zmenšili až na menšinovou a nakonec ji k radosti Roberta Fica vyhodili do povětří a zemi nasměrovali k předčasným volbám. Situaci totiž neuklidnilo ani to, když se Matovič nechal degradovat na ministra financí a na premiéra nominoval svého spolustraníka Eduarda Hegera.

Igor Matovič je totiž efektivní opoziční vůdce, ale osobnostně nemá na to, aby zasedal ve vládě, nebo ji dokonce vedl. Teď se do voleb furiantsky zaregistroval jako koalice (s konzervativně katolickou Křesťanskou unií a bývalou Kiskovou stranou Za lidi), takže potřebuje pro vstup do parlamentu získat minimálně 7 procent hlasů. Bitkou na mítinku Smeru, kterou fakticky sám vyprovokoval, si ale jako mistr kampaní hodně zvýšil šanci, že se mu to může povést.

Program:

Určitá excentričnost Matovičova hnutí je vidět už na hlavním programovém bodu pro letošní volby, kterým se stal netradiční návrh, aby každý občan dostal za účast ve volbách jednorázově od státu 500 eur. Bez splnění této podmínky dokonce OĽANO nevstoupí do žádné vládní koalice.

Dlouhodobě je OĽANO hlavním propagátorem boje proti korupci a mafii, do níž zahrnuje i strany Smer a Hlas. Za jeho vlády se skutečně dost razantně provedly změny v justici a tvrdě se vyšetřovaly možné zločiny za časů Ficových vlád. Většina „úspěšných“ případů byla ovšem postavena na problematickém institutu „kajícníků“, jak se na Slovensku říká spolupracujícím obviněným.

Ekonomicky se OĽANO tváří jako pravicová strana založená podnikateli, ale Matovič si za své vlády oblíbil vymýšlení různých dárků pro občany v podobě nových a nových sociálních dávek.

Bezpečnostní otázky:

Za Hegerovy vlády Slovensko silně podporovalo Ukrajinu, ale samotný Matovič tuhle jasně prozápadní linku už dříve trochu naboural, když během covidu bez vědomí zbytku vlády vyjednal dodávky ruské očkovací látky Sputnik na Slovensko. Jinak je strana ale jednoznačně pro členství v EU a NATO.

Politická orientace:

Po minulých volbách to vypadalo, že Igor Matovič bude moct ze svého hnutí OĽANO vybudovat stabilní obdobu německé CDU, která bude sahat od středu ke konzervativní pravici a zahrnovat i část maďarských menšinových politiků (s nimi by to byla trochu taková slovenská CSU). Programově to mohla být ale také slovenská kopie polské strany PiS.

Tahle naděje ale ztroskotala na více než problematické osobnosti Matoviče, který svými vládními kotrmelci a hlavně nezměrným solitérstvím přispěl k odchodu řady výrazných poslanců OĽANO, včetně svého náhradního premiéra Hegera. Matovič tím zakonzervoval hnutí tam, kde bylo před tím, tedy v podobě osobního fanklubu, který má většinově konzervativní hodnotové názory, ale ve skutečnosti funguje jen jako politický vehikl svého zakladatele a nezpochybnitelného šéfa.

U nás se obdoba OĽANO hledá těžko. Fungování strany ho spojuje s Věcmi veřejnými Víta Bárty, záliba v předvolebních soutěžích s hnutím Mostečané mostu, ekonomický a hodnotový program by byl asi nejbližší lidovcům.

Facebook Andreje Danka

Lídr: Andrej Danko (49)

Před třemi lety dovedl Andrej Danko jako předseda Slovenskou národní stranu z vlády mimo parlament a velká část se mu smála. Byl považován za nešikovného politika, který proslul svými nemotornými výroky a přebrepty. Získal si přezdívku „kapitán Danko“, protože se nechal svým spolustraníkem, ministrem obrany povýšit bez pádného důvodu na kapitána v záloze a při ceremoniálu teatrálně líbal kapitánské nárameníky.

