Jefim Fištejn: Propaganda ukazuje Putina jako génia, ve skutečnosti je jen zločinec v pozlaceném hávu
V ruštině existuje rčení, které by se dalo do češtiny převést zhruba takto: Bůh značkuje škodnou. Znamená to, že lidská bestie má od přírody neklamné známky své škůdcovské podstaty. Je známo, že zloduchové si svou neurvalostí, nenávistnou letorou a hulvátstvím kompenzují silné komplexy méněcennosti.
Diktátoři jako Hitler, Putinem vzývaný Stalin nebo jeho vlastní maličkost tak vyvažují mnohočetné mindráky – z podměrečnosti, podprůměrnosti nebo neschopnosti udělat dojem na opačné pohlaví. Právě takový je Vladimir Vladimirovič Putin. Zamindrákovaný človíček, padouch se zločineckými spády.
Génius odjakživa
Hagiografické životopisy současného ruského vůdce jsou snůškou objednaných mýtů. Mají proto drobné polidšťující rysy. Jako třeba nedostatečná ze všech důležitých středoškolských předmětů – z matematiky, fyziky, chemie či ekonomiky. Další „milá“ drobnost: byl to záškolák. Sám se chlubí, že se často porval s jinými uličníky ze dvora. I přes neduživou postavu vždycky vítězil, protože vyznával axiom „Když je bitka nevyhnutelná, udeř první“. Jinak vykazoval ve všem známky rané geniality.
Již jako batole miloval dobrodružné čtení o loupežnících a pirátech, a než odrostl chlapeckým střevícům, věděl, že bude slavným rozvědčíkem. Ti ze starších ročníků si pamatují, že největším přítelem pionýrů, námořníků, geologů a jiných kategorií všech pracujících byl Josif Vissarionovič Stalin. Putin svého gurua v tomhle předčil a je oficiózním tiskem oslavován také jako největší přítel psů, potulných koček a zakrnělých koníků. Ostatně je nejlepším v čemkoli, na co sáhne. V tomto směru se naprosto vyrovnává „magickým“ severokorejským vůdcům jedné dynastie – Kim Ir-senovi, Kim Čong-ilovi a Kim Čong-unovi.
Už jako dítě byl Putin mistrem bojových sportů, ať to bylo judo, nebo ruské sambo (sebeobrana beze zbraně; pozn. red.). Do půl těla nahý krotí divoké koně a jezdí na medvědím hřbetu. Když se náhodou ponoří do teplých krymských vod, zaručeně vytáhne z mělčiny starořeckou amforu. Pokud hejno jeřábů ztratí směr obvyklého tahu, Putin na rogalu navede hloupé ptáky na správnou cestu, kudy ven z Ruska. V jeho životopise najdeme mnoho známek vpravdě zázračných zásahů vyšší moci – když jeho rodině shořela letní chata, v hromádce popela našel Voloďa ohněm netknutý křížek, který mu babička věnovala ke křtu.
Terč posměchu
Zázračné dítě Putin má ale mezi Rusy na devět tisíc posměšných přezdívek, z nichž je jen málo slušných, zbytek je nepublikovatelný. Nejběžnější je Krab, vyslovovaný někdy na německý způsob „krabbe“, v narážce na Putinovo někdejší drážďanské špiónské působení. Přezdívka vznikla coby ozvěna jeho konstatování, že „maká jak rab (otrok) na galejích“.
Spousta apokryfů nám ovšem prozrazuje méně bukolický obrázek Putinova života. Byl to chlapec neduživý, ale záludný, který na spolužáky systematicky donášel, a proto dostal od školy doporučení do KGB. Mezi agenty byl ovšem pokládán za spolupracovníka sice snaživého, leč mimořádně tupého. Právě proto údajně nedostal po ukončení Institutu vnější rozvědky umístěnku do rozvědky, což vystudoval, nýbrž do leningradské Správy KGB, pokládané za místo pro kancelářské krysy. Putinův spolužák a pozdější přeběhlík Jurij Švec tvrdí, že po tomto Andropovově ústavu byli do ciziny jako rozvědčíci posíláni všichni, kdo na to měli. Putina ale neposlali. Mimochodem Krysa je další Putinova populární přezdívka.
Navzdory oficiálnímu tvrzení Putin nikdy nebyl ani rezident. KGB zásadně neměl rezidentskou síť v zemích socialistického tábora. A už vůbec ne ve spřátelené Německé demokratické republice, jejíž Stasi měla pověst neobyčejně účinného špionážního hnízda. Činnost Putina v Drážďanech se dá spíše přirovnat k činnosti listonoše, který zprostředkovával výstupy německé Stasi do moskevské centrály KGB.
