V době, kdy je Evropa konfrontována s agresívní válkou Ruska na Ukrajině, probíhá na domácím bojišti „válka“ mezi ministryní obrany Janou Černochovou a náčelníkem generálního štábu Armády České republiky Karlem Řehkou. Kdyby se nejednalo o vážnou věc ovlivňující naši bezpečnost, připomínalo by to americkou filmovou komedii Válka Roseových, ve které si rozvádějící se manželé porcují společný dům. Reflex zmapoval, co je příčinou tak napjatých vztahů.
Pátého září roku 2011 jsem se jako reportér Reflexu ocitl na základně českých vojáků ze 601. skupiny speciálních sil, která se nacházela na okraji afghánského města Džalálábád. Z ní naši bojovníci kontrolovali svěřenou oblast a vyráželi na akce proti ozbrojeným radikálním islamistům. Ten den základnu navštívila delegace vedená ministrem obrany Alexandrem Vondrou. V rámci návštěvy byla základna slavnostně pojmenována jako Camp Hombre, na počest generála Ondreje Páleníka, který velel v roce 2004 první bojové misi českých vojáků po druhé světové válce, a to právě v Afghánistánu. Na jedné fotografii z Džalálábádu sedí na kamenité půdě pod tabulí s nápisem Camp Hombre blonďatá poslankyně za ODS Jana Černochová, která se vždy o problematiku bezpečnosti a armády aktivně zajímala. Měla na sobě tmavě zelenou košili a o něco méně zelené kalhoty. Na nohou sandály. Jen několik desítek centimetrů od ní klečel na pravém koleně velitel jednotky, plukovník Karel Řehka. Dva naši protagonisté. Tehdy se zdálo, že jsou to spřízněné duše.
Zda to bylo jejich první setkání, na to si už ani jeden z nich dnes nedokáže přesně vzpomenout. V každém případě od té doby o sobě věděli, komunikovali spolu, potkávali se na různých akcích a vypadalo to, že to bude vztah, který bude prospěšný pro armádu, pro politiku a obecně i pro naši bezpečnost.
Jejich spolupráci ale v poslední době lemuje osobní válka.
Co se vlastně odehrálo od setkání v Afghánistánu? A proč se vzájemné vztahy Černochové a Řehky tak vyhrotily? Reflex o tom mluvil s několika lidmi z obou stran a analyzoval desítky veřejných i neveřejných informací. Je to příběh plný tvrzení proti tvrzení, nejrůznějších podložených i nepodložených informací, které někdy zavánějí konspiračními teoriemi.
CO TOMU PŘEDCHÁZELO
Jedním z hlavních motivů sporu je, že někteří politici, novináři, bezpečnostní odborníci i část veřejnosti si myslí, že Karel Řehka vystupuje v rámci své funkce moc „politicky“. Tvrdí, že se má věnovat čistě vojenským problémům, protože jsme v zemi, kde existuje normální civilní řízení armády. Řehky se takové výhrady dotýkají, protože je v uniformě od svých 14 let, kdy začal studovat Vojenské gymnázium v Opavě, a celý svůj život „slouží vlasti“. „Vždy jsem všechno dělal v zájmu České republiky, ale mám samozřejmě i své vlastní názory na řešení některých problémů,“ tvrdí generálporučík Řehka. Mnozí si ale myslí, že má, jak se lidově říká, jako voják „držet hubu a krok“.
Příznivci náčelníka generálního štábu naopak obvinují z nešťastné situace výbušnou ministryni Černochovou, která je podle nich jako vždy příliš aktivistická a velmi těžko se s ní spolupracuje.
Veřejnost i českou politickou scénu už v říjnu 2018 rozpohyboval spor, který vedl Řehka s některými levicovými politiky. Dvaadvacátého října toho roku byl na základně Šindánd v afghánské provincii Herát zákeřně zastřelen člověkem v afghánské uniformě český voják Tomáš Procházka. Na to reagoval tehdejší poslanec, někdejší ministr zahraničí a odborník ČSSD na zahraniční politiku Lubomír Zaorálek, který řekl. „V Afghánistánu jsme se ocitli v bažině a měli bychom hledat cestu ven. Chci vést debatu, zda ve světě, ve kterém přibývá různých bezpečnostních hrozeb, máme soustředit své síly na vyvážení západní demokracie do země, která o to nestojí a vnímá nás čím dál víc jako okupanty.“
Na Zaorálkův návrh na zrušení mise velmi ostře reagoval právě Řehka, který tehdy sloužil jako zástupce velitele Mnohonárodní divize severovýchod v polském Elblągu, která tam působila pod vlajkou NATO. „Mluvčí Tálibánu by to neřekl lépe než pan Zaorálek… Stydím se, stydím se, stydím se. Je mi smutno, chce se mi brečet, je mi zle, chce se mi zvracet a mám vztek. Taková nuznost, ubohost, nízkost… To se nedá rozdýchat. Uráží mě to jako vojáka a uráží mě to jako občana České republiky… Začít vykřikovat o stahování, chybách, okupaci a špatné strategii v době, kdy utržíme ztráty na bojišti, není jen plivnutí do tváře
vojáků, které jsme tam poslali. To je podkopávání naší obranyschopnosti a bezpečnosti. Tálibánu říkáme, že je třeba ještě chvíli vydržet a útočit dále a že Češi jsou to správné slabé místo,“ uvedl elitní voják na svém soukromém profilu na Facebooku.
A strhla se mela. Ve vojenské terminologii by se použilo slovo přestřelka. Je zajímavé, že už tehdy se ve sporu objevili lidé, které ještě v našem příběhu uvidíme.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