Po třech letech v mimoparlamentní pustině se ale „kapitán Danko“ vrací jako černý kůň parlamentních voleb. Na rozdíl od středopravice se mu totiž podařilo integrovat svou část politického spektra, když SNS spojil s řadou dalších menších národoveckých subjektů či známých figur tzv. dezinformační scény. Na kandidátku SNS dostal například poslance za antipotratovou stranu Život, která minule kandidovala s kotlebovci.

Dankova strana, která vznikla už za časů habsburské monarchie, byla aktivní za první republiky a patřila k hlavním prosazovatelům samostatného Slovenska po Listopadu 1989, má nyní jednu z nejlépe vedených kampaní. Jejím jádrem je heslo „Společně zastavíme blázny“, což očividně míří na rozhádané středopravicové strany. Danko proto může už podruhé národovce vrátit do parlamentu, jak se mu to povedlo v roce 2016, když v čele vystřídal extrémně laděného Jána Slotu.

Program:

Program SNS je plný příslibů, jak strana sníží ceny potravin, například snížením DPH. Pomůže také prý občanům s placením hypoték. Na banky požaduje uvalení speciální daně. Chce také zastavit financování neziskovek a omezit jejich údajný vliv na školství. Odmítá LGBT agendu a její financování z veřejných zdrojů. Oproti minulosti už tolik nezdůrazňuje antimaďarskou kartu, která byla jádrem jejího programu za časů expředsedy Sloty, jenž chtěl dojet na tanku do Budapešti. Andrej Danko ostatně v letech 2016 až 2020 SNS dovedl až do koalice, v níž byla zastoupena i maďarská menšinová strana Most-Híd.

Bezpečnostní otázky:

Dankova SNS má tradičně dobrý vztah k Rusku. I proto teď navrhuje ukončit dodávky zbraní na Ukrajinu a do všech krizových zón. Chce také “zanalyzovat“ možnost vypovězení obranné smlouvy s USA a budovat samostatnější ozbrojené síly. Nemluví o vystoupení z NATO či EU. Ostatně jeho ministři a další politici v minulosti velmi výrazně profitovali z vyplácení evropských dotací.

Politická orientace:

Dnešní SNS, jedna z mála tradičních stran na Slovensku, je vlastně nejvíce umírněnou verzí nacionalistického tábora. V rámci EU dříve SNS patřila ke skupině eurokritických stran, ale vyvarovala se spolupráce s vyslovenou krajní pravicí. Je jakousi „light“ verzí slovenského hnutí Republika, které je zase „light“ variantou fašizujících kotlebovců. I proto je dnes nejvíce preferovaným koaličním partnerem pro Ficův Smer.

V České republice by se SNS podobala něčemu mezi Trikolórou a umírněnější částí SPD, ačkoli přesný protipól na naší politické scéně nemá.

FB M. Majerského, M. Lexmann

Lídr: Milan Majerský (52)

Předseda Křesťanskodemokratického hnutí Milan Majerský působí mezi mnohdy extravagantními slovenskými politickými lídry jako Pan obyčejný. Bývalý učitel na gymnáziu a prvoligový basketbalista vystoupal do vrcholné politiky přes komunální a regionální politiku. Nejprve se stal zastupitelem a následně i primátorem historické Levoče, později dosáhl na funkci, kterou bychom u nás nazývali hejtmanem Prešovského kraje. Právě jako úspěšného regionálního politika si ho Křesťanskodemokratické hnutí na druhý pokus zvolilo předsedou, když se křesťanští demokraté dvakrát po sobě nedostali do slovenského parlamentu.

Na Slovensku se řešil také Majerského osobní příběh, když se jako silně věřící katolík podruhé oženil. Jeho první manželství, z něhož má dvě děti, bylo totiž uznáno církevním soudem za neplatné, takže se mohl podruhé církevně oženit se stranickou kolegyní a europoslankyní Miriam Lexmann.

V kampani se Majerský stal předmětem diskuzí, když LGBT nazval pohromou a srovnal ho s korupcí. Následně se za výrok omluvil a upřesnil, že mluvil o „ideologii LGBT“, nikoli o jednotlivých lidech. Takovým výrokem sice Majerský upevnil katolické jádro svých voličů, ale mohl od KDH odehnat některé umírněné voliče, kteří v KDH hledali alternativu vůči rozhádaným antificovským stranám.

