Slovensko není jen Robert Fico, drtivá většina Slováků jsou tolerantní lidé, říká primátor Bratislavy

Slovenská politika teď po prezidentských volbách působí napjatě, vy jste jeden z nejviditelnějších opozičních politiků. Co by teď měla podle vás dělat slovenská opozice?

Myslím si, že opozice dělá dobrou práci. Jdou do toho naplno. Měli bychom ale absolvovat upřímnou, hlubokou debatu o tom, jak mluvit s  „druhou stranou“. Bubliny jsou velmi silné a víme, že ignorovat nebo nadávat a ostrakizovat druhou stranu nepomáhá. Jsem přesvědčený, že Slovensko není Robert Fico, že drtivá většina Slováků jsou tolerantní lidé, kteří mají velmi podobné hodnoty těm mým.

Často se mluví o propasti mezi městy a venkovem. Vnímáte to i na Slovensku? Myslíte, že lidé z Bratislavy pohrdají venkovem, a naopak?

Bratislava je vytvořená z venkova. Drtivá většina mých spolupracovníků nepochází z Bratislavy. Je to úplně normální a považuji lidi z jiných měst za obrovský přínos Bratislavě. Nemám rád pohrdání kýmkoli. Ve velkých městech je větší míra tolerance, rozmanitosti, Bratislava je město pro všechny, tedy i pro cizince a lidi odjinud. Tím se řídím od začátku.

Jak se podle vás pozná dobré město?

První věc, na kterou se dívám, když jdu městem, je to, kdo chodí po ulici. Samozřejmě existují různé čtvrti. Ale v normální čtvrti bych rád viděl na ulici staré lidi, děti, relaxované matky s dětmi. Ulice má patřit úplně všem a každý se tam má cítit bezpečně. Po letech primátorování se už dívám i na detaily, jak moc je město upravené, jestli se válejí na zemi nedopalky od cigaret, odpadky, jestli je někdo sbírá. V Bratislavě jdeme do úplného detailu, čistá ulice znamená nula odpadků. Dívám se i na to, jak je postaráno o stromy, v jakém stavu je dlažba. To jsou detaily, které leccos ukážou, ale celkově má být město hlavně pro všechny.

Jak vás tak poslouchám, je pro vás důležitější, aby se po městě dobře chodilo, než například ­jezdilo autem. Jsou tyto věci v rozporu?

Role auta je ve městě přirozená, ale lidé se zkrátka radši zdržují v parku než na parkovišti, to je jednoduchá, zásadní věc. Každý je v danou chvíli řidičem, ale lidé mají přirozeně rádi ulice, kde nedominují auta. Na druhou stranu, dnes po celém světě bublá konflikt mezi zastánci alternativní dopravy po městě a „autíčkáři“, jestli to tak můžeme nazvat. Slovensko není výjimkou, a Praha už vůbec, stalo se z toho i téma politických kampaní. Přitom to konflikt vůbec být nemusí. Je normální chtít kvalitní městskou hromadnou dopravu, je normální chtít i jiné způsoby pohybu po městě. Úloha vedení je dbát, aby města fungovala i z hlediska automobilové dopravy. Ten konflikt je uměle vytvářený. V některých městech vytváří kvalitní veřejná doprava a cyklodoprava nižší poptávku po autech. Příkladem je Vídeň. Ovšem Vídeň se ve všech ukazatelích totálně vymyká evropskému průměru. Je to takový náš sen, ve Vídni každoročně klesá počet aut.

V pražské politice působí konflikt „auta versus alternativy“ jako skoro největší politické téma. Jak můžou různé způsoby dopravy fungovat vedle sebe?