Nekonečný případ Masaryk: Záhadná smrt ministra zahraničí stále vzbuzuje otázky. Podaří se ji konečně vyřešit?

Jan Masaryk se narodil 14. září 1886 v Praze-Vinohradech do rodiny akademika a budoucího první­ho prezidenta Československé republiky Tomáše Garrigua Masaryka. V obecné škole měl dobrý prospěch, ale na střední už se mu tolik nedařilo, a v roce 1906 dokonce nepřišel k maturitě. Nakonec se v roce 1919 po službě v armádě uchytil v diplomatických službách ministerstva zahraničí, působil ve Washingtonu či v Londýně. Političtí představitelé cizích zemí na něj vzpomínali jako na vtipného a charismatického společníka a špičkového diplomata, který prosazoval těsnou spolupráci se západo­evropskými demokraciemi.

Po mnichovské dohodě Masaryk na funkci vyslance v Londýně rezignoval a odplul do USA. Po okupaci ČSR 15. března 1939 se vrací do Londýna, aby se roku 1940 stal ministrem zahraničí exilové vlády. Po válce se vrátil zpět do Československa a nadále zastával funkci ve třech poválečných vládách Národní fronty. Nikdy se ale plně neztotožnil s orientací na Východ, i když se v únoru 1948 nepřipojil k demisi 14 demokratických ministrů, což významně přispělo k legi­timizaci Gottwaldovy vlády.

Jen o pár dnů později byl Masaryk nalezen mrtev. „Na dlouhém vládním stole před jedním křeslem leží červeno-bílá kytice květů. Tam dnes nezasedne Jan Masaryk. Ministr zahraničních věcí, doktor Jan Masaryk, není již mezi námi živými,“ oznámil Masarykovo úmrtí na schůzi ústavodárného Národního shromáždění komunistický ministr vnitra Václav Nosek. Ten rovněž oznámil, že příčinou byla sebevražda.

Ale bylo to tak? Od samého začátku byly pochybnosti o okolnostech Masarykovy smrti. Především bylo zvláštní, že vyšetřování převzala Státní bezpečnost a ta velmi rychle případ uzavřela se závěrem, který avizoval Nosek. „Případ je složitý hlavně proto, že nelze sestavit časovou osu. Zatímco Nosek oznámil ve dvě odpoledne, že Masaryk vyskočil z okna před půl sedmou, na místě podle různých svědectví vyšetřovatelé byli už kolem páté hodiny ranní,“ řekla nám badatelka Václava Jandečková ze Společnosti pro výzkum zločinů komunismu, jež se smrtí Jana Masaryka dlouhodobě zabývá. A dále poznamenala, že v době Noskova oznámení ještě nebyla provedena pitva, přesto se celý svět dozvěděl, že to byla sebevražda v pominutí smyslů.

Výpověď kriminalisty

Doktor Josef Teplý, který první ohledal Masaryka kolem páté ráno, uvedl, že smrt nastala čtyři až šest hodin předtím. Jandečková první objevila nahrávku svědectví z roku 1968 kriminalisty Vilibalda Hofmanna, jenž byl jedním z prvních na místě už v 5.25 ráno. Na pásce se manželovi své sestřenice Jindřichu Grulichovi svěřil, že s Masarykovým tělem bylo manipulováno stejně jako s fotografiemi i písemnými záznamy z místa činu. Kriminalista v roce 1968 na Generální prokuratuře uvedl, že jeho vlastní protokol mu ze stroje vyhodil rusky mluvící muž. Hofmann nevěřil, že Masaryk spáchal sebevraždu. Grulich pak nahrávku skrýval před komunisty desítky let.

„To není původní snímek, to už je nebožtík upraven k fotografování. Ve vzdálenosti asi 15 cm od dopadu jeho nohou jsem našel čtyři kůstky, vyhřezlé kůstky palců, tedy články nártu. Požádal jsem jednoho z kolegů o čistý kapesník, svázal jsem to do uzlíčku a položil na zem vedle na pokyn policejního lékaře,“ uvedl Hofmann na nahrávce, kterou má Reflex k dispozici. Na fotografiích kapesník chybí. Snímky pak rozporoval i vrátný Černínského paláce Václav Liman, jenž stejně jako Hofmann uvedl, že ministr ležel na boku s obličejem k zemi. „Prohlašuji, že nejde o původní mrtvolu Jana Masaryka, jak jsme ji nalezli dne 10. března 1948,“ uvedl v roce 1968 na Generální prokuratuře Liman, na což upozorňuje Jandečková.