Karel Steigerwald: Sto let ruských agresí, sto let kruté ubohosti

Přepadení málo lidnaté země, finská válka. Třicátého listopadu 1939 bombardovali Rusové bez výstrahy Helsinky. Prvního prosince založili finskou vládu v Teriokách. Sehnali do ní jen šest finských komunistů. Třetího prosince žádala finská vláda o pomoc Společnost národů v Ženevě. Krom slov nedostala nic. Nepatrné Finsko přesto uštědřilo největšímu státu světa řadu drtivých porážek. Rudá armáda měla obrovské ztráty a ukázala se jako neschopný moloch. Ve Finsku našli Rusové tak malou pátou kolonu, že si netroufli kolaborantskou vládu využít. Válku s Finskem zastavila kompromisní dohoda. Podpory demokratických zemí ani tehdejší Společnosti národů se Finsko nedočkalo. Ale ­tvrdý odpor se mu vyplatil. Bezmoc Společnosti národů byla svého druhu provazem, o kterém snil Lenin.

Drtit, drtit, drtit

Po druhé světové válce se Stalin zmocnil malých států v okolí a spustil železnou oponu. Do zajetí tak padly nejen státy, které stály na straně Hitlera, ale i spojenecké Polsko a Československo. U Finů se spokojil s neutralitou, pamětliv pro něj neblahé finské války. Okupaci střední a východní Evropy demokratické mocnosti verbálně odsuzovaly. Přihlížely. Rusy odsuzovaly. Nic jim nehrozilo, měly atomový deštník. Státům v zajetí Rusů hrozilo všechno. Komunistická krutovláda. Jednotlivé země se bouřily, dělníci v sovětském sektoru Berlína jako první. Sovětské tanky rozdrtily berlínskou vzpouru roku 1953 pár metrů před hlavněmi amerických tanků, které za čárou přihlížely.