„Vzpoura traktorů“ symbolizující protesty zemědělců napříč celou Evropou proti současné podobě zemědělské politiky Evropské unie se, upřímně řečeno, dala předpokládat. Příčiny nespokojenosti zemědělců se totiž hromadily poměrně dlouho, stejně jako se kumulovaly požadavky farmářů na řešení problémů, jimž musí při svém podnikání čelit.
Problémů v zemědělství je celá řada, výčet by vydal na několik knih. Například výrazně rostoucí byrokracie spojená zejména, ale nejen, s ochranou životního prostředí, což mimo jiné zvyšuje náklady na evropskou produkci zemědělských surovin. V poslední době se navíc přidává hrozba levnější konkurence dovozů zemědělských komodit a potravin z území mimo Evropskou unii, již reálně existující v podobě Ukrajiny, a nově hrozící prostřednictvím dohody s Mercosur (sdružení volného obchodu, na kterém se podílí většina zemí Jižní Ameriky). Uvedené příklady jsou však jen vrcholky pomyslného Himálaje, jež znesnadňují zemědělské podnikání v Evropě, a nemalá část farmářů se poměrně oprávněně obává, že překonat je bude nad jejich síly. Proto mnozí vyrazili do ulic evropských měst a způsobili bolehlav politiků.
Co ale s tím? Jaká existují řešení?
SLOŽITOSTI EVROPSKÉ UNIE
Jedním z velkých problémů evropských zemědělců je dravá a méně regulovaná zahraniční konkurence. Farmáři a firmy mimo EU totiž nejenže nemusí dodržovat v Evropě platné regulace týkající se například používání pesticidů, ale ani nároky na podmínky chovů hospodářských zvířat a ve výsledku ani požadavky na šetrné technologie nebo kvalitu (složení) prodávaných potravin. Proto je zahraniční konkurence evropských farmářů levnější. A to se těžko změní. Problém navíc postupně narůstá, protože zemědělská produkce v druhdy rozvojových zemích roste a dál poroste, přičemž zdaleka již nejde jen o Čínu, ale také třeba o Indii a právě sdružení Mercosur. Například francouzští farmáři si sice svými protesty vymohli na prezidentu Macronovi odklad minimálně zemědělské části dohody s jihoamerickými státy, to však není dlouhodobým řešením. Tím je celková reforma evropské zemědělské politiky, a to zdaleka ne jen v oblasti nastavení dotací. To ale nebude nijak jednoduché.
Možné změny v pojetí zemědělské politiky EU už také avizovala předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, fakticky jde ale o změny kosmetické, jako je odklad (mimochodem již druhý v pořadí) povinnosti ponechat část zemědělské půdy ladem, možný pokles počtu kontrol nebo, což je zásadnější, odklad redukce v zemědělství používaných pesticidů. Zásadně „přepřahat“ uprostřed současného rozpočtového období Evropské unie je samozřejmě velmi složité – alespoň některé změny ale udělat možné (a nutné) je, už proto, aby evropským farmářům alespoň trochu blikalo „světlo na konci tunelu“. Vůbec nejdůležitější je přitom pro ně snížit nákladovost zemědělské produkce, což je v praxi zejména omezení současné byrokracie, ale také třeba možnost komerčně využívat technologie, jež využívá celý svět a které zvyšují efektivitu podnikání.
Nejefektivnější cestou ke snižování byrokracie je dát farmářům v jejich rozhodování podstatně vyšší míru svobody, než je tomu dnes. To mimo jiné znamená výrazně snížit množství plošně uplatňovaných omezení, jež stejně nemohou postihnout jedinečnost konkrétních lokalit a individuálních přístupů, neboť ani klimatické poměry, kvalita půdy, dostupnost zdrojů vody nebo geografický profil místa zemědělského podnikání nejsou ani v rámci Evropské unie, ale ani třeba jen v rámci České republiky stejné. Je přitom zřejmé, že dodržování rozsáhlého spektra předpisů, zákonů a vyhlášek náklady zemědělců v EU zvyšuje, a jejich konkurenceschopnost oproti zemědělcům z jiných ekonomických teritorií tedy snižuje.
Pokud se pak týká technologií, tak symbolem „podnikatelské diskriminace“ evropských zemědělců je například nemožnost komerčně produkovat suroviny vyšlechtěné na principu editace genů (CRISPR), ačkoli taková produkce snižuje zatížení životního prostředí chemií (například rostliny jsou odolnější vůči škůdcům), zvyšuje hektarové výnosy a přírůstky hospodářských zvířat, zvyšuje nutriční hodnotu suroviny a v neposlední řadě zvyšuje produkce komodit na bázi CRISPR ukládání uhlíku v půdě. Evropa se ovšem v této oblasti řídí principem předběžné opatrnosti (stejně jako v některých environmentálních požadavcích), celý svět ale tuto technologii již běžně využívá. Ostatně, za rozvoj této technologie udělila Královská švédská akademie dvěma výzkumnicím v roce 2020 Nobelovu cenu v oboru chemie.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
