Peklo jménem Mariupol. Rusové páchají na Ukrajině zvěrstva, která sami znají. Kdy zasáhneme?
Každý den prohlubuje Vladimir Putin na Ukrajině propast svého barbarství. Poslední kapkou bylo vybombardování dětské nemocnice a porodnice v Mariupolu. Historie si jej navždy bude pamatovat jako malého zapšklého diktátora, který bez hnutí brvy (což způsobily četné botoxové injekce v jeho obličeji) nařizoval vraždění žen a dětí. Primitiva, který lhal tváří v tvář očividným důkazům. Sraba, který zpoza třicetimetrového stolu posílal „denacifikovat“ zemi prezidenta, jehož předci umírali v koncentračních táborech (a gulazích). Ubožáka, který k sobě odmítal kohokoli pustit.
Nejen válkou na Ukrajině si Vladimir Putin nad sebou zpečetil ortel. Je stejný jako Hitler, Stalin, Pol Pot nebo Husajn. Válečný zločinec, který momentálně páchá genocidu na ukrajinských civilistech tak, jako ji v minulosti páchal na Čečencích či Syřanech. Díky moderním technologiím vidíme, že slova o chirurgicky přesných vojenských operacích i o nepřátelském používání civilistů jako živých štítů jsou troufalé lži. Tupá ruská vojenská mašina střílí na všechno a všechny. Na školy, obytné domy, nemocnice, hotely. Vraždí civilisty, ženy, matky, děti, novináře, mezinárodní pozorovatele i lékaře a zdravotníky. Botoxovému lemplovi z Kremlu je už všechno jedno. Jeho pozemní armáda je celému světu k smíchu, jediné, co mu funguje, jsou rakety, a tak jimi nešetří.
Nezapomeňme nikdy 9. březen 2022. Byl to den, kdy Rusové hodili tunovou bombu na dětskou nemocnici s porodnicí v Mariupolu. Městu, které nyní zažívá středověk. Putinova vojska město neprodyšně uzavřela. Neteče voda, dochází jídlo, nefunguje elektřina, nehřeje topení. „Humanitární" koridor Putinovi hrdlořezové buď podminují, nebo ostřelují, takže se reálně ven z města nikdo dostat nemůže. A každý večer na hlavy civilistů sypou další a další bomby i rakety. Před válkou tu žilo půl milionu lidí, teď jich tam Rusové drží tři sta tisíc. Kdo chce ujet autem, je to pro něj téměř jistá smrt.
Tři tisíce podvyživených dětí
V Mariupolu se momentálně lidé hřejí u malých ohníčků, které rozdělávají ze svého nábytku. Pijí rozpuštěný sníh. Své mrtvé pohřbívají do hromadných hrobů, je jich už přes tisíc a na kopání individuálních jam není palivo do strojů ani energie. Další tisíce mrtvých jsou pod troskami zdemolovaných civilních budov. Nikdo je neodklízí, protože poplach tu zní skoro neustále. Malá dívka tu po několika dnech zemřela na dehydrataci – její matka zemřela při bombardování a děvčátko zůstalo samo uvězněno v bytě. Podle starosty města Sergeje Orlova je více než tři tisíce mariupolských dětí podvyživených a chybí jim léky.
Těžko se to chápe. Ty záběry i fotografie jsou natolik otřesné, že ve vás vyvolávají vztek, nenávist i smutek ve stejné míře. A nepochopitelné to je i z pohledu toho, že Rusové už podobnou zkušenost mají. Přesně takhle se totiž choval Adolf Hitler k městu Leningrad. V roce 1941 jej nacisté oblehli a vydrželi tu až do roku 1944. Letectvo tu provádělo kobercové bombardování, ostřelování dělostřelectvem bylo na denním pořádku. Humanitární pomoc se cíleně sabotovala, nefungovalo topení, došlo jídlo a voda. Jen hladem tu zemřel milion lidí. Více se o této barbarské operaci dočtete zde.
Člověk, který by o Leningradu a jeho blokádě věděl vše, je přitom sám Vladimir Putin. On se totiž v tomhle městě narodil. Jen to bylo bohužel až v roce 1952, kdyby to bylo dříve, možná by si tyhle odporné praktiky vůči Mariupolu ušetřil. Ale i tak toho ví dozajista víc než dost. Jeho otec byl při obraně města těžce raněn. Jeho matka přežila blokádu a podvýživu jen zázrakem. Jeho starší bratr Viktor takové štěstí neměl. Stejně jako jeho babička a strýcové – nacisté je zastřelili.
Kde leží nepřekročitelná linie?
Od západních politiků jsem zaslechl názor, že by se měla vymezit jasná červená linie, za kterou když Putin vkročí, mělo by NATO vůči Rusku nějak vojensky zasáhnout. To se mi zdá jako rozumné. Jenže kde tu linii nakreslit? Původně se spekulovalo o tom, že by měla ležet na hranicích tzv. Doněské a Luhanské republiky. Tomu se ale Putin vysmál už 24. února, kdy vyrazil na celou Ukrajinu. Pak se tvrdilo, že by to bylo bombardování civilního obyvatelstva. To porušil už 25. února v Kyjevě, Charkově, Mariupolu a dalších městech. Bezprecedentní byl i útok na Záporožskou jadernou elektrárnu. To si doslova nikdo jiný v dějinách nedovolil. Nyní cíleně vraždí těhotné ženy, nemocné a malé děti. To také není vhodné místo pro umístění červené čáry?
Půjde-li to takhle dál a budeme jako Západ tomuto diktátorovi ustupovat, nabízí se otázka, co už pro nás bude moc. Budou nám vadit koncentrační tábory? Veřejné popravy civilistů na náměstích? Ruské plynové komory? Zatímco tohle všechno Putin provede, my se dál budeme hádat o to, kdo na Ukrajinu poletí v těch darovaných stíhačkách, a na Facebooku řešit, zda je pro ukrajinské uprchlíky darovaných 5 tisíc korun a roční tramvajenka už moc. Pokud nám ruský bombový útok na dětskou nemocnici a porodnici v Mariupolu nepřijde jako poslední kapka, pak bych měl pro západní politiky jeden tip. Udělejte si opravdu hodně popcornu. Bude se vám hodit, až budete sledovat malý atomový hřib nad Kyjevem. Putin se totiž neštítí ničeho a ukazuje to už od roku 1999, kdy nechal vyhodit obytné domy v Rusku do povětří jen proto, aby se stal prezidentem.
