Česko je dvacet let členským státem EU.

Česko je dvacet let členským státem EU. Zdroj: Reflex.cz

Anketa: Jaké je největší plus a největší minus našeho členství v Evropské unii?

Redakce Reflexu

Před dvaceti lety vstoupila Česká republika do Evropské Unie. Dvacet let už je čas, kdy je vhodné bilancovat. Zeptali jsme proto českých osobností, jaké jsou podle nich výhody a nevýhody našeho členství.

MIROSLAV SINGER

hlavní ekonom Generali Holding, bývalý guvernér ČNB

Plus: Přístup ke společnému trhu, kde platí pro všechny aspoň trochu podobná a podobně uplatňovaná pravidla.

Minus: Nárůst všemožné byrokratické zátěže a nákladového zatížení výroby. Dále postupná eroze stejného přístupu k uplatňování pravidel vůči jednotlivým zemím. Obzvláště Německo se posunulo bez opozice institucí EU ve tvůrce a nastolovače změn pravidel. V poslední době třeba v oblasti dotací cen energií.

JAN DOBROVSKÝ

podnikatel (společník firmy bpd partners), filantrop, někdejší disident

Plus: Ono členství samo. Vyjadřuje vše podstatné ve vztahu k naší polistopadové touze přihlásit se znovu k Západu a být jím bez pocitu méněcennosti z minulého, propagandou oslavovaného plebejství. Členství nám pomohlo s emancipací, rozvojem země a volným trhem. Pomohlo nám ekonomicky, politicky i kulturně ve smyslu kultivace nás samých i veřejného prostoru.

Minus: Stav Unie, ve kterém se ještě donedávna v očích veřejnosti zúžil její hlavní smysl jen v jakýsi spotřebitelský servis úředního dobra. Umíme se ale o sebe postarat sami a institucionální ochrana před námi samými je ponižující. Mechanismus regulací ve všech myslitelných sférách ekonomiky i politiky, který snad vznikl v dobrém úmyslu, tvoří nárokovou společnost, plnou překážek pro samostatně snaživou práci. A to je demotivující.

VÁCLAV MARHOUL

filmař

Plus: Přínosy zásadně převažují. Je jich docela dost, ale zmíním pro mě dva nejdůležitější. ­Prvním je schengenský prostor. To je fantastický a úspěšný projekt, který umožňuje více než 450 miliónům lidí volně cestovat mezi členskými státy bez hraničních kontrol a jenž je zároveň koncipován jako základ volného a jednotného trhu. A za druhé to ještě důležitější. Mír… Slovo, které si dnes do „huby“ bere každý možný populista. Evropský kontinent je se svou historií jeden z nejsložitějších a nejproblematičtějších. Zrodil se na něm nacismus, fašismus a komunismus, tedy ideologie, které způsobily smrt stovek miliónů lidí. Celá staletí Evropu devastovaly zničující války, které vznikly právě kvůli existenci do sebe uzavřených a ohraničených národních států, jež nebyly schopny překlenout vzájemnou, historicky danou nevraživost. Celá desetiletí žijeme v míru. Díky projektu s názvem Evropská unie.

Minus: Některá nařízení, která se míjejí s realitou a jsou v těch horších případech jen tzv. trendy a cool. Dále mi vadí obrovský byrokratický aparát, který po léta vzkvétal a dále jistě vzkvétat bude. Jsem si ale zároveň silně vědom toho, jak je těžké najít shodu mezi členskými zeměmi na řadě skutečných problémů. Co země, to názor, co vláda, to jiné priority. Každý z nás ví, jak těžké bývá domluvit se na něčem, byť jen s jediným člověkem. A tohle musí být někdy peklo. Ale víceméně to funguje.

VLADIMÍR BENEŠ

neurochirurg, přednosta Ústavu klinických neurooborů ÚVN

Plus: Volný pohyb osob a zboží, vyloučení evropských válek, naše definitivní ukotvení v euroatlantické civilizaci.

Minus: Po dlouhém pochodu levice institucemi v politice, médiích a akademické sféře míří Evropa ke změně společenského řádu, vše ve jménu záchrany planety. Ze zásluhové společnosti jsme se stali společností nárokovou. Vadí mi dotace, jakékoliv. Vždy vedou k nerovnosti. Trvalé vyzdvihování práv minorit. Politický nátlak stovek neziskových organizací. Zelená ekonomika závislá na Číně. Bezzubá imigrační politika. Vojenská impotence Evropy. Tisíce nařízení a regulací, omezování svobody informací. A bylo by toho mnohem víc. Máme vládu nevolených úředníků, kteří spolu s ohromným aparátem páchají dobro, přičemž ignorují historii, tradice, kulturu a tisícileté hodnoty. Ignorují i fyzikální zákony a tváří se, že budou poroučet větru a dešti. A nakonec ignorují i názory a touhy běžných občanů. Jde o to, zda je EU schopna se reformovat, nebo zda, jako každá říše, bude mít svůj začátek a konec.

 

HELENA TŘEŠTÍKOVÁ

dokumentaristka

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!