Zahraniční politika USA selhává. Garantovali Ukrajincům svobodu, ale nedokážou ji vymoci
Ruský útok na Ukrajinu překvapil všechny ty, kteří doufali, že se dá nějak dohodnout s ruským vedením, a věřili, že pro Putina jsou dobré hospodářské vztahy s Evropou důležitější než jeho ideologie panrusismu. Válka ovšem také nezvratně a těžce poškodila světový obraz USA, protože USA byly garantem bezpečnosti Ukrajiny poté, co se Ukrajina v 90. letech vzdala svých jaderných zbraní. Celou situaci na Ukrajině nejspíše bedlivě pozoruje i vedení Číny, které dlouhodobě usiluje o ovládnutí ostrova Tchaj-wan.
Osobně jsem z ruského útoku na Ukrajinu nejen znechucen, ale i zklamán, protože jsem také věřil, že k tak přímočaře barbarskému stylu vedení politiky se v 21. století ruské vedení již neuchýlí, ale mýlil jsem se. Teď je ovšem potřeba se z omylu poučit a vyvarovat se dalších chyb.
Prezentace Putina jako jediného ruského představitele odpovědného za situaci a zločiny na Ukrajině je velice chybná. Za to, co se děje, nesou odpovědnost i tisíce úředníků, vojáků a politiků, kteří v Rusku poslušně plní příkazy shora. Odstraněním Putina se problém nevyřeší, naopak může jít pouze o taktický tah ze strany ruského politického vedení.
Kladu si otázku, jak se budou chovat evropské státy, až se třeba v Kremlu vymění vedení. Budou stále trvat na obnovení nezávislosti Ukrajiny bez ohledu na to, kdo v Kremlu sedí?
Celá válka na Ukrajině má již od roku 2014 jeden velký celosvětový rozměr. A tímto rozměrem je skutečnost, že Ukrajina se vzdala jaderných zbraní výměnou za garance bezpečí ze strany USA a Velké Británie. Územní celistvost a bezpečí před útokem tehdy Ukrajině slíbilo i Rusko. Stalo se tak 5. prosince roku 1994 v Budapešti, kde tzv. Budapešťské memorandum podepsali za USA prezident Clinton, za Ukrajinu prezident Kučma, za Rusko prezident Jelcin a za Velkou Británii premiér Major.
V memorandu se sice přímo nehovoří o tom, že by USA či Velká Británie měly vojensky vystoupit na obranu Ukrajiny, ale skutečnost, že oba státy Ukrajině garantovaly bezpečí, je podstatná. A právě chování USA vůči Ukrajině je velice bedlivě sledováno i vládci v Pekingu. Protože zatím veškeré chování USA spíše vypovídá o jejich slabosti, což může čínské vedení motivovat k přípravě útoku na Tchaj-wan.
Významné také bude, nakolik budou ekonomické sankce vůči Rusku fungovat. Pokud by se totiž sankce ukázaly být ne tak zničující, může to také motivovat Čínu a další země k tvrdšímu přístupu k Západu.
Závěrem je třeba také upozornit na možné riziko toho, že ruské vedení může využít situace k vyvolání ještě větší masové vlny migrace ukrajinského obyvatelstva z území pod kontrolou ruské armády či celkově z území Ukrajiny. Populace Ukrajiny před válkou byla zhruba 44 milionů lidí, takže při větším a dlouhodobějším konfliktu se může vydat na cestu ze země tak velké množství lidí, že by to vedlo k vážným problémům až riziku zhroucení států v okolních zemích. A při dlouhodobém pobytu milionů uprchlíku z Ukrajiny v okolních zemích by mohlo začít docházet i ke střetům s místním obyvatelstvem, což by jen pomohlo ruským záměrům.
Ruské vedení již nyní používá masovou migraci jako diverzní nástroj, dokládá to například i nedávná krize na polsko-běloruské hranici.
Proto bychom my v České republice neměli podcenit situaci s ukrajinskými uprchlíky a rizikem, že u nás zůstanou statisíce lidí na delší dobu. Protože pokud státní správa a česká vláda tuto situaci nezvládnou, tak se veřejné mínění v České republice může velice rychle změnit a vyhranit se vůči ukrajinským uprchlíkům, což může hrát velkou roli v příštích parlamentních volbách.