I kvůli tomu se nyní musí obávat o to, zda KDH proklouznou do parlamentu, nebo se zopakuje scénář z posledních dvou voleb, kdy křesťanští demokraté těsně před nimi měli podporu těsně nad hranicí pro vstup do Národní rady, ale nakonec nezískali dost hlasů a těsně přišli o zastoupení mezi poslanci.

Program:

Volební program KDH se jmenuje „Zasloužíte se mít lépe“ a vychází hlavně z katolického sociálního učení, takže jeho středobodem je podpora rodiny. KDH chce proto pomáhat mladým rodinám, seniorům a dětem. Rodiny s dětmi podle KDH mají dostat den volna v práci každý měsíc navíc. Samoživitelky by měly být podporované speciálním servisem. KDH také slibuje, že se zaměří na kontrolu marží u potravin, aby se snížily jejich ceny. Usiluje také o snížení byrokracie na Slovensku. Výrazně se zaměřuje na oblast zdravotnictví, v níž chce řešit nedostatek lékařů a zdravotních sester.

Bezpečnostní otázky:

Přes kritiku západního progresivismu je KDH jednoznačně proevropskou a prozápadní politickou stranou. Podporuje křesťanský základ evropské integrace, ale odmítá pokusy zavádět na nadnárodní úrovni regulaci rodinného práva. KDH podporuje dodávky zbraní Ukrajině.

Politická orientace:

KDH tvoří typickou katolickou stranu, která stojí zejména na podpoře farních společenství. O katolické voliče bojuje nyní zejména s OĽANO Igora Matoviče a různými národně orientovanými stranami.

V České republice by se nejvíce programem i zaměřením KDH podobalo našim lidovcům. Slovenští křesťanští demokraté ovšem ve více katolické slovenské společnosti ještě výrazněji prosazují tradiční křesťanské hodnoty.

Profimedia

Lídr: Richard Sulík (55)

Makroekonom, bývalý europoslanec, poradce řady slovenských reformních politiků a politik je výborný ekonomický analytik se schopností psát programy a organizovat lidi. Populárním se stal už ve třiceti letech, kdy se jeho diplomová práce z bratislavské národohospodářské fakulty stala základem daňové reformy, na jejímž zavedení se jako zaměstnanec ministerstva financí podílel. Díky jeho koncepci byla prosazena rovná daň 19 procent jak ze všech příjmů, tak z daně z přidané hodnoty (DPH). S určitými úpravami tento systém funguje dodnes. Sulík založil SaS jako liberálně pravicovou stranu, která se čtyřikrát dostala do slovenského parlamentu, dnes balancuje nad hranicí nutnou pro vstup do parlamentu. Ve vládách po roce 2020 zastával funkci ministra hospodářství. Podporoval rozvoj jaderné energetiky, rozběhl program na podporu vodíku a zasloužil se o příchod největšího investora, který vytvoří devět tisíc nových pracovních míst na východním Slovensku (firma Volvo).

Na straně druhé je mimořádně konfliktní, což mu odpuzuje hodně voličů, kteří by s ním jinak sdíleli jeho vize. Také má pověst politika, jenž svou nedočkavostí způsobil pád už dvou, respektive tří vlád (premiérka Radičová a premiéři Matovič a Heger). 

Program:

Ekonomický program je hodně konkrétní a liberálně konzervativní. SaS nechce zvedat daně a usiluje zavést od určité výše složenou daňovou kvótu, tzv. daňovou brzdu. Navrhuje všechny daňové nadpříjmy přesměrovat na snížení deficitu státního rozpočtu. Velkou pozornost věnuje třísložkovým budoucím penzijním příjmům pro občany, k nimž chce stát obyvatele motivovat různými příspěvky. SaS vychází z principů osobní svobody jednotlivce a odmítá stále rostoucí kriminalizaci části mladých za držení měkkých drog. 

Obecně řečeno, SaS odmítá jak tvrdá socialistická řešení vládního hnutí SMER, tak „měkký socialismus“ svého hlavního konkurenta, Progresívného Slovenska, s nímž by jinak SaS šla do vládní koalice. Volbu sulíkovců otevřeně v předvolebním videu podpořil bývalý prezident Andrej Kiska. 

Bezpečnostní otázky:

SaS kritizuje Evropskou unii za byrokratizaci podnikání a uvolněnou migrační politiku. Kvůli válce na Ukrajině chce usilovat o vyloučení Ruska z OSN. V lednu 2023 úspěšně vyvolala parlamentní hlasování o označení Ruska za teroristický stát. Tím se liší od stran jako SMER, Republika nebo SNS, které jsou výrazně proruské a celkovou strategií protiamerické. SaS sice odmítá snahy o federalizaci Evropské unie a ubrání pravomocí národním státům. Na druhou stranu nikdy nezpochybňovala proevropské směřování Slovenska.

Politická orientace:

SaS je blízká české ODS. Společně s ní je v Evropském parlamentu součástí frakce Evropských konzervativců a ­reformistů (ECR). Na rozdíl od ODS klade větší důraz na ekonomické otázky a volnou tržní ekonomiku. Je víc volnomyšlenkářská a proticírkevní. Česká ODS je stále více stranou komunálních starostů, senátorů, učitelů a lékařů. Sulík jako vy­studovaný ekonom vždycky obhajoval protržní řešení, takže je v určitých kruzích vnímán jako mluvčí podnikatelských skupin, které zakládají svůj byznys na inovacích, nikoli dotacích od státu.

profimedia.cz

Lídr: Boris Kollár (58)

Když dosavadní předseda slovenského parlamentu Boris Kollár zakládal své politické hnutí, které nese slovenský název Sme rodina, mnozí zvolený název považovali za vtip. Podnikatel v médiích a majitel FUN rádia byl totiž veřejnosti známý hlavně jako playboy, po jehož boku se vystřídala řada známých žen, který střídá ženy jak na běžícím páse, a to včetně české herečky Kateřiny Brožové nebo moderátorky Zuzany Belohorcové. Aktuálně má 13 dětí s celkem jedenácti ženami. Některé jeho bývalé přítelkyně dokonce před třemi lety, kdy se Sme rodina poprvé dostalo do parlamentu, zasedly v jeho poslaneckém klubu.

Druhou složku jeho hnutí při tom trochu paradoxně tvoří skupina silně věřících katolíků v čele s bývalým ministrem sociálních věcí Milanem Krajniakem, který o sobě vážně mluví jako o moderním křižákovi.

V Matovičově vládě, zmítané vnitřními spory, působila jeho strana jako ostrůvek stability.

Kollárovi, který se prezentuje jako ochránce tradičních hodnot, v závěru kampaně ovšem začala dost škodit série osobních i politických afér. Prasklo na něj například, že použil násilí proti jedné z matek svých dětí. Jedna z expřítelkyň zase začala tvrdit, že jí údajně dvakrát nutil jít na potrat. K tomu se přimotala ještě situace, kdy byli z trestných činů obviněni dva Kollárovi nominanti v čele tajné služby, kteří měli bránit vyšetřování činů z dob bývalých Ficových vlád. Proto se Sme rodina přesunula mezi subjekty, které bojují o samotnou účast v příštím parlamentu.    

Program:

Hnutí Sme rodina svůj program staví na schopnosti pomáhat lidem. Navrhuje proto řadu programů, které mají za státní peníze řešit problémy občanů. Vlajkovou lodí je opakovaný slib, že stát pro občany vybuduje nájemní byty. Stejně tak Sme rodina nabízí v programu, že stát pomůže těm, kteří nejsou schopni splácet hypotéky. Pro rodiny také chce prosadit systém bezúročných mikropůjček do tisíce eur, když „se třeba někomu rozbije pračka“. Mladé rodiny by zase měly dostat nevratnou půjčku do výše 30 procent ceny stavby jejich nového domu. Garantovat také chtějí nižší ceny potravin a ochránit slovenský trh před potravinami z dovozu.

