Chronologie Green Dealu v datech, číslech a výrocích: Kteří politici s ním přišli a kdo ho může změnit?
Vláda odložila schválení tří strategických dokumentů vycházejících z cílů Zelené dohody pro Evropu (Green Dealu). Premiér Petr Fiala to odůvodnil záměrem vyjasnit si jejich dopady na domácnosti a firmy. Co tomu předcházelo, jak se klimatické plány schvalovaly a je možné ještě něco změnit?
Prolog
Dokud šlo o vzletné vize, jak se vypořádat s klimatickými změnami v horizontu desítek let a modernizovat ekonomiku, nevyvolávala Zelená dohoda silnější negativní odezvu veřejnosti. Kdo by nechtěl chránit životní prostředí pro budoucí generace, zvlášť když fosilní zdroje nejsou nevyčerpatelné?
Zelenou agendu však opanovali klimatičtí aktivisté personifikovaní kultem Grety Thunbergové. „Je načase transformovat despotický systém kapitalistického Západu,“ uvedla před dvěma lety. Je načase spíš zpozornět, o co jde těmto radikálům ve skutečnosti. Současné evropské plány jsou pro ně naopak málo ambiciózní, což může stupňovat jejich agresivitu.
Problémy nastávají tehdy, když jsou tyto záměry promítány do legislativy. Začínají se bouřit zájmové skupiny, na které změny citelně dopadají. Typickým příkladem je francouzské hnutí žlutých vest. Obrácená revolta dnes roste nejen v zemědělském sektoru a dá se očekávat, že v Evropě budou sílit tlaky na revizi některých plánů.
Green Deal je démonizovaný jako celek, přitom obsahuje řadu rozumných prvků ochrany životního prostředí. Patří sem rozvoj recyklační ekonomiky, eliminace odpadu, péče o lesy tak, aby pohlcovaly CO₂, zadržování vody v krajině, posílení podílu čistých obnovitelných zdrojů nebo třeba boj s mikroplasty.
Největší emoce vyvolává dekarbonizace jakožto hlavní nástroj v boji proti klimatickým změnám. Zatímco samotnou ideu téměř nikdo nerozporuje, horší je to s jízdním řádem a zvolenými metodami s přihlédnutím k rozdílným podmínkám v jednotlivých zemích.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
