Válka na Ukrajině změní Evropu. Green deal se odsouvá, vrací se selský rozum
Po pádu newyorských dvojčat se říkalo, že svět už nebude jako dřív. Dnes se podle mě začne říkat, že po útoku na Ukrajinu svět už nebude jako dřív. Mnohé neochvějné pilíře západní společnosti totiž padly. Žili jsme si tak dobře, že jsme řešili věci, které už řešit nebudeme nebo ve výrazně nižší míře.
Příkladem může být třetí pohlaví. Až do nedávna to bylo téma. V některých zemích dokonce už řešili třetí pohlaví i v cestovních pasech. Nyní jsou tyto věci podružné. Všichni vědí, že ukrajinští muži odcházejí bojovat a ukrajinské ženy s dětmi jdou přes hranice. Třetí pohlaví si může vybrat, kam půjde. Svou kolonku v pase mít ale nebude.
To, co progresivisté léta budovali, se ruským překročením hranic zbortilo. Léta představovaný koncept jedné Evropy, kde prim nehrají jednotlivé národy, ale celek, je najednou nahrazen bojem za národ, za vlast, za udržení hranic. Tedy termíny, které by progresivisté dříve nejraději vymazali ze slovníku. Snad všichni nehledě na konzervativní či progresivistické vidění světa dnes Ukrajince v jejich boji podporují. Další integrace Evropy tím nejspíš přibrzdí. Podle mě byla příliš zbrklá.
Válka na Ukrajině změnila Německo, a tím změnila i celou Evropu. Německo se dlouho bránilo tlaku, aby se postavilo Rusku. Brzdilo všechny sankce. Nechtělo Ukrajině dodávat zbraně, ale pak přišel zlom. Dnes už Německo pochopilo, že Nord Stream 2 je mrtvý a že bez odpojení od SWIFTU sankce Rusko jen polechtají a že bez zbraní se válka nevede.
Myslím, že změnou projde i německý postoj k zelené politice. Ten ohromný tlak, který léta vytvářelo na Evropu, skončí. Byl založen na předpokladu levného plynu, který nahradí uhlí a jádro. Plyn však už nebude levný a hlavně ho nebude dost. Nord Stream 2 bude Evropě chybět.
Evropa bude muset změnit svůj energetický mix a hlavně svůj energetický výhled. Je možné, že Green deal úplně nekončí, ale jistě se posouvá. A to je důležité pro ekonomiku. Není problém samotný Green deal, ale ta rychlost, kterou měl projít. Myšlenka, že za 13 let už nebudeme smět prodávat auta se spalovacími motory, je děsivá. Nikoli kvůli těm motorům, ale tomu času. Elektrická auta jsou už dnes fajn, ale ta nabíjecí infrastruktura chybí. Posun konce spalovacích motorů o deset let ekonomice pomůže se s technologickou změnou vyrovnat.
Začíná se mluvit o rychlém rozšíření EU o Ukrajinu. To by byla velká změna evropské politiky. Byl by tu najednou velký národ, který by potřeboval velkou ekonomickou pomoc. Že tu bude potřeba něco jako Marshallův plán, je bez diskuse. Ti, kteří byli zvyklí od EU brát, by najednou museli dávat. Změnou může projít i bezpečnostní ukotvení Evropy. Dosud neutrální země jako Švýcarsko, Finsko a Švédsko změnily své postoje a už tak úplně neutrální nejsou.
I mezinárodní bezpečnostní architektura volá po změně, když se ukazuje, že je Rusko schopno zablokovat Radu bezpečnosti OSN. Ukazuje se, že svět potřebuje jinou OSN než dnes. OSN je relikt druhé světové války a v dnešní podobě je zbytečná.
Evropa se mezitím stává politicky homogennější. Rozpory ustaly. I diskuse na sociálních sítích už nejsou tak ostré. Všichni chápou Rusko jako říši zla. Najednou má většina lidí jednoho nepřítele. Společnost se sjednotila. V tom všem zlém nacházím tedy alespoň něco dobrého.
Něco dobrého lze vidět i ve vyšší inflaci. Zatímco před útokem na Ukrajinu se mnoho centrálních bankéřů domnívalo, že období vysoké inflace bude krátké a brzo odezní, po útoku je všem jasné, že kvůli dražším energiím bude období vyšší inflace delší. Už dnes je přitom inflace v eurozóně rekordní. Evropská centrální banka ale doposud nestačila zvednout své úrokové sazby ani jednou. Vyšší evropská inflace tak reálně ukousne kus jihoevropského dluhu, se kterým si léta nikdo neví rady.
