Všichni říkali, že Rusové nebudou chtít jít na Ukrajine zabíjet a umírat. Chtěli
Tři roky jsou jako jeden den. Ne v tom smyslu, že by čas letěl rychle. Naopak, trvá to pekelně dlouho. Tři roky trvají jako jeden nekonečný odporný den. Zůstávají jen vzpomínky na to, co bylo předtím, a žádný náznak pochopení toho, co přijde potom. Jako by se čas zastavil a my všichni čekáme, až se zase pohne dopředu. Jak hloupé, drobné a bezvýznamné se teď zdají starosti a problémy, které jsme měli před 24. únorem 2022. Přemýšlím o tom a je mi z toho do smíchu i stydno. Jak jsme byli všichni naivní.
Nejprve jsme si mysleli, že Putin blufuje a válku nezačne. „Pro Rusko by to byla sebevražda,“ volali experti, obyčejní lidé, a dokonce i politici na ruské i ukrajinské straně. Málokdo věřil, že by Putin do této sebevraždy šel. Včetně mě. Nebo jsme spíše jen nechtěli vidět to, co bylo očividné, všechno k tomu směřovalo, ale do poslední chvíle jsme si mysleli, že si to Putin rozmyslí. Vzpomínám si, jak jsem si doslova týden před válkou každý den říkala: „Zítra je válka.“ Ne proto, že bych si něco uvědomila nebo viděla, bylo to, jako by se lidé záměrně připravovali na nejhorší možný scénář a doufali, že se nikdy nesplní. Splnil se.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
