Věřit lháři Lavrovovi aneb Kreml hraje vabank, o žádnou dohodu nestojí
Rusko vytváří zdání, že chce s Ukrajinou jednat, ale jde mu jen o její kapitulaci. Putin necouvl ani o milimetr. Svůj tragický válečný omyl stupňuje agresivitou a lživou propagandou, v níž vedle něj vyniká ministr zahraničí Sergej Lavrov.
Politický matador Lavrov, jenž je v ministerské funkci od roku 2004, se významně podílí na tom, aby se jeho země izolovala od demokratického světa a propadla do civilizačního suterénu. Putinův režim zmutoval do podoby gangsterské hordy, jejímž vládcům nelze věřit ani pozdrav.
Věřil jsem Lavrovovi
Věřit Lavrovovi je dnes podobný eufemismus, jako věřit vykladačům víry, že je země placatá. O tom se v minulosti přesvědčil prezident Miloš Zeman po anexi Krymu. „Zatím nebylo prokázáno, že na Ukrajině je ruská invazní armáda a já beru vážně prohlášení ministra zahraničí Lavrova, že tam žádní ruští vojáci nejsou,“ řekl v září 2014.
Z omylu ho nakonec vyvedl samotný Putin, který přiznal, že na Krym poslal armádu „pod záminkou ochrany vojenských objektů“. To Zemanovi nebránilo naslouchat zájmům Moskvy až do letošního 24. února, kdy zaútočila na Ukrajinu
Míra fabulací, dezinformací a lží, jimiž se Kreml snaží ovlivňovat veřejné mínění, daleko přesahuje běžné normy. Čím méně se mu daří na válečném poli za cenu větších ztrát, tím urputněji stupňuje svoji virtuální propagandu.
Kultura demokracie
Lavrov sehrává v dezinformační válce klíčovou roli. Do poslední chvíle vylučoval, že se chystá vojenská invaze na Ukrajinu. Z eskalování konfliktu naopak vinil západní země. „Zapomněli na kulturu diplomacie, zvyšují vojensko-politický tlak na Rusko,“ prohlásil v lednu.
Osobitou arogancí mu zdatně sekunduje jeho mluvčí Marija Zacharovová. Zesměšňovala varování západních zpravodajských služeb, že se chystá vojenský vpád na území svrchované země, u jejíchž hranic se soustředily početné ruské jednotky.
„Prosba k prostředkům masové dezinformace USA a Británie, k Bloombergu, The New York Times, The Sun a dalším – oznamte nám harmonogram našich invazí na příští rok. Ráda bych si naplánovala dovolenou,“ vzkázala osm dní před výstřelem prvních raket.
Putin zapomněl na „kulturu diplomacie“ a rozpoutal největší evropský konflikt od druhé světové války. Jeho odůvodnění, že se Rusko „speciální vojenskou operací“ brání před napadením „nacistickou“ Ukrajinou, je absurdní báchorkou pro domácí publikum.
Změna scénáře
Invazní scénáře se ovšem značně vzdálily původním představám. Ukrajinci se zatvrdili a brání svoji zemi. Podceňovaný Zelenskyj neuprchl a projevuje mimořádnou osobní integritu. Připravené oslavné pajány o návratu Ukrajiny do sovětské sféry a plány rychlé instalace loutkové vlády skončily ve stoupě.
Týden po zahájení útoku projevila ruská diplomacie ochotu jednat o příměří. „Nabízíme dohodu. Nevylučuji, že někdo chtěl, aby Rusko zabředlo do Západem uměle vytvořeného konfliktu na Ukrajině,“ komentoval iniciativu Lavrov, což vyvolalo záblesk naděje, zda ruská strana necouvá.
Byla to jen kachna, ostatně viník „uměle vyvolaného konfliktu“ sedí v Kremlu. Pro Putina je jedinou přijatelnou „dohodou“ kapitulace Ukrajiny a její podřízení zájmům Moskvy.
To se nezměnilo ani poté, kdy do jednání na nejvyšší úrovni v Turecku vstoupil Lavrov se svým ukrajinským protějškem Dmytrem Kulebou. Jediným výsledkem byla tiráda nehorázností ruského ministra zahraničí, nenasvědčující snaze se dohodnout.
Nezaútočili jsme
„Nemáme v plánu útočit na jiné země. Na Ukrajinu jsme nezaútočili. Vznikla tam situace, která přímo ohrožuje bezpečnost Ruské federace,“ lhal celému světu Lavrov, jenž označil ruské bombardování porodnice v Mariupolu za dezinformaci.
„Vyhnali odtud všechny rodičky a všechny sestry, byla to základna ultraradikálního praporu Azov,“ tvrdil ruský ministr zahraničí, aniž předložil jediný důkaz, podobně jako s údajným ukrajinským vyvíjením biologických zbraní.
Lavrov si věděl rady i se sílícím tlakem proti zabíjení civilistů, včetně žen a dětí. Ukrajinští „neonacisté“ je prý využívají jako „živé štíty“ v boji s ruskými jednotkami. Proto jejich vojáci ostřelují i nemocnice a mateřské školky?
Osazenstvo Kremlu působí navenek sebevědomě. Vše prý jde podle plánu a nepřipouští větší komplikace ruské ekonomiky, zasažené drakonickými sankcemi. Lavrov ujišťuje, že Rusko krizi zvládne a nechce být už na Západu v ničem závislé.
„Nemáme žádné iluze o tom, že by Západ mohl být spolehlivým partnerem. Strýček Sam už nikdy nebude schopen zničit naši ekonomiku,“ dodal. Západ ovšem přitvrdil a hodlá se zbavit závislosti na ruských surovinách mnohem dříve, než měl v plánu.
Směr Severní Korea?
Lavrovova slova potvrzují, že ruské vedení ztrácí kontakt s realitou. Možná svým utkvělým představám věří, stejně jako Hitler do poslední chvíle v berlínském bunkru věřil, že vyhraje ničivou válku, kterou sám rozpoutal.
Pokud dnes i Putin prohlašuje, že se Rusko se sankcemi bez problémů vyrovná, znamená to jediné: situace je velmi vážná a ekonomický krach je jen otázkou času. Rusko padá do platební neschopnosti, ze země odcházejí stovky firem, bez využití vyspělé západní technologie bude ruská ekonomika zaostávat.
Dramatický pokles ratingu signalizuje ztrátu důvěry zahraničních investorů. Na vážkách je i spoléhání na pomoc Číny. Peking si to nechce se Západem úplně rozházet a potíží svého souseda využije ke svému prospěchu. Už dnes se objevují náznaky, že může zvýšit svůj vliv v upadajících obřích ruských energetických a komoditních společnostech, jistě za výhodných podmínek.
„Rusko se bez velké nadsázky ocitne v pozici srovnatelné se Severní Koreou,“ tvrdí ekonomka Veronika Hedija z Vysoké školy polytechnické. „Hospodářsky je na tom sice momentálně lépe, ale pokud se režim neposune blíže k demokracii, je jen otázka času, kdy se životní standard v obou zemích sblíží. Žádná země se nedokáže rozvíjet v podmínkách hospodářské izolace a nedemokratického zřízení.“
To se ještě ukáže, ale v jednom Lavrov zřejmě pravdu má. Západ se odpoutává od Ruska, jež se do budoucna může stát čínským hospodářským vazalem a second handem. Se všemi dopady na ekonomiku a životní úroveň obyvatel. Otázka zní, jestli to tak Putin, hrající vabank, opravdu chtěl.
