Zmrzačená válka: Všichni při takovém útoku padnou. Rusy to netrápí, pro nás by to byla citelná ztráta
Fronta se takřka nehýbe, ale bere životy, ruce a nohy. Do zázemí každou noc dopadají rakety, lidé se s tím už ale naučili žít a doufají, že zrovna je to netrefí. A taky únava ze dvou let války i z prezidenta Zelenského, jenž byl na jejím začátku hrdinou národa. Armáda, která zpočátku odmítala nadšené dobrovolníky, je dnes na ulici odchytává násilím. Přesto se země nevzdává a vzdoruje dál. Jak dlouho to ještě vydrží?
Každé naše pokolení Ukrajinců mělo svoji válku, říká mi Mychajlo, řeckokatolický kněz a vojenský kaplan jednoho z bataliónů 102. brigády ukrajinské armády. A taky hodně zkušený bojovník. „Já jich měl sice už několik, ale tohle je moje největší. Porazit moskaly,“ pokračuje po chvíli a označuje Rusy pohrdavým slovem z jeho rodné Haliče. Nebojuje proti Putinovu režimu (nebyl to Putin, kdo zabíjel v Buči či pouští rakety na civilisty), neuznává ruskou opozici (byli by prý stejní jako současná kremelská garnitura). Podle něj je ruský národ národem války, agresorem a nepřítelem.
Sedíme ve venkovské chalupě, kde je Mychajlo i se svými spolubojovníky ubytovaný, na frontu to odsud je jen pár kilometrů. Systém je takový, že se bydlí po venkovských domcích, na střídačku se chodí zhruba na dva dny do zákopů na linii a pak se nějakou dobu odpočívá. A tak to jde pořád. Na ruské straně je po určité době batalión vystřídán a poslán odpočívat do zázemí, tady ale nemá kdo střídat.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
