Generál na odstřel. Rusové jich na Ukrajině ztratili už pět. Kolik jich zemřelo v jiných válkách?
Je nesmírně obtížné vyjadřovat se k přesnosti číselných údajů zveřejňovaných oběma stranami ve zhoubném konfliktu, jejž odstartovala ruská agrese 24. února. Je nabíledni, že každý si cifry přizpůsobuje svým potřebám. Přesto však můžeme s naprostou jistotou konstatovat, že tažení se nevyvíjí podle původních představ putinovského vedení.
Ponechme teď stranou, nakolik odpovídají počty zničené ruské techniky ukrajinským optimistickým údajům. Zarážející však je procentuálně vysoký počet zahynulých ruských generálů, kdy smrt aspoň některých přiznalo i ruské velení. A jak tomu bývalo v minulosti?
Devatenácté století
V druhé nejkrvavější bitvě napoleonských válek – u Borodina roku 1812 – padlo šest ruských generálů. Proto se jí také říkalo „bitva generálů“. Započteme-li rovněž deset francouzských generálů, padlo zde více generálů než v jakékoli jiné evropské bitvě za předchozích sto let. Avšak již o rok později ji překonala bitva národů u Lipska, v níž padlo osm ruských generálů.
Existují údaje o carské armádě za léta 1826 až 1858, tedy období zahrnující mimo jiné krvavé dobývání Kavkazu, a zvláště krymskou válku. Podle nich za tu dobu padlo 26 generálů a 30 235 příslušníků mužstva, takže na každého padlého generála připadalo zhruba 1200 padlých z řad mužstva. Jen při hrdinné obraně Sevastopolu zahynulo sedm ruských generálů a admirálů. Psal o tom uznávaný sovětský demograf Boris Cezarevič Urlanis v historicko-statistické studii Války a evropské obyvatelstvo, jež roku 1963 vyšla i u nás.
Světové války
Podle sborníku Rusko ve světové válce 1914–1918 (v číslech), vydaného v Moskvě roku 1925, padlo v první světové válce jen 23 ruských generálů a dalších 13 podlehlo zraněním. Za celou Velkou válku tudíž padlo o jednoho generála méně než ve všech armádách během několikadenních bojů u Lipska!
Velká vlastenecká válka si vyžádala podle statistické studie Rusko a SSSR ve válkách XX. století, vydané v Moskvě roku 2001, životy 416 sovětských generálů a admirálů včetně maršála Šapošnikova, po čtyřech armádních generálech a generálplukovnících, 56 generálporučíků, 343 generálmajorů, dvou viceadmirálů a šesti kontradmirálů. Z toho na bojová úmrtí připadlo 296 a na nebojová 120 osob. Podle okolností úmrtí jich v boji padlo 185, na následky zranění zemřelo 61, nezvěstných zůstalo 14, v zajetí zahynulo a zemřelo 23, na minách skončilo devět, při leteckých katastrofách přišlo o život 12, při automobilových šest, při nešťastných náhodách dva, na nemoci zemřelo 79, zastřeleno a posmrtně rehabilitováno bylo 18, čtyři spáchaly sebevraždu, aby nepadly do zajetí, a tři spáchaly sebevraždu.
To jsou úřední cifry. Připočteme-li však další popravené, počet vzroste na 429 osob.
Afghánský očistec
Podle výše zmíněné studie sovětské angažování v zemi pod Hindúkušem zaplatili životem od 25. prosince 1979 do 15. února 1989 čtyři generálové Sovětské armády. Avšak Boris Vadimovič Sokolov, neúprosný kritik sovětského vojenského umění, připomíná ve své knize SSSR a Rusko na jatkách, vydané v Moskvě roku 2013, že jich zahynulo pět.
Nechme se tedy překvapit, o kolik generálů přijdou Ozbrojené síly Ruské federace (VS RF) v agresívní válce proti nešťastné Ukrajině.