Jak to všechno bylo?
Také rodinný příběh ruského prezidenta je od začátku do konce vymyšlený. Stylizuje se do role syna rudoarmějského vojáka a vnuka Leninova kuchaře. Vypadá docela trapně, když v průvodu Nesmrtelného pluku hrdě drží podobiznu svého otce mezi portréty padlých kamarádů, ačkoli sám se údajně narodil v roce 1952. Někteří pochybovači dokonce tvrdí, že jeho otec byl spolu s ostatními vlasovci zajat Rudou armádou a nebyl popraven jen proto, že své válečné druhy udal rozvědné službě NKVD. Ostatně Putinův oficiální otec i matka zemřeli na konci 90. let, těsně před tím, než se stal prezidentem Ruské federace.
Tak jako u otce všech národů, Stalina, existoval oficiální mýtus o jeho rodině a dětství, i Putinův původ je pořád zahalen rouškou tajemnosti. Polská spisovatelka Krystyna Kurczab-Redlichová ve své knize Vova. Voloďa, Vladimir. Tajemství Putinova Ruska tvrdí, že pán Kremlu není tím, za koho se vydává. Putina údajně úřední rodiče adoptovali až jako dvouletého – jinými slovy je o dva roky starší, než má uvedeno v rodném listě. Badatelka uvádí zarážející podrobnosti: budoucí génius se ve skutečnosti narodil v gruzínské vesnici Metechi, kde dodnes žije jeho biologická matka jménem Věra Nikolajevna. Polka ji navštívila a ve své knize přináší i její fotografie. „Kdyby se skutečně narodil v Leningradě, byly by se v archívech dochovaly dokumenty malého Vovky, jenže tam nejsou. K mání jsou jen padělky v Kremlu.“ Podle vyprávění sousedů otčím svého pastorka údajně nemilosrdně mlátil, čímž jeho mindráky jen prohloubil.
Vpřed, vždy vpřed
Zločinecká kariéra budoucího prezidenta začala v 90. letech, kdy někdejší operativec nastoupil na petrohradský magistrát coby odborník v oblasti ekonomiky (ze které ve škole propadl). Později městská duma zřídila zvláštní Výbor pro vyšetřování zločinného jednání některých členů vedení. Výbor vedla poslankyně Marina Saljeová, která popisuje skutkovou podstatu činu: „Zjistila jsem, že město vypsalo kvóty na prodej dřeva, kovů a jiných surovin k barterové výměně za potraviny. Zboží bylo řádně dodáno na Západ, jenže potraviny – kde nic, tu nic. Tehdejší situaci jinak než hladomor nelze nazvat. Stařenky prodávaly poslední teplé ponožky. Zjistilo se, že smlouvy byly uzavřeny s neznámými firmami zapsanými na bílé koně. Licence na barterovou výměnu podepsal tehdejší ředitel Výboru pro zahraniční hospodářské styky Vladimir Putin. Žádné dodávky potravin se ale nikdy nekonaly. Město, kde kvůli nedostatku potravin byly zavedeny potravinové lístky, slibované maso, drůbež, brambory nikdy nespatřilo. Fiktivním kupcům bylo vylifrováno vzácné zboží za sumu přes 100 miliónů dolarů. V té době se jednalo o astronomické peníze.“
Zpráva dumského výboru pod vedením Mariny Saljeové byla proto předána orgánům činným v trestním řízení. Starosta Petrohradu, tehdy známý Anatolij Sobčak, který se vydával za demokrata, dostal doporučení dumy okamžitě propustit předsedu Výboru pro zahraniční styky Putina. Místo toho ho povýšil do funkce svého zástupce a spolu s Borisem Berezovským ho doporučil prezidentu Borisi Jelcinovi coby možného nástupce. Sobčak další volby starosty prohrál. Leč pozdě bycha honiti. Putin už byl usazen v nejbližším Jelcinově okolí.
V kroužku svých opěvovatelů je ruský prezident pokládán také za geniálního stratéga. Neuvěřitelná tragédie ukrajinského národa, kterou tento zloduch v minulých týdnech rozpoutal, je pořád v běhu. Teprve její vyústění ukáže, zda se jedná o geniálního stratéga, nebo o hrobaře ruského státu.
Velký speciál věnovaný válce na Ukrajině si přečtěte v novém Reflexu >>>