Bezpečnostní otázky:

V mnoha oblastech je program Sme rodina poměrně populistický. Neplatí to ale v oblasti zahraniční orientace, kde je Kollárovo hnutí jednoznačně prozápadní a nezpochybňuje členství v EU či NATO. Zároveň ovšem v jeho programu najdeme silný hlas proti „západním progresivním experimentům“.

Politická orientace:

Sme rodina je typická podnikatelská strana založená jediným výrazným lídrem-majitelem. V tom je bez pochyby dalším slovenským dvojčetem dřívějších českých Věcí veřejných. Na evropské úrovni ale Sme rodina spolupracuje se skupinou stran kolem francouzské krajně pravicové političky Marine Le Penové, což do značné míry souvisí s tím, že nástup Borise Kollára byl spojen zejména s tématem kritiky migrační vlny do Evropy.

Kollárovo hnutí patřilo k velkým kritikům Roberta Fica a jeho vládnutí. Na druhou stranu ovšem platí, že Boris Kollár je velký pragmatik, takže se hodně spekuluje o tom, že by případně mohl být po volbách i součástí nějaké koalice s Ficovým Smerem.

Reuters

Lídr: Eduard Heger (47) a Andrea Letanovská (54)

V Eduarda Hegera mnozí věřili, že jako náhradní premiér za Igora Matoviče dokáže uklidnit antificovskou koalici a vrátit důvěru ve středopravicové strany. Heger byl sice jako premiér lepší tváří Matovičova hnutí OĽANO, ale až do samého konce jeho vlády nevystoupil z Matovičova stínu. Trpělivost se stranickým šéfem mu očividně došla, až když Matovič se Sulíkem vládu definitivně zlikvidovali.

Heger, který je vystudovaný ekonom, pracoval jako manažer firmy prodávající vodku v USA a patří ke společenství silně věřících katolíků, tehdy s několika ministry a poslanci opustil hnutí OĽANO a postavil se do čela strany Demokraté. Vsadil na to, že jako premiér v demisi dovládne do voleb a získá tím politické body. Jeho rozpadající se kabinet ovšem nakonec prezidentka Čaputová nahradila úřednickou vládou. Heger se jí od toho ještě snažil odradit „prosebným“ televizním projevem, ale neuspěl a ztratil image klidného lídra, kterého by Slovensko potřebovalo.

To poznamenalo start jeho předvolební kampaně a vedlo až k tomu, že volebním lídrem jmenoval málo známou lékařku Andreu Letanovskou. V závěru kampaně strana čelila výzvám řady antificovských subjektů, aby účast ve volbách vzdala. Heger to ale odmítl, přestože podle průzkumů by jeho účast v parlamentu byla malým zázrakem.

Program:

Demokraté prosazují zejména vytvoření podmínek pro posílení slovenské ekonomiky. Prostředek k tomu vidí v inovacích a modernizaci. Chtějí také podporovat podnikání.

Bezpečnostní otázky:

Strana patří mezi nejvíce prozápadní a proevropské subjekty. Její politici byli hlavními autory podpory Ukrajiny ze strany Slovenska.

Politická orientace:

Demokraté chtěli být spojovatelem liberálního a konzervativního proudu na slovenské pravici. Zůstalo z toho ale něco na půl cesty mezi liberálním Sulíkem a konzervativci, jako je Matovič či politici z KDH. V České republice by strana měla asi nejblíže k ODS. Na evropské úrovni se hlásí k evropským lidovcům.

SMK

Lídr: Krisztián Forró (47)

Největší maďarskou menšinovou politickou stranu vede do voleb Krisztián Forró, krajský zastupitel Trnavského kraje. Ten je slovenské veřejnosti málo známý, což symbolizuje současnou krizi maďarských stran na Slovensku. Přestože je Maďarů na Slovensku podle posledního sčítání téměř 8 procent, od posledních voleb do Národní rady v ní nejsou zastoupeni. Rozdělení na umírněnější Most – Híd a více národně orientovanou Stranu maďarské koalice (SMK), stejně jako účast Bugárovy strany Most – Híd ve vládě Roberta Fica vedlo k tomu, že maďarské strany z parlamentu poprvé od roku 1989 vypadly.

