Už jsou tady zas? Krajní pravice se rebrandovala, ale pořád hajluje
Na Západě se už zase hajluje, prezident USA mluví o zabírání cizích území a v Německu sílí krajní pravice. Znamená to, že znovu nastupuje neonacismus či fašismus? Reflexu odpovídá politolog Jan Charvát, který se celou kariéru zabývá extremismem. „Vidíme rebranding krajní pravice ruku v ruce s vyčerpáním liberální demokracie,“ říká Charvát. A vysvětluje také, co je vlastně antisemitismus, co za gesto dělal Elon Musk i jestli byl Hitler levičák.
Otázka tohoto Reflexu zní, jestli už jsou tady zas. Myšleno neonacisté. Chcete-li, krajní pravice. Jsou?
Neonacisté úplně ne, ale krajní pravice ano. Vzestup tu určitě je, zároveň ale rebranding. Od druhé světové války se krajní pravice v každé dekádě proměnila, přijala nový styl či platformy při zachování jádra věci. Ideologie krajní pravice stojí na třech pilířích: nativismus, tedy kombinace nacionalismu a xenofobie, představa, že národ je definován biologicky. Za druhé autoritářství, tedy odmítání rovnosti. A ta třetí složka se mění. Když dosadíte rasu, je to neonacismus, když extrémně silný stát, fašismus. Teď tam krajní pravice dosadila populismus – odpor proti elitám.
Kdy k téhle poslední proměně došlo?
Začala už po roce 2000. Obrovský impuls pro krajní pravici bylo 11. září. Od té doby se vzdala antisemitismu a verbálně se distancuje od rasismu výměnou za antiislamismus.
Co to znamená?
Když jdete do hospody a někomu u stolu řeknete, že za všechno můžou židi, asi vás vyhodí. Ale když řeknete, že největší problém Evropy je islám, nejspíš uslyšíte: „Přesně tak.“ Byť jde o skoro stejné výroky. Nově se objevují i přístupy jako přímá demokracie, které mají naznačit, že oni nemají nic společného s fašismem nebo nacismem, naopak chtějí demokracii, lepší než tu liberální.
Lepší demokracií se ohání i Elon Musk…
Ano, to přesně slyšíme od Elona Muska. Prohlásil, že prezident má legitimitu z lidového hlasování, a pokud mu jakýkoli soudce brání v jeho politice, nemáme demokracii, ale byrokraturu. To je nepochopení funkce demokratického systému, tedy že instituce se vzájemně kontrolují a že nikdo nemůže porušovat ústavu. Je to ale způsob, jak krajní pravice přímou demokracii používá – důraz na vůli lidu ve smyslu „pokud je vůle lidu jiná než parlamentu nebo justice, tak vůle lidu je důležitější“.
To všechno jsou momenty, které krajní pravici umožnily obrovský rebranding ze skupin, které byly více či méně právem nazývané jako pohrobci nacismu, k něčemu, co vlastně vypadá, že je zcela normální. Nejsme žádní rasisti, ale bráníme evropskou kulturu. Proto je teď krajní pravice mnohem přitažlivější, už to nejsou lidé s hákovými kříži.
Zůstaňme u Trumpa. Co se to teď v Americe děje?
Z politologického pohledu je to útok na podstatu demokracie. Jeho přístup reálně destruuje brzdy a protiváhy, což nemůže dopadnout dobře. Vychází to ze substrátu, který kombinuje nacionalismus, protekcionismus, populismus. Ruku v ruce s tím jde určitá vyčerpanost liberální demokracie.
V čem přesně je vyčerpaná? Lidi už nemají pocit, že je pro ně výhodná?
Svým způsobem vyvrcholila v roce 1989 pádem komunismu, pak se dalších 20 let zdálo, že je vše v pořádku. Jenže v roce 2008 přišla finanční krize, pak válka na Ukrajině, řecká krize, migrační krize, covid, brexit, nástup Trumpa. Přišlo několik krizí, které otřásly důvěrou lidí k systému. Obrovským nárazem byl pak covid. Mnoho lidí se dostalo do problémů, měli katastrofální zkušenosti. Vyvolalo to ve světě vlnu, která třeba Roberta Kennedyho vynesla až do americké vlády.
V Americe i Evropě asi nejvíc krajní pravici pohání migrace.
Ano, tam jde o to, že migrace samozřejmě je reálný problém, vždycky byla. Společnost nějaké množství lidí s odlišným názorem na základní věci absorbuje, ale omezeně. Když vstoupíte v Paříži do metra a jste tam jediný běloch, může to na vás působit zvláštně, i když se pravděpodobně nic nestane, a dokonce si toho ani nikdo nevšimne. Ale pokud jste rodilý Pařížan, řeknete si, že takhle Paříž nevypadala. A to je hrozně jednoduché politicky využít. Green Deal je z tohohle pohledu vlastně neviditelný, to není tak, že by po ulici chodili nějací zelení lidé nebo jezdila auta chrlící zelenou mlhu.
Migrace je fenomén posledních dekád. Na čem extremismus vyrůstal dříve?
Tak migrace je ve skutečnosti podstatně starší fenomén, ale v posledních dekádách ji krajní pravice dokáže výtečně tematizovat ve svůj prospěch. Nicméně už zhruba 150 let existuje část společnosti, která je naštvaná a nedůvěřuje systému. Dříve ji mnohem lépe oslovovala levice. Ta se ale dostala k moci, deradikalizovala se a přinesla řadu programů, které společnost skutečně změnily, jako je třeba
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
