Ulice: Z nekonečného seriálu na Nově se pro mnoho lidí stal parťák na celý život

Že to není jen lehká zábava pro masy, se ví už dlouho: témata, která se v českém seriálovém mainstreamu před Ulicí nikdy neobjevovala, se v něm právě díky ní představila a už navždy zabydlela. Prostřednictvím svých postav Ulice už kdysi novátorsky řešila rasismus, coming out v pozdějším věku nebo třeba domácí alkoholismus žen…

Ale doba se neustále mění a s ní i seriálové postavy: teď rezonuje namátkou tíživá ekonomická situace seniorů (a nejen seniorů), psychické problémy mládeže, úzkostné poruchy, sebepoškozování, esošmejdi, bossing, šikana na pracovišti… „Je to samozřejmě pořád vztahový seriál, ale postavy nežijí ve vduchoprázdnu, snažíme se tedy i o reálný svět,“ říká šéfdramaturgyně Iva Bergrová, která na Ulici pracuje od první sezóny.

Dobrý scénář je základ

„Uliční“ systém psaní, nastavený na začátku trojicí otců zakladatelů, tedy scenáristou a režisérem Radkem Bajgarem, producentem Petrem Erbenem a režisérem ­Dušanem Kleinem (1939–2022), není podle Bergrové ani po letech třeba měnit. „Než se texty dostanou do rukou herců, pracuje na nich zhruba dvacet lidí. První jsou takzvaní linkaři, scenáristé dějů, kteří jednotlivým postavám vymýšlejí dlouhodobé dějové linky. Ty se pak po kratších úsecích rozpracují do jednotlivých epizod. Pak se předají scenáristům dialogů, takzvaným dialogistům, kteří postavám detailně rozepíší konkrétní repliky. Šéfdramaturg je opoznámkuje, upraví a po konzultaci s režisérem vznikne definitivní verze, podle níž se připraví natáčecí plán,“ vysvětluje Bergrová. I přes jistou podobnost s výrobními procesy v továrně je prý Ulice pro málokoho, kdo na ní pracuje (produkční tým, scenáristický tým nebo štábové profese), jen práce. „Ulice si, už vzhledem k tomu, že tvoříme 216 dílů ročně, žádá hodně. Nasazení, ochotu odvádět perfektní práci, schopnost naslouchat si a spolupracovat napříč všemi složkami. Vše musí fungovat, nikde se proces nesmí zadrhnout.“