Po neúspěšných volbách se sice právě pod vedením Krisztiána Forró sjednotily, ale tato jednota dlouho nevydržela. Politici z Most – Híd ze společného subjektu totiž opět odešli, když byl na jeho kandidátku zapsán kontroverzní poslanec zvolený minule za Matovičovo OĽANO – György Gyiumesi. Maďarské formace jdou nakonec do voleb na třech kandidátkách, takže šance, že se Aliance do parlamentu dostane, nevypadají příliš dobře.

Most – Híd je na tom ještě hůře, protože kandiduje s novou stranou expremiéra Mikuláše Dzurindy – Modří a jejich koalice se pohybuje jen někde kolem dvou procent.

Program:

Aliance chce v parlamentu zastupovat zájmy maďarské národnostní menšiny i dalších etnických menšin. Prosazuje větší investice do infrastruktury na jižním a východním Slovensku, kde žije nejvíce etnických Maďarů. Aliance tvrdí, že na tyto regiony bratislavská vláda zapomíná třeba při stavbě dálnic a železnic. 

Bezpečnostní otázky:

Maďarské menšinové politické strany vždy patřily k největším zastáncům integrace Slovenska do EU a NATO, protože v tom kromě oslabení antimaďarských nálad viděly i užší spolupráci s Maďarskem. Pokračuje v tom nyní i Aliance.

Politická orientace:

To, co zbylo z Aliance po odchodu jedné z frakcí, má z maďarských formací nyní nejblíže k Orbánově straně FiDeSz. Samotný Orbán o Alianci ale nemluví příliš dobře a vytýká jí přílišnou slabost. Aliance by měla přirozenější partnery v méně národoveckých slovenských stranách pravého středu, ale dohodnout by se asi dokázala i s Ficem.

ČTK/AP/Jan Kroslak

Lídr: Marian Kotleba (46 let)

V těchto volbách zřejmě pomalu zapadá hvězda lídra slovenské krajní pravice Mariana Kotleby. Bývalý banskobystrický hejtman a exposlanec přišel o mandát v Národní radě, když byl odsouzen k podmíněnému trestu za trestný čin extremismu, protože v den výročí založení válečného Slovenského státu jako hejtman Banskobystrického kraje rozdával vybraným občanům šeky v hodnotě 1488 eur. Číslo 1488 je při tom oblíbeným symbolem neonacistické propagandy.

Vynucený odchod Kotleby z parlamentu byl doprovázen rozkolem v jeho straně Kotlebovci – Lidová strana Naše Slovensko, z které odešlo umírněnější či spíše pragmatičtější křídlo, protože považovalo Kotlebovu rétoriku za příliš extrémní a snižující případný koaliční potenciál. Z odpadlíků vzniklo hnutí Republika, které je dle průzkumů silnější než Kotlebova strana.

Zbylým kotlebovcům se proto rozpadl poslanecký klub a stranu už se nepovedlo znovu nastartovat, takže zřejmě skončí daleko pod hranicí pro vstup do parlamentu.

Program:

Radikální je i ekonomický program strany, která kromě štědrých sociálních programů, navrhuje například zestátnění všech strategických podniků.

Bezpečnostní otázky:

Kotlebovci chtějí vystoupit z EU i NATO, které považují za zločineckou a teroristickou organizaci, a ukončit podporu Ukrajiny. Odmítají dodávat zbraně do oblastí válečných konfliktů. V konfliktu na Ukrajině stojí na straně Ruska.

Politická orientace:

Mezi evropskými krajně pravicovými stranami patří kotlebovci mezi ty nejvíce extrémní, což potvrzuje třeba to, že strana si libuje v nošení stejnokrojů. U nás by měli nejblíže k Vandasově Dělnické straně sociální spravedlnosti, se kterou i spolupracují